Blecher, George: Jsou i jiní lidé

Blecher, George
Jsou i jiní lidé

recenze beletrie zahraniční

Američan George Blecher je spíše vzácným případem autora, jenž se literární tvorbě začal intenzivněji věnovat teprve po šedesátce. Povídková sbírka Jsou i jiní lidé, která představuje jeho knižní debut, poprvé vyšla v Dánsku, kde autor tráví část roku.

Jsou i jiní lidé
George Blecher: Jsou i jiní lidé, přel. Marek Sečkař, Brno, Host 2010, 240 str.

Američan George Blecher je spíše vzácným případem autora, jenž se literární tvorbě začal intenzivněji věnovat teprve po šedesátce. Povídková sbírka Jsou i jiní lidé, která představuje jeho knižní debut, poprvé vyšla v Dánsku, kde autor tráví část roku.

Většina Blecherových povídek se zabývá různými podobami mezilidských vztahů, zejména rodinou. Mikrokosmos zpravidla nefunkční až chorobné rodiny je jednou z konstant moderní americké literatury a Blecherovo líčení rodinného prostředí se v tomto ohledu příliš neliší. Jeho rodiny se rozpadají, rodiče bezmocně sledují, jak se potomci vymaňují z jejich vlivu, ale zároveň jim trochu závidí jejich nezávislost a kuráž vůči něčemu se vymezovat a posouvat se tak dál. Autor neváhá zabrousit do ožehavých témat typu sexuální napětí v rodině, kdy například hrdost na dítě dovádí rodiče „skoro až k orgasmu“ (Indická božstva na Upper West Side), a nahrazuje tím, co v jejich vztahu chybí.

S tématem sexuality přirozeně souvisí zobrazení těla, které je u Blechera místy velmi výrazné, někdy možná až příliš - ne každý čtenář zvládne dočíst tyto pasáže bez ošívání. To se týká jak popisu pěnových hrátek Sama z povídky Indická božstva na Upper West Side, tak nechutností (sádlo, které bylo pod čísi kůží „nakrabacené jako květák“). Nutno podotknout, že podobně expresivní výrazy občas mají své opodstatnění: třeba když se ve chvílích vzteku na Elise Scott z Možných příčin předčasné smrti dokáže soustředit jenom na póry v její   pleti, které přirovnává k bublinám v ovesné kaši.

Ve sbírce Jsou i jiní lidé opakovaně narážíme na dilema mezi rutinním, ale stabilním a dlouho budovaným způsobem života a krokem, po němž by se tato konstrukce zbortila. Hlavní hrdinka povídky Strach ze zemětřesení se například odhodlá odjet do Los Angeles, kde chce začít hereckou kariéru, nicméně po prvním úspěchu se této vidiny zalekne. Vrátí se domů, najde si manžela a své ambice nahradí jeho sny. Melancholicky laděná povídka Nejistota je v tomto ohledu – mimo jiné proto, že sestává ze samých otázek – působivější a méně jednoznačná. Představuje vnitřní monolog muže ve středním věku, který pozoruje jednu svou dánskou spolucestující a přemýšlí, jestli ji oslovit, a převrátit tak možná celý svůj život vzhůru nohama, anebo zůstat u „sekundárních radostí“ rutiny.

Čtenář je v případě většiny povídek vhozen do situace, v níž se musí pomocí vodítek posbíraných v průběhu čtení sám zorientovat. Tento postup někdy, jako v případě zmíněné Nejistoty, zvyšuje naléhavost sdělení, ale občas se stane, že nedostatek informací, které čtenář dostane k dispozici, ruší. V rámci zachování „reálné“ atmosféry se Blecher snaží co nejméně vysvětlovat. Někdy to ale přežene a text začne působit poněkud odbytě. Iluze reality je tak paradoxně nabourána, protože ji autor nepodloží dostatečným množstvím informací:

„Copak není zřejmé – všichni přátelé to vědí a její taky –, že ji zbožňuje víc, než je vůbec možné si představit? A ano, je uměleckým ředitelem dámského magazínu, a ano, dělá tak trochu to, co jeho mladší brácha dělá u Goldmana Sachse (anebo co ona dělá ve své relokační agentuře), ale nikdy (skoro) se nespustil s kolegyní z práce, a vůbec, je to opravdu nevěra vtáhnout do sebe čerstvou prádelní vůni naškrobené bavlněné blůzy a napěchované podprsenky (...). (Bez těchto drobných sexuálních pozorností, které mu Bůh sesílá, by si dávno prořízl zápěstí.)“ (Možné příčiny předčasné smrti)

Minimum informací působí rušivě zejména v expresivnějších pasážích, jako je třeba ta o „sexuálních pozornostech“. Pokud nevíme, co přesně postavy k podobně dramatickým prohlášením vede, expresivita se lehce zvrhne ve směšnost. Dalším nebezpečím tohoto „nevysvětlujícího“ stylu je náchylnost ke klišé: „Teď mi bylo křišťálově jasné, že jsou všichni cvoci – byla jsem v blázinci, ale byla jsem jediná normální.“ (Strach ze zemětřesení)

Jedním z prvků Blecherova stylu je také zásadní role symbolů v několika povídkách. Za zmínku stojí především paralela mezi indickými bohy a jednou rodinou z newyorské Upper West Side. Odvíjí se od prvního dojmu, kterým na otce rodiny zapůsobila jeho budoucí žena: připadala mu jako „poněkud laskavější pozdní vtělení bohyně Kálí“. Autor tuto analogii pojímá poměrně komplexně - přirovnává například členy rodiny k postavám z eposu Mahábhárata. Nicméně všechny indické reálie mají v povídce reprezentovat jediné: schopnost plně užívat života, které se členům rodiny dostalo různým dílem.

Jak sám přiznal, pro George Blechera je velmi důležité zkusit si pokud možno v každé povídce něco nového z hlediska formy. V některých povídkách jde o nápadité a originální formální experimenty, jako je třeba využití „fotografií“ (rozumějme prázdných rámečků, v kterých si má čtenář představovat, co autor popisuje) v povídce Best Girl. Na druhou stranu, například styl oproštěný od nadbytečných informací nacházíme přinejmenším u Hemingwaye a v Blecherově podání navíc občas znehodnocuje čtenářský zážitek.

 

© Johana Labanczová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 144 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

40%autor článku   50%čtenáři

zhlédnuto 2610x

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce