Kundera, Ludvík

Kundera, Ludvík

portrét beletrie česká

17. 8. 2010 zemřel ve svých 90 letech básník, dramatik a překladatel Ludvík Kundera.

Ludvík Kundera - nekrolog

17. 8. 2010 zemřel ve svých 90 letech básník, dramatik a překladatel Ludvík Kundera. Dílo tohoto neuvěřitelně plodného autora zahrnuje přes 50 původních a přeložených knih a je ověnčeno mnohými cenami. Vedle literární činnosti se Kundera věnoval také výtvarnému umění.

Ludvík Kundera se narodil 22. března 1920, byl o devět let starším bratrancem Milana Kundery. Vysokoškolské studium zahájil na FF UK v Praze, po dvou semestrech, na podzim 1939, se však s rodiči vrátil do rodného Brna a pokračoval ve studiu na FF MU. Ovšem pouze do listopadu, než byly české vysoké školy uzavřeny. Svá studia dokončil až po válce. Počátkem roku 1943 byl Kundera totálně nasazen jako „Fremdarbeiter“ ve Špandavě u Berlína, kde vykonával práce pomocného dělníka ve vojenském skladu. Neschopen další práce kvůli onemocnění záškrtem, k němuž se přidružily komplikace v podobě obrny a zánětu srdce, se asi po devíti měsících navrací domů, kde se v jakési polo(i)legalitě dožívá v Brně konce války.

Již za války publikoval Kundera v pololegálních tiscích vzniklých zejména v okruhu nesurrealistické Skupiny Ra, u jejíhož vzniku stál (např. sborník Roztrhané panenky, 1942). Oficiálně však Kundera debutoval až roku 1946 sbírkou básní Živly v nás, v níž se naplno projevil vliv meziválečných avantgardních poetik – surrealismu, poetismu a dadaismu - které byly pro Kunderovo dílo určující. Dalším vlivem, jenž poznamenal jeho tvorbu, byla poezie Františka Halase, jíž se Kundera na podnět prof. Hrabáka věnoval ve své dizertaci. V Kunderově básnickém (ale i dramatickém) díle se tak střetávají a spojují dva poměrně protichůdné principy: asociativnost, hravost a metoda automatismu jsou vyvažovány a doplňovány důrazem na jazykovou propracovanost a racionalitou.

Do nástupu komunistického režimu stihl Kundera vydat ještě čtyři knižní tituly původní tvorby (např. Napospas aneb Přísloví pro kočku, 1947) a překlad Kubinovy Země snivců, poté mu však bylo opět znemožněno publikovat. Věnoval se tedy především redaktorské činnosti, a to v časopise Blok (1946–1949), deníku Rovnost (1950–1952) a měsíčníku Host do domu (1953–1955). V letech 1952–1953 pracoval v brněnské pobočce Svazu československých spisovatelů. Po roce 1948 také vydával - sám nebo ve spolupráci s výtvarníky - bibliofilie, soukromé tisky, novoročenky aj. V 70. letech pak inicioval množství samizdatových edičních aktivit, v nichž se prezentovali čeští i němečtí básníci a spolu s výtvarníky (i slovenskými) a fotografy vytvořili řadu netradičně pojatých rukopisných či strojopisných knih (např. Zima,1973 či Ještě léto,1974). Stejnou metodou publikoval i vlastní sbírky z tohoto období (např. Básně vytažené z klobouku, 1973).

Od půle padesátých let z politických důvodů nastoupil dráhu spisovatele na volné noze a systematicky se věnoval překladům německy psané literatury. Spolu s Rudolfem Vápeníkem získal výhradní práva na překlad dramat Bertolta Brechta. Od šedesátých let se Ludvík Kundera věnoval také vlastní dramatické tvorbě, která dnes zahrnuje více než třicet divadelních, rozhlasových a televizních her. V letech 1968–1970 působil rovněž jako hlavní dramaturg činohry Státního divadla v Brně, kde řídil vydávání čtrnácti čísel časopisu Meandr.

Roku 1967 se podílel na založení uměleckého Sdružení Q. Existenčně náročná normalizační léta, kdy bylo Ludvíku Kunderovi opět znemožněno oficiálně publikovat svoji původní autorskou tvorbu, překlenul zásluhu tzv. „pokrývačů“, kteří propůjčením svého jména „pokrývali“ především jeho překlady. Mimo to uspořádal také několik antologií české poezie, které byly přeloženy do němčiny. Své práce vydával v samizdatu a v bývalé NDR.

Po roce 1990 se věnoval především psaní vzpomínkových textů, které vyšly souborně pod názvem Řečiště (1993), je také autorem knihy Piju čaj (2003) věnované fenoménu čaje.

Roku 1996 byl Ludvík Kundera jmenován laureátem státní ceny České republiky za překladatelské dílo (za knihy překladů Georga Trakla Šebestián ve snu a Gottfrieda Benna Básně, s přihlédnutím k jeho rozsáhlému celoživotnímu dílu), v roce 2002 převzal na lipském mezinárodním knižním veletrhu Cenu evropského porozumění za své zásluhy jako překladatel české a německy psané literatury. Od roku 1967 byl členem mezinárodního PEN-klubu. Roku 2002 se Kundera stal laureátem prestižní Ceny Jaroslava Seiferta, a to za „celoživotní literární dílo, vydávané ve spisech L. K.“.

O revizi publikační činnosti Ludvíka Kundery usilují sedmnáctisvazkové Spisy, které vycházejí v brněnském nakladatelství Atlantis. Jsou rozvrženy žánrově a sledují genezi textů; nepřetiskují již vydané sbírky-výbory, ale koncipují oddíly nově podle data vzniku.

Rozvržení Spisů L. K.:

I.Bez názvu – poezie 1939–1945 (Prostor-multimédia 1994)
II.Meandry – poezie 1945–1969 (Atlantis 2000)
III.Mrznoucí mrholení – básně 1969–1980 (Atlantis 2004)
IV.Úhledná džungle – texty 1973–1993 (Prostor-multimédia 1995)
V.Napospas – různá próza 1941–1999 (Atlantis 1999)
VI.Ve vánici – dramatické texty 1967–1989 (Atlantis 1998)
VII.Králové zločinci mágové – dramatické texty 1967–1989 (Atlantis 1998)
VIII.Světaskon (Expresionismus)
IX.Opus nula (Dada)
X.František Halas (Atlanstis 1999)
XI.Piju čaj (Atlantis 2003)
XII.Kolkolem – vybrané básnické překlady
XIII.– XV.Eseje, stati, řeči 1937–1992
XVI.Otevřený titul
XVII.Různá řečiště /A/, /B/ – portréty, dopisy, rozhovory, fragmenty 1936–2004 (Atlantis 2005)

© Markéta Kittlová, Jitka Kolářová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 5297x

Inzerce