Bernlef, J.

Bernlef, J.

portrét beletrie zahraniční

J. Bernlef (od roku 2002 pouze Bernlef bez iniciály J.), vlastním jménem Hendrik Jan Marsman, nar. 14. 1. 1937 (Sint Pancras), byl nizozemský prozaik, básník a překladatel.

J. Bernlef (od roku 2002 pouze Bernlef bez iniciály J.), vlastním jménem Hendrik Jan Marsman, nar. 14. 1. 1937 (Sint Pancras), byl nizozemský prozaik, básník a překladatel. Vyrostl v Haarlemu a Amsterodamu, kde v roce 1955 maturoval a rok pracoval v knihkupectví. Po skončení vojenské služby (1958) žil po dva roky střídavě v Nizozemsku a Švédsku, pracoval jako umývač nádobí, dřevorubec, číšník apod. Od roku 1964 se živil výhradně psaním. Oženil se s dcerou básníka Ed. Hoornika Evou. Zemřel 29. 10. 2012 v Amsterdamu.

Pseudonym Bernlef si zvolil podle nevidomého fríského básníka z 8. století. Napsal celou řadu veršů, románů, povídek, divadelních her a esejů. V roce 1959 zaslal několik dosud nepublikovaných povídek a veršů pro literární cenu Reiny Prinsen Geerlingsové (určené pro autory od 20 do 25 let) a na základě toho mu cena byla udělena. Vítězné verše vyšly v roce 1960 ve sbírce Kokkels (Škeble srdcovky) a povídky ve sbírce Stenen spoelen (Splachovat kameny). Tyto dvě knihy představují Bernlefův debut.

Během 60. let překládal Bernlef poezii a prózu ze švédštiny a byl činný jako recenzent, m.j. v listech De Groene Amsterdammer, Het Parool, De Gids a Haagse Post. V roce 1958 založil společně s G. Brandsem a K. Schippersem avantgardní časopis Barbarber. Poezie z těchto let vyšla souborně v roce 1977 ve svazku Gedichten 1960-1970.

Románem Hersenschimmen (1984, č. 1996 Zatmění mozku, 2010 Vyhasínání mozku Martina Kleina) prorazil u širšího publika: v Nizozemsku a Vlámsku se prodalo přes půl milionu výtisků a byl přeložen zhruba do patnácti jazyků. V roce 1988 byl román zfilmován (režie Heddy Honingmann, v hlavní roli Joop Admiraal) a v roce 2006 inscenoval rotterdamský soubor RoTheater jeho dramatizaci. Volným pokračováním románu je novela Vallende ster (Padající hvězda, 1989). V roce 2007, ve čtenářské internetové anketě o nejlepší nizozemsky psanou knihu všech dob, se tento román umístil na čtvrtém místě.

Bernlef se živě zajímá o jazz. Kromě veršů s touto tematikou napsal i řadu esejů. Souborně vyšly ve sbírkách Schiet niet op de pianist (Nestřílejte na pianistu, 1993) a Haalt de jazz de eenentwintigste eeuw? (Dožije se jazz jedenadvacátého století?, 1999). V 80. letech se také osobně angažoval v protestech proti pronásledování členů Jazzové sekce v tehdejším Československu. V roce 2006 publikoval jazzové povídky s titulem Hoe van de trap te vallen (Jak padat ze schodů).

V roce 2008 byl požádán o napsání prémie k tradičnímu březnovému Týdnu knihy. Inspiroval se příběhem záhadného mladého muže zvaného Pianoman, který se v roce 2005 vynořil v Anglii a několik měsíců zaměstnával světová média, než se zjistila jeho totožnost. Bernlef novelu Pianoman umísťuje do Fríska.

Snad díky blízkému vztahu k prarodičům se Bernlef od mládí zajímal o staré lidi a příznaky stáří. Později tento zájem zaměřil na fungování lidského mozku, zejména paměti, a sledoval převratný vývoj neurologie jako oboru v poválečných letech. Říká o tom: „Teprve na základě odchylek a poruch v mozku je vidět, jak křehká ta takzvaná skutečnost – jak ji rádi nazýváme – je; stačí, aby se v tom obrovském množství propojených počítačů stala jen drobná chybička, a vrhne se na nás život, o němž se domnívám, že to je pravý život: zuřivé šílenství a chaos, kterému člověk nedokáže vzdorovat.“

Česky:
J. Bernlef: Zatmění mozku, přel. Olga Krijtová, Ivo Železný, Praha 1996, 157 stran; audiokniha v podání Jana Kačera, Radioservis 2013, režie Michal Bureš
J. Bernlef: Vyhasínání mozku Martina Kleina, přel. Olga Krijtová, doslov Jiřina Šiklová, Za tratí, Beroun 2010, 136 stran

Slovensky:
J. Bernlef: Stratený syn, přel. Marta Maňáková, Vydavateľstvo Európa, 2007, 144 stran

Literární ceny (průřez):
Reina Prinsen Geerlingsprijs (1959) – za básnickou sbírku Kokkels
Constantijn Huygensprijs (1984) – za celé dílo
knihkupecká cena AKO (1987) – za román Publiek geheim (Veřejné tajemství)
P. C. Hooftprijs (1994) – za poezii

Webové stránky
http://www.dbnl.nl/auteurs/auteur.php?id=bern018 (v nizozemštině - odkazy na primání i sekundární texty)
http://www.bernlef.net/boekboek/show?id=120493 (v nizozemštině – autorovy stránky v nakladatelství Querido)
http://boeken.vpro.nl/programmas/24214180/afleveringen/42943614/ (m.j. video – rozhovor Wima Brandse s autorem v programu Boeken)

Bibliografie (úplná) viz http://nl.wikipedia.org/wiki/J._Bernlef
Bibliografie (průřez):
Kokkels (1960, poezie)
Stenen spoelen (1960, povídky)
Sneeuw (1973, román)
Hersenschimmen (1984, román, č. 1996 Zatmění mozku, 2010 Vyhasínání mozku Martina Kleina)
Publiek geheim (1987, román)
De witte stad (1992, román)
Verloren zoon (1997, román)
Boy (2000, román)
Buiten is het maandag (2003, román)
Pianoman (2008, novela) Geleende levens (2010, tři novely)


 

© Magda de Bruin Hüblová
 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3913x

Inzerce
Inzerce