McEwan, Ian: Nevinný

McEwan, Ian
Nevinný

recenze beletrie zahraniční

Anglického prozaika Iana McEwana není třeba českému čtenáři obšírně představovat. Autor Betonové zahrady, Pokání, Soboty a četných dalších románů, novel a povídek se u nás těší setrvalé přízni.

Láska a vražda v poválečném Berlíně
Ian McEwan
: Nevinný, přeložil Ladislav Šenkyřík, Praha, Odeon 2010
 

Anglického prozaika Iana McEwana není třeba českému čtenáři obšírně představovat. Autor Betonové zahrady, Pokání, Soboty a četných dalších románů, novel a povídek se u nás těší setrvalé přízni. Důkazem toho může být i již druhé vydání románu Nevinný (anglicky r.1990), který tentokrát vychází v novém, skvělém překladu Ladislava Šenkyříka.

V rozhovoru, který s McEwanem v roce 2000 pořídil u příležitosti jeho návštěvy na Festivalu spisovatelů Pavel Mandys, autor připouští, že relativní upozadění tohoto románu v kontextu jeho díla může být zapříčiněno charakterem jedné z centrálních scén, ve které dochází k porcování lidské mrtvoly. Přes tuto na první pohled morbidně vypadající pasáž však Nevinný stojí již jen krůček od zlomového románu Černí psi , který – jak podotýká jak Petr Matoušek v doslovu k Nevinnému , tak Ladislav Nagy v doslovu k Černým psům – dokončuje McEwanovu proměnu, jeho přerod od temného provokatéra k autorovi fascinovanému metafyzickými sondami do hlouby lidské psýché, „od Iana Macabra k Ianovi McEwan Liteovi“ (jak obě fáze procesu pojmenoval kritik Sean Matthews). Oba romány, Nevinný a Černí psi – mají ještě další společný styčný bod: oba po svém účtují s ideologiemi a jejich zhoubným vlivem na životy jedinců, kteří se jimi nechají lapit.

Nevinný lze číst jako iniciační román. Mladý Angličan Leonard Marnham, zaměstnanec Královské pošty, přijíždí do poválečného rozděleného Berlína, aby se účastnil společné operace americké CIA a britské SIS, jež se stala známou pod krycím jménem Gold. Ta spočívá ve vyhloubení tunelu do ruského sektoru, který by umožnil odposlouchávat sovětskou komunikaci s Moskvou. Leonard je zastydlý, nezkušený mladík, který doposud žil v konvenčním, pravidelně nalinkovaném světě svých středostavovských rodičů, dokonce s nimi sdílel i veškeré prožitky každodenního společného soužití v rodinném domě. Do Berlína přichází nedotčen dospělým, samostatným životem, posedlý rutinou a pořádkem. Záhy ho však potkají velké změny: potkává svou první – a hned osudovou – lásku, německou krasavici Marii. Ta je o několik let starší a má již za sebou nevydařené manželství s násilnickým manželem. Leonard ji přitahuje svou nevinností a nezkušeností. Zasvěcuje ho do dospělosti, umožňuje mu opustit jeho na rodičích závislé jinošství. Leonard zakouší slast, zklamání, pocit vlastního selhání i finální katarzi. Jak podotýká Petr Matoušek, právě fakt, že příběh nekončí pouhou ztrátou iluzí o možnosti naplněného společného soužití, ale oběma protagonistům je nakonec dopřána ona katarze, ukazuje na McEwanovu postupnou proměnu.

Kromě příběhu Leonarda a Marie je však v románu přítomna i druhá rovina, již lze označit za rovinu špionážní. Zde se odehrávají velké dějiny, je tu zobrazen Berlín, rozdělené město, které je protkáno hustou sítí agentů, protiagentů a dvojitých agentů ve službách jednotlivých soupeřících mocností; prostor, kde se stále lidé snaží vyrovnat s důsledky války, jež jsou na každém rohu připomínány ruinami budov, a najít znovu naději, pevné místo v jejich starém rozbořeném světě. Velké dějiny se tu tedy kříží s malými, což je metaforicky vyjádřeno i sňatkem Angličana Leonarda a Němky Marie, o jejichž spojení prohlašuje Leonardův americký nadřízený Glass, že by mělo symbolizovat zrod jednotné poválečné Evropy, ukázat cestu, po které by se měly národy společně vydat. Další vývoj jejich vztahu těmto slovům dodá na hořké příchuti.

Pro celý román je zásadně určující samotný prostor města. Je to místo zmučené válkou, otřesené v nejhlubších základech, a stejně tak jsou na tom i víra a naděje jeho obyvatel. V Berlíně není nic jisté, vše je neustále v pohybu a podléhá stále novým pravidlům. Výrazem této amorfnosti a nevypočitatelnosti mohou být bezpečnostní prověrky, které jsou udělovány jednotlivým agentům pověřeným spoluprácí na tajné operaci Gold. Stupeň prověrky určuje hloubku zasvěcení jedince do celého spojeneckého plánu, přičemž ale nikdo neví, zda existuje ještě vyšší stupeň, dokud není sám někým druhým na tuto úroveň povýšen. Navíc stupně prověrek někdy ani neodpovídají služební hierarchii, Leonard se postupem času dostane do vyššího stadia než jeho nadřízený Glass. Nic není tím, čím se zdá být. Leonarda město fascinuje, zdá se mu autentičtější, zajímavější než měšťácký Londýn jeho rodičů. Zároveň si ale neuvědomuje, že se pohybuje v prostoru, kde neplatí žádné pevné zákony, kde si agenti mezi sebou vyměňují informace na každém rohu, neustále ohýbají pravdu i lež, často nikoliv v zájmu služby vlasti, ale jen proto, aby si uchránili svou vlastní kůži. A kde jeho vlastní nevinnost, rezervovanost – která stojí v ostrém protikladu k všudypřítomné dravosti – a slušnost ostře vyčnívá. Všechny jeho dobré snahy jsou tak předem odsouzeny k nezdaru.

Jak již bylo naznačeno výše, centrální scéna knihy, okamžik, kdy se vše láme a Leonard ve své nevinnosti – do jisté míry v kontrastu s Mariinou ostříleností – v kritickém bodě selhává, není schopen jednat, se vyznačuje značnou brutalitou. McEwan však nechce docílit čirého naturalismu, ale halí celý výjev porcování lidské mrtvoly do oparu komična, grotesknosti. I zde je tedy patrný posun od jeho předchozího způsobu psaní, kterým se vyznačuje i vrcholné dílo tohoto jeho temného období, hororoví Cizinci ve městě .

Celým příběhem zaznívá hudba. I ta odráží proměnu Leonardova nitra, iniciovanou především setkáním s Marií. Leonard si postupně oblíbí americké šlágry, kterými za svého londýnského života opovrhoval. Stejně tak si postupem času oblíbí i své americké spolupracovníky, jejich kulturu, sestávající z baseballu, horké čokolády v automatech a hamburgerů s hranolky v kantýně, jejich hravost, živost, dětskost – vše to, co mu zprvu připadalo nedůstojné a lehkovážné. Jedna z písní, která Leonardovi obzvláště učaruje, Heartbreak Hotel, pak předznamenává, rámuje celou tragickou událost, která navždy promění jeho vztah s Marií.

McEwan v Nevinném rovněž používá košatých souvětí, neuchyluje se ke své dřívější strohosti. V okamžiku oné klíčové scény se však jeho styl bez varování změní. Trauma, které Leonard utrpí, je tak podtrženo i náhlou změnou jazyka, kterým je tento šok traktován.

Nevinný je příběhem antihrdiny, který pod tlakem okolností selhává, jeho nevinnost ho zrazuje, a tak přichází o cosi velmi cenného. Berlín, fénix, který vstává z poválečného popela, se znovu učí doufat, hledá ztracenou naději a upírá se k demokracii, a tak je celý román – jak podotýká Petr Matoušek – „testem lidskosti“ (s.263).

© Michaela Plicková
 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 178 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

58%čtenáři

zhlédnuto 3862x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce