Ballard, J. G.: Hello, Ameriko

Ballard, J. G.
Hello, Ameriko

recenze sci-fi

Britský spisovatel James Graham Ballard (1930–2009) se ve svých románech (česky vyšlo šest knih) s oblibou pohyboval na hraně sci-fi žánru, kterou však obvykle překračoval jen velmi málo.

Verneovka z roku 1981
J. G. Ballard: Hello, Ameriko!, přel. Josef Rauvolf, Plus, Praha 2010, 240 stran

Britský spisovatel James Graham Ballard (1930–2009) se ve svých románech (česky vyšlo osm knih) s oblibou pohyboval na hraně sci-fi žánru, kterou však obvykle překračoval jen velmi málo. Tradičním kulisám sci-fi se spíše vyhýbal a nejvíc ho proslavily knihy, jež s tímto žánrem nemají nic společného: provokativní román Bouračka z roku 1973 o lidech, kteří nacházejí zalíbení v sebedestrukci v automobilech, a autobiografická kniha o mládí v japonském internačním táboře v době druhé světové války Říše slunce (1984). Obě za svou popularitu vděčí i filmovým adaptacím, první zfilmoval David Cronenberg v roce 1996, druhou Steven Spielberg v roce 1987.

Ballardovým nejoblíbenějším žánrem zejména v počátcích (první román publikoval v roce 1961) byl ovšem příběh odehrávající se ve světě po nějaké velké až globální apokalypse. To je i případ románu Hello, Ameriko! (1981). Hlavní hrdina, ambiciózní mladík Wayne, se jako černý pasažér dostává do expedice, kterou vypravily evropské země v čele s vládou v Moskvě. Expedice míří do Ameriky, z níž je vylidněná poušť. Ballard si dlouho pohrává s líčením světa poté, co došla ropa a lidstvo se vrátilo k uhlí jako hlavnímu zdroji energie. A i toho uhlí je dost málo. Jednotliví členové expedice, formálně vedené ruským komisařem, přitom mají každý své vlastní plány, které se postupně začínají křížit. Zhruba v polovině se však kniha láme, Ballard během pouti od New Yorku na západ vyhrotí konflikty mezi členy výpravy, skupina se za dramatických okolností rozpadá. Wayne se brzy nato setkává v ruinách Las Vegas s hrstkou lidí, kteří využívají zbytky zachovaných amerických technologií a namísto pouště si užívají tropické vegetace. Jejich vůdcem je nevyzpytatelný muž jménem Manson s rysy spíše pološíleného Kurtze z Conradova Srdce temnoty. Wayne váhá mezi obdivem a revoltou, nakonec jím však smýknou události, aniž by vlastně cokoliv podnikl.

Ballard je suverénní vypravěč, který navíc neplýtvá slovy. Své postavy ale tentokrát nechává jednat příliš zkratovitě a nenamáhá se s vysvětlováním jejich motivací. Častokrát naznačí počínající vztah (rivalský, nenávistný, přátelský či milostný), ale po pár kapitolách na něj zapomene a žene Waynea za dalšími objevy pozůstatků zaniklé globální velmoci. Ze všeho nejvíc ta kniha připomíná staré dobré – a z dnešního pohledu trochu naivní (což jim neubírá na půvabu) – verneovky. Také zde se vydává nesourodá skupina do neznáma, kde číhá kdosi mocný, kdo to v hlavě nemá úplně v pořádku. Také zde se setkáme s nejrůznějšími neobvyklými (parními!) automobily či dokonce letadly, ve finále se objeví dokonce malá armáda robotů s tvářemi amerických prezidentů. Ale vše je jen letmo nahozené, autor těká mezí líčením pustiny, reminiscencemi na to, jak k tomu došlo, dialogy úsečnými i filozofujícími a sem tam nějakou akcí.

Hello, Ameriko! postrádá výraznější jednotící zápletku, Wayneův příběh se kupředu ubírá jednoduše a bez napětí. Zmíněný Verne ohromoval své čtenáře technickými vynálezy, líčením jejich fungování a velkolepých rozměrů a schopností. Ballard tohle neumí nebo nechce dělat (koneckonců nikdy nebyl ten typ sci-fi autora, který by se schovával za lasery, kosmické lodě a jiné oblíbené rekvizity žánru), jeho záměrem bylo nejspíš ukázat pochmurnou vizi budoucnosti Ameriky. S odstupem téměř třiceti let však tato vize postrádá originálitu. Ostatně zeměkouli jako nehostinnou poušť vylíčilo již mnoho autorů před Ballardem, on sám v roce 1964 románem The Burned World, do češtiny nepřeloženým. Možná, že v době vzniku mohla kniha Hello, Ameriko! působit jako varovná metafora pro společnost, která zvesela plýtvala energetickými zdroji. Od té doby už takových literárních nebo filmových varování vzniklo mnoho, často s chytlavějším příběhem.

Koho začne nudit představa Ameriky převrácené naruby – tedy že na východním pobřeží je poušť a v Nevadě džungle, toho může omrzet i čtení Ballardova románu. Zastaralé jsou i narážky na americké i globální reálie počátku 80. let. Postkatastrofická sci-fi je žánr dodnes oblíbený zejména u scenáristů počítačových her. Těm, kteří nejsou jeho fanoušky, lze místo Hello, Ameriko! doporučit spíše McCarthyho Cestu.

 

© Pavel Mandys
 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 179 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Pavel Mandys, 01.10.2010 19:33
Ballard, J. G.: Hello, Ameriko
Ad 3: Máte pravdu, unikly mi dva překlady z první poloviny 90. let v dnes již zaniklých nakladatelstvích Mustang a Winston Smith. Ad 4: Věta má znít správně mládí v japonském internačním táboře a je to moje chyba; opravuji ji v textu (pro budoucí generace). Ad 5: Já na Wikipedii moc nechodím, ale... zde jsem to náhodou spíš měl udělat, snaží se tam o vysvětlení toho pojmu docela seriózně a ve shodě s jinými zdroji. Přiznávám okouzlení cizím slovem, jehož význam jsem si měl lépe prověřit, v podstatě je dystopie analogií českého výrazu antiutopie. Z jistého úhlu pohledu může být i každý postkatastrofický román dystopií (antiutopií), což mě ale neomlouvá. I když Hello Ameriko! náhodou prvky dystopie má (autoritativní Manson, který prostřednictvím rozsáhlého kamerového systému kontroluje a ovlivňuje své území), Ballard by asi s tím, že jsem dystopii označil za jeho oblíbený žánr, moc nesouhlasil. Raději opravuji i to.
Vložil: Jan Vaněk jr., 01.10.2010 02:34
Ballard, J. G.: Hello, Ameriko
Je mi to trapné, sed magis amica veritas: 1. Ballardův debut má v tiráži uvedené datum leden 1962; údajně se tehdy knihy distribuovaly již koncem předchozího měsíce, takže některé bibliografie uvádějí 1961. – Jasně, je to podružný a nejednoznačný detail, stanou se horší věci. 2. V letech 1988–2006... vyšlo česky sedm Ballardových románů a jedna sbírka povídek, Hello, Ameriko! je tedy devátá přeložená kniha. 3. Román z roku 1964 se jmenuje The Burning World, nikoli Burned (a to pouze v laciném americkém paperbacku; upravené britské vydání z následujícího roku a všechna další nesou název The Drought, autorem preferovaný a zřejmě i původní). 4. Ballard nikdy v Japonsku nebyl, tím spíš aby tam trávil "mládí v době druhé světové války"; jako chlapec žil v rodné Šanghaji a po jejím dobytí Japonci v internačním táboře poblíž. 5. Ať se na Wikipedii píše co chce, seriózní příručky dystopii s (post)katastrofickým žánrem rozhodně neztotožňují. Zbytek už je otázka názoru, včetně toho, zda doslov Miroslava Petříčka stojí za zmínku.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

50%autor článku   53%čtenáři

zhlédnuto 3862x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce