Pohádky s africkými motivy
Cendrars, Blaise: Malé černé pohádky pro nebojácné děti

Pohádky s africkými motivy

Knížka ze zlatého fondu francouzské literatury pro děti a mládež.

Nakladatelství Baobab, které v letošním roce slaví desetileté výročí svého vzniku, zaujímá na českém trhu s dětskou literaturou nezaměnitelnou pozici. Jeho ediční politika je známá tím, že se nebojí experimentovat ve všech směrech, ale vždy s důrazem na vysokou uměleckou hodnotu výsledku.

Vydání knihy Malé černé pohádky pro nebojácné děti je však nutno vyzdvihnout ještě z jednoho důvodu. Přináší totiž českému čtenáři možnost seznámit se s jedním z titulů zlatého fondu francouzské literatury pro děti a mládež.

Blaise Cendrars (1888–1961), francouzský romanopisec a avantgardní básník švýcarského původu, prožil bouřlivý život a v mládí procestoval celý svět. Stejně jako jeho další umělečtí souputníci se ve 20. letech 20. století nadchl pro primitivní africké umění a byl jedním z prvních, kdo věnoval pozornost africké lidové slovesnosti. Výsledkem tohoto zájmu byl soubor deseti pohádek napsaných na africké motivy s názvem Petits contes nègres pour les enfants des blancs z roku 1928. Četné reedice (poslední z roku 2009) svědčí jak o oblibě tohoto půvabného dílka, tak o jeho nesporných literárních kvalitách.

Českému čtenáři se od roku 1989 dostalo možnosti hlouběji se seznámit s lidovou slovesností „primitivních“ národů především díky ediční řadě Mýty, pohádky a legendy nakladatelství Argo. O to lépe může tedy posoudit, s jakou citlivostí a vkusem Cendrars dokázal africké příběhy přiblížit světu evropských dětí. Hrdiny kratičkých příběhů jsou lidé, zvířata, nadpřirozené bytosti a přírodní živly – ti všichni spolu žijí v těsném kontaktu a vzájemně komunikují. Jejich vztahy jsou ambivalentní, někdy si pomáhají, jindy škodí, ale vědí, že jakékoli skutečné vybočení z rovnováhy by mohlo být fatální pro všechny strany. Cendrarsovy pohádky vysvětlují malému čtenáři na jakých principech je založen život primitivních společenství v lidmi nespoutané přírodě.

Děti se například dozvědí Proč už nikdo nechodí s kajmanem do vody a jak dopadne ten, který místo práce poslouchá Myší zpěv. Pochopí, že Je to ale hloupé živobytí!, snažit se uživit cvičením opic a daňka, a také že Jak se do lesa volá.... (dospělí už jsou bohužel s průběhem ekvivalentních životních situací obeznámeni, ale rozhodně jim bude stát za to zjistit, jak je řeší v Africe). Pro evropské čtenáře netradiční poetiku afrických příběhů představuje například text Túdle-núdle pojednávající o pomstě maličkého ptáčka, jehož ulovení nemohlo přinést lovci žádný užitek a byl za ně náležitě potrestán on i celé lidské společenství. No a příběh Pročpak? Proč? Aneb příhody nevylíhnutého kuřete, ten zamotá hlavu všem, takže si společně s vypravěčem na jeho konci povzdechnou: „Pročpak, ach proč je žába taková sedmilhářka?“ České vydání uzavírá text s názvem Vítr, jehož poetika snad nejvíce prozrazuje autorství Cendrarse-básníka. Lyrický popis nejrůznějších větrných aktivit uvede čtenáře v zamyšlené snění o krásách afrického kontinentu.

Nedílnou součástí knihy byly v původním francouzském originálu ilustrace (především ty Francise Bernarda z vydání z roku 1946). Je tomu tak i v  překladu českém. Jejich autorkou je zkušená ilustrátorka Alžběta Skálová (1982). Ilustrace, lze-li tak nazvat obrazy vyškrabávané do několikavrstvé různobarevné omítky, citlivě doprovázejí text v duchu tradice afrického výtvarného umění, zároveň však nezapomínají, že jde o text určený dětem.

A co na to všechno děti? Dokážou snahu ocenit. I méně zkušeným malým čtenářům se knížka jednoduše líbí.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Markéta Pézlová. Baobab, Praha, 2010, 45 s.

Zařazení článku:

dětská

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse