Román Laurenta Bineta se pravděpodobně stane jedním z mála českých bestsellerů francouzské provenience. Týden po uvedení českého překladu na trh v žebříčku nejprodávanějších knih Kosmasu vede.

Mladý francouzský autor Laurent Binet (1972) za román HHhH o pražském atentátu na Heydricha získal na jaře „malého“ Goncourta – cenu udělovanou začínajícím spisovatelům za prvotinu. Binet dostal tuto cenu za debut, ačkoli už dříve vydal dva romány: „intimní deník středoškolského profesora“ La vie professionnelle de Laurent B. (2004, Profesionální život Laurenta B.) a „surrealistický“ příběh o probuzeném Golemovi řádícím v Praze, Force et faiblesses de nos muqueuses (2000, Silné a slabé stránky našich sliznic) – ty se však nedočkaly nijak významného ohlasu.

Český překlad září nápadně červenou obálkou a pro mladší čtenáře záhadným titulem HHhH. Ještě v létě ale na brněnském Měsíci autorského čtení nakladatelství představovalo jinou verzi obálky, kde písmena rozestavěná do kruhu evokovala hákový kříž a přímo na obálce byla i rozepsaná ona děsivá zkratka německého Himmlers Hirn heisst Heydrich: Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich.

Na pražské prezentaci knihy správně (bohužel jen v zákulisí) upozornil Petr Janyška, bývalý český velvyslanec v Paříži a velvyslanec ČR při UNESCO, že Laurent Binet udělal pro Čechy v posledním roce velký kus práce. Jeho román se delší dobu držel na špici žebříčků nejprodávanějších titulů, a hlavně se mu věnovala kdekterá francouzská média – soupis publikovaných recenzí, článků a rozhovorů obsahuje přes padesát položek. Binet tak Francouzům nejen připomněl i ty peripetie druhé světové války, jež nikdy nebyly v centru pozornosti této velmoci, ale objevil pro ně i událost prakticky neznámou – o operaci Anthropoid dosud věděli nejspíš jen profesoři dějepisu (mezi nimi Binetův otec, jenž ho vlastně k námětu románu přivedl). Přitom však nebýt pražského atentátu, Reinhard Heydrich mohl své schopnosti rozvíjet od jara dvaačtyřicátého roku právě v Paříži...

Recenze v předních francouzských novinových kulturních rubrikách i časopisech vyznívaly příznivě – jak jinak hodnotit autora, jehož vynesla vzhůru porota slavné ceny bratří Goncourtů. Kniha se čte (a prodává) ve Francii zatím pořád: mezi mnoha pochvalnými komentáři řadových čtenářů na amazon.fr, oceňujícími zejména historickou věrohodnost díla, lze najít i takové, které uvádějí autorovy omyly a nepřesnosti. Nejdou přitom proti romanopiscově licenci upravit či domýšlet si tam, kde potřeboval. Christophe Piton například, poté co Bineta pochválí za svědomité dohledání nejrůznějších dokumentů a za snahu podat dobové události co nejvěrněji, vypočítává chyby napáchané v citovaných německých výrazech a vyčítá prohřešky začínajícího autora, který některé z šikovných postupů – mezi nimi zejména přesahy historického románu do současnosti, konfrontaci dějinných událostí s osobními dojmy vypravěče, dále hravý nadhled nad popisem historických skutečností či stesky nad nemožností zprostředkovat dobové příběhy pravdivě – natahuje tak, že se stávají pro knihu spíš zátěží. Četní další amatérští recenzenti však pokládají Binetovo dílo za tak průkopnické a důležité, že je rovnou řadí mezi klasická díla francouzské literatury. Kladně hodnotí skutečnost, že Binet poutavě a přístupně upozorňuje na to, jak se dá manipulovat s historickými fakty, jak těžko lze cokoli s odstupem přesně popsat, natož interpretovat.

České ohlasy na román HHhH, otištěné zatím především v předních periodicích, jsou vesměs kladné. Ani žádný z publikovaných rozhovorů nesklouzl k jakékoli neshodě – buď proto, že tazatelé neměli čas román pročíst důkladně, nebo dík Francouzově milé, vstřícné povaze, anebo čistě proto, že sice jisté povědomí o dané době máme, ale pečlivě nastudovanými detaily nás Laurent Binet lehce trumfne. Jediný „Petr“ na goodreads.com trefně shrnuje dle něho čistě povrchní přednosti knihy: „Knihu cizince zabývající se naší vlastí čte člověk jaksi jinak: citlivě reaguje na věcné chyby, pozorně sleduje dojmy a hodnocení, je předem maličko naježen. Jen si vezměte, kolik emocí vyvolal Szczygiełův Gottland. Binet se na rozdíl od kriticky uvažujícího Poláka Čechům asi zavděčí, vždyť Praha je podle něj nejkrásnější město světa a Gabčík s Kubišem ,strůjci jednoho z největších odbojových činů lidských dějin a nesporně největšího odbojového činu druhé světové války‘.“ 

Pravdou zůstává, že román kontroverzní být nechce: Binet ho pojal jako chvalozpěv na obdivuhodný čin skupinky československých mladíků. Nedělá z nich hrdiny: snaží se rekonstruovat, jak vůbec k tomu všemu přišli. Neodvažuje se přímo ptát, zda třeba v určitou chvíli nelitovali. Tohle dilema a všechny jeho souvislosti nechává na čtenáři. HHhH je román o velkých i malých postavách dějin, o úspěšných osobnostech i o nevinných obětech. Sleduje, jak se dá za slávou a mocí jít cílevědomě a doslova přes mrtvoly, anebo dosáhnout obdobného věhlasu jaksi mimochodem, snad i nechtěně, čistě z pocitu povinnosti a odpovědnosti. Stafáž sekundující Heydrichovi či Kubišovi, Gabčíkovi, Valčíkovi a dalším má sice mnohem méně prostoru, ale dostává se jí stejné úcty, obdobné pozornosti. Dějiny nejsou černobílé – Heydrich není jen ten pražský řezník a blonďatá bestie, i jeho máme možnost zažít v krušných, směšných či důvěrných chvilkách. Parašutisté jsou někdy neuvěřitelně neopatrní, nezříkají se malých potěšení, hřejí si na prsou zrádce... A ani spisovatel sám není vševědoucí, není neomylný, a občas se přizná, že trochu neví, co se svým románem dál... To vše dělá z knihy příjemné čtení – dějiny i literatura jsou nám bližší, můžeme se s nimi ztotožnit. A navíc, ač je to všechno tak hezky vysvětlené a přiblížené z různých úhlů, stejně zůstává, o čem přemýšlet.

Na úspěchu Binetova románu v Čechách má jistě zásluhu jak pečlivá práce překladatelky, tak redaktorů nakladatelství Argo, jimž se podařilo vychytat a opravit drobné nesrovnalosti. Sám Binet přiznal na autogramiádě jeden renonc, na který upozornila slovenská překladatelka. Uvedl, že také díky ní dostáváme v českém překladu dokonalejší verzi, než je francouzská – i do té se ostatně s každým dotiskem zanášely opravy.