Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)

Petr, Jaroslav
Když jdou ryby rybařit (in LtN)

recenze přírodní vědy

Profesor Jaroslav Petr je biolog, popularizátor vědy a autor řady vědeckofantastických povídek. Posluchači Českého rozhlasu ho mohou znát hlavně ze stanice Leonardo.

Jaroslav Petr: Když jdou ryby rybařit. Vědecké fejetony o přírodě z vysílání Českého rozhlasu Leonardo, Praha, Radioservis, Český rozhlas Leonardo, 2010

Profesor Jaroslav Petr je biolog, popularizátor vědy a autor řady vědeckofantastických povídek. Posluchači Českého rozhlasu ho mohou znát hlavně ze stanice Leonardo. Právě na vlnách této stanice Petr nedávno vysvětloval, že když chce vyložit nějakou vědeckou myšlenku, může napsat vědecký článek, v němž nápad rozvine vědeckou hypotézu (za což je jako vědecký pracovník placen), když ale nápad přestřelí (a on se bojí, že by ho za to mohli i vyhodit u ústavu), napíše na základě téhož námětu raději sci-fi povídku.

V edici Leonardo letos Petr vydal svoji knihu fejetonů Když jdou ryby rybařit. Autor v ní spojuje právě svoji schopnost popularizovat vědu i vyprávět příběhy, lehce přitom přechází od jednoho živočišného druhu k jinému, nebo dokonce z říše rostlin do říše živočichů a obráceně. Jak vysvětluje na portálu Osel.cz, který také přináší ukázku, každá z jedenácti kapitol, jež jsou věnovány například fenoménu nezištnosti mezi zvířaty, zvířecím soubojům či zákonitostem výchovy mláďat, je uvedena historickým lidským příběhem. Autor přitom často přenáší lidská hodnotová měřítka do oblasti zvířat a někdy i rostlin. Používá pojmy jako „pachatel“ (třeba pro samečka ryby jménem mořská jehla, který pozře jikry, jež nosí, pokud je jejich matkou slabá samička a v jeho okolí se objeví nová, silná), „tichý spolupachatel“ (pro samice volavek popelavých, jež prý ukládají do prvního sneseného vajíčka velkou porci samčích pohlavních hormonů; ty potomka předurčí k intenzivnějšímu růstu a k zabití sourozenců, v čemž mu oním hormonálním dopingem pomáhá i matka), v knize narazíme dále třeba na četné „masové vrahy“ či na „umění vraždy“. Objevují se dokonce i přirovnání k literárním postavám, například když parazit strunovec uniká z těla cvrčka, kterého předtím navede, aby skočil do vody, kde je pozřen rybou, a pak strunovec „pokračuje v cestě na svobodu z rybích či žabích útrob“ – čímž podle Petra strunovec prokazuje schopnosti „v osnování útěku, za jaké by se nemusel stydět ani Edmont Dantès alias hrabě Monte Christo“.

S tímto svým antropomorfním přístupem autor někdy zachází až na samotnou hranici snesitelnosti, což je ovšem daň za velkou čtivost jeho knihy. Jindy naopak, jako v případě domácích mazlíčků, kteří jsou pevnou součástí našich domácností i emocionálního života milionů lidí a kteří navzdory své živočišné přirozenosti jsou zároveň ve stejné míře už vlastně „kulturními artefakty“, Petr provokativně aplikuje podle mne brutálně reduktivní biologický přístup. Podle něj ve chvíli, kdy „začneme zisky a ztráty ze soužití se zvířaty měřit počtem potomků, jsme donuceni nahlížet na domácí mazlíčky jako na parazity. Biologické zisky domácích zvířat ostře kontrastují s naprostým nedostatkem obdobných biologických zisků u člověka“. Sám přitom přiznává, že chovatelé zvířat jsou méně ohroženi kardiovaskulárními chorobami, o úloze zvířat v psychoterapii nemluvě.

Petr místy referuje o živočiších a způsobech chování, které český čtenář může znát už ze starších populárně naučných knih (Petr sám v závěru doporučuje k dalšímu čtení autory jako M. Riddley, Robert Wright nebo Frans de Waal). Mne nejvíce překvapil jeho popis vlivu společenského postavení jelenů na velikost paroží, pocházející prý od etologa Luďka Bartoše: vedoucí jelen mívá nejmohutnější paroží, když se ale najde jeho přemožitel, následující rok vítězovo paroží zmohutní, zatímco paroží poraženého se zmenší. Pokud se ale znovu vrátí na vůdčí pozici, jeho paroží se „znovu rozvine do plné síly“. Podnětná je i kapitola „Tanec před zrcadlem", v níž píše, že schopnost poznat „vlastní“ a „cizí“ mají i tvorové bez nervové soustavy. Pomořanky, jistý druh rostliny rostoucí v Americe, se prý perou prostřednictvím kořenů o vláhu a živiny; toto soupeření ale pomine, pokud vedle sebe rostou sourozenci, tedy jedinci vzniklí opylením stejné mateřské rostliny pylem jedné a téže otcovské rostliny. V téže kapitole autor pojednává také o tzv. Gallupově testu, při němž se zvířeti (či člověku) barevně označí nějaké místo na hlavě a zkoumá se, zda zvíře pozná, že barevná tečka v zrcadle je na jeho vlastní tváři. Petr uvádí, že šimpanzi, gorily a orangutani „zvládají zrcadlový test bez větších problémů“, dovolím si ale namítnout, že podle mých informací se gorily podle většiny dosavadních výzkumů v zrcadle nepoznají, možná proto, že se vyhýbají přímému očnímu kontaktu s jiným zvířetem, takže nemají čas zjistit, že druhá gorila před nimi není protivník, ale oni sami (podle článku od Sandry Posadové z roku 2007 ale gorila, která si nejprve postupně na zrcadlo zvykla, poté opravdu prošla zrcadlovým testem úspěšně).

Petr v jedné debatě také prohlásil, že se v současné době věda vyvíjí tak rychle, že když chce nevědcům vysvětlit, čím se v laboratoři zabývá, už to jim připadá jako sci-fi a nevěří tomu. To, co popisuje ve své knize, zní mnohdy opravdu neuvěřitelně, ale ponaučení, která z toho vyvozuje pro lidi, jsou zcela reálná a pochopitelná a navzdory některým mým výhradám stojící za úvahu.

© Jan Lukavec
článek vyšel v Literárních novinách 18.11.2010
na iLiteratura.cz se souhlasem autora a redakce

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 410 čtenářů.

Diskuse

Vložil: P, 25.11.2010 20:22
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Pokud nemáte, jste o to trapnější, že zde používáte cizí e-mail (o jehož možné nepravdivosti už jsem se taky zmínila dřív).
Vložil: Mruk, 25.11.2010 14:48
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Oj, asi se nad sebou budu muset zamyslet. Na zaver uvedu namatkou vybrany citat, abyste vedeli, na ci stranu se tu stavite: ... ponaučení, která z toho vyvozuje pro lidi, jsou zcela reálná a pochopitelná a navzdory některým mým výhradám stojící za úvahu. Pa.
Vložil: Anna, 25.11.2010 14:41
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Já bych opravdu tuto nedůstojnou diskusi ukončila. S lidmi typu Mruk opravdu nemá cenu ztrácet čas. Kritizovat ano, na to má každý právo, ale urážlivě a posměšně měnit lidem jména či je nazývat familiárně, ačkoli svůj protějšek neznám, to opravdu svědčí o úrovni pisatele. Howg.
Vložil: Mruk, 25.11.2010 13:47
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Venovat tolik usili a textu ruznojazycnym mutacim webovych stranek jiste nemecke firmy... rozkosne. Vy asi fakt verite, ze mam neco spolecneho s P. Mrukem.
Vložil: P, 24.11.2010 22:39
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
to Mruk:
Nesouvisí s Janem Lukavcem (podotýkám, že se nikoho nepokouším hájit - to už jsem snad vysvětlila v předchozím přípěvku). Souvisí s vámi.
Asi jste dobře nepochopil, proč si myslím, že zrovna vy byste raději nikoho ponižovat neměl (kritizovat klidně, avšak kultivovaně!). Myšlenku... vyjádřím jasněji: na něco si tu hrajete a ponižujete jiné, a přitom sám sebe prezentujete tak amatérsky, až je to k smíchu.
I slovo francouzština máte špatně.
Jestli jste opravdu tak dobrý, že poznáte kvalitu článku z hlediska obsahu i formy, proč vaše stránky vypadají jako od studentky, co byla o prázdninách dělat au-pair - nebo si je vytváříte sám s programem typu Google Translate?
Při vaší jazykové zdatnosti či snad inteligenci, kterou tu tolik stavíte na odiv, byste mohl vědět, že takhle to s jazyky nefunguje a že bude lepší zaplatit za tu jednu normostranu nějakému překladateli. Můžete si být jistý, že jde o "špatně napsaný text" (vašimi slovy ODPAD, mými slovy Příště zkuste víc přemýšlet). Člověk, který věří práci nedokonalého překladače a přitom ze sebe dělá bůhvíco, je zajisté nejpovolanější osobou ke shazování ostatních.
Historka na závěr: na svých stránkách nabízíte mimo jiné kurtoazní služby. Zrovna k vám to sedí, kurtoazii přímo ztělesňujete.
Vložil: O.Doubek, 24.11.2010 19:24
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
A co mají společného nadávky, invektivy a vtipné výkřiky s věcnou kritikou "špatně napsaného článku". Nebo něco takového nelze od občasného čtenáře těchto stránek očekávat?
Vložil: Mruk, 24.11.2010 18:01
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
??? Jak souvisí francouzská mutace webových stránek s Lukavcovou grafomanií? Jak souvisí špatný překlad do francouzštiny s naprostou s Lukavcovou neschopností napsat slušný článek v rodném jazyce? Jinak dojat snahou. Prstů na ruce: jeden.
Vložil: Peťula, 23.11.2010 21:05
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Teda Mruku, musím říct, že jste mě zaujal. (svoje jméno jsem rovnou uvedla zdrobněle, abych vám usnadnila práci). Tak jsem zadala váš e-mail (snad pravdivý) do googlu a nestačím se divit. Sice dobrý a špatný článek nepoznám a hodnocení se tedy vyhnu, ale na rozdíl od vás umím francouzsky a musím říct,... že za takové chyby, co máte na "profesionálních" stránkách, bych se styděla i po pěti lekcích... Takže prosím, kritizujte, máte na to právo a já s ním souhlasím, ale neponižujte, když nezvládáte spravovat vlastní stránky, které jsou zase vaší vizitkou.
Vložil: Mruk, 22.11.2010 10:37
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Pochopitelne, Andulko, svedci, ze - narozdil od jinych - poznam hloupy a spatne napsany text. Mruk
Vložil: Anna, 22.11.2010 10:27
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
To Mruk Tak to nečtěte, jiné to třeba zajímá, ale osobní útoky (a tenhle není první, že?) svědčí spíše o Vás.
Vložil: Mruk, 21.11.2010 19:30
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Proc tu neni kolonka ODPAD! jako na CSFD? Zaslouzil by si ji kazdy Pukavcuv clanek!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

49%čtenáři

zhlédnuto 4051x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce