Spengler, Oswald: Zánik Západu

Spengler, Oswald
Zánik Západu

studie sociologie

Dějiny recepce Oswalda Spenglera v evropském a americkém myšlení jsou velmi obsáhlé. Po všech výše zmíněných autorech, kteří se do spenglerovské diskuse zapojili, i po mnohem větším počtu autorů nezmíněných (Max Weber, Ernst Troeltsch, Georg Lukácz, Theodor Adorno...) stále přibývají nové spenglerovské studie a monografie.

Oswald Spengler: Zánik Západu. Obrysy morfologie světových dějin, překlad Milan Váňa, předmluva Martin C. Putna, Academia 2010

Dějiny recepce Oswalda Spenglera v evropském a americkém myšlení jsou velmi obsáhlé. Po všech výše zmíněných autorech, kteří se do spenglerovské diskuse zapojili, i po mnohem větším počtu autorů nezmíněných (Max Weber, Ernst Troeltsch, Georg Lukácz, Theodor Adorno...) stále přibývají nové spenglerovské studie a monografie. Dokonce se zdá, že zájem o Spenglera se na konci 20. a na počátku 21. století obnovil – bezpochyby v souvislosti s náladami přelomu milénia, s americkým jedenáctým zářím či s vizí i krizí jednotné Evropské unie.

Dějiny české recepce Oswalda Spenglera jsou zato velmi stručné. Zatímco intelektuální společnost německá, ruská nebo i francouzská a španělská cítila se po první světové válce hluboce zasažena Spenglerovou pesimistickou vizí civilizační krize – společnost česká se v těchže prvních poválečných letech nacházela ve stavu euforie z nově nabyté státní samostatnosti. Kde duchovně vládl Masaryk – těžko se mohl uplatnit Spengler. Ani ony konzervativní a/nebo nacionalistické kruhy, které Masaryk neoslovoval, nebyly příliš ochotny nechat se oslovit Spenglerem. Na to byl český konzervatismus a nacionalismus příliš protiněmecký a/nebo příliš katolický. Hledal-li v Evropě své souputníky – nacházel je spíše v zemích románských, v Action Française, v italském fašismu nebo nejvýše u rakouských teoretiků katolického „stavovského státu“ jako Othmar Spann.

V těchto kruzích se nalezl jen jeden autor, který se rozhodl zvolit si Spenglera za svého duchovního mistra: novinář a nekatedrový filosof Lev Borský, autor svérázné koncepce „biosofie“, vitalisticko-evolucionistické filosofie biologického soutěžení národů. Ze Spenglerových tezí o organickém charakteru kultur, jakož i z Nietzscheho a z Danilevského vychází Borského programová kniha Vůdcové lidstva a jeho svůdci (1935). Jen zdánlivým paradoxem je fakt, že tento jediný český žák německého nacionalisty se ve skutečnosti jmenoval Leo Bondy: Již výše bylo popsáno, že Spengler se shodl s nacisty v lecčem, ale ne v otázce rasového antisemitismu. Bondy-Borský se mohl s čistým svědomím hlásit ke svému německému mistrovi. A nacisté ho se svým „čistým svědomím“ poslali s tisíci dalších českých Židů zemřít do Osvětimi.

Po roce 1945 se o Spenglerovi pochopitelně mluvilo jen v negativním smyslu, jakožto o jednom z reakčních filosofů, předchůdců nacismu. Nejobšírnější informace se tak českému čtenáři dostalo v přeložené práci sovětského filosofa S. F. Odujeva Stezkami Zarathustry. Vliv nietzscheovství na německou buržoazní filosofii (1976). Spengler je tu proklet v jedné řadě nejen s Ernstem Jüngerem či Alfredem Rosenbergem – ale i s Maxem Schelerem, Martinem Heideggerem či Karlem Jaspersem.

Po roce 1989 byl jsem to bohužel dlouho jen já sám, kdo se snažil Spenglera dodatečně uvést do českého kulturního povědomí – a to s důrazem ne na jeho kontroverzní významy dobově politické, nýbrž na jeho nadčasové postavení originálního historiosofa, nabízejícího svébytnou vizi evropských kulturních dějin (tím více, že smysl takového pojmu popírá...). Roku 1994 vyšly v revui Souvislosti dvě ukázky ze Zániku Západu. První v čísle 1 pod názvem Soumrak Západu v překladu Zdeňka Opavy, druhá v čísle 4 pod názvem Apollinská a faustovská duše v překladu mém. Zánik Západu použil jsem jako klíč k interpretaci poezie ruských, v Berlíně a Paříži dvacátých let působících básníků v antologii U řek babylonských (1995) i jako jeden z impulsů pro některé eseje v souboru My poslední křesťané (1994, rozšířené vydání 1999).

Roku 1997 se objevil první český knižní překlad Spenglera – drobný spisek Člověk a technika. Ten ovšem vyšel v nakladatelství Neklan, zaměřeném jinak na obhajobu pravosti „staročeských“ Rukopisů, a napojeném tudíž volně na kruhy českých krajně pravicových „národovců“. Jestliže se tedy onen kontroverzní politický rozměr Spenglerova díla zdál být již dokonale neaktuální – nebyla to tak docela pravda. Ukázalo se, že novodobí čeští nacionalisté mohou projevit o Spenglera zájem, jaký jejich prvorepublikoví předchůdci neprojevili. Když tedy vyšla roku 2008 v časopise Aluze opět ukázka ze Zániku Západu (v překladu Márie Schwingerové), doprovodil ji religionista Břetislav Horyna komentářem Kdo vyje s vlky aneb Filosofie postranních myšlenek, v němž upozorňuje spíše na negativní aspekt Spenglerova díla – na jeho odvozenost a na jeho využití nacisty v jeho době i českými nacionalisty z okruhu Národní myšlenky v době naší.

Přesto se ukazuje, že v Čechách je možné vnímat a recipovat Spenglera i bez těchto politických kontextů – jako důležitou postavu evropských kulturních dějin. Další malou spenglerovskou publikací v pořadí byl překlad Korespondence Oswalda Spenglera s W. E. Groegerem o ruské literatuře, současných dějinách a sociálních otázkách, který vyšel v „běžném“ nakladatelství Periplum roku 2004. Tato knížečka nemá jistě mnoho přitažlivosti pro národovce – o to více však pro ty, kdo se zajímají o celistvost evropské kultury, konkrétně o dosud málo známé vztahy mezi děním v německé a ruské literatuře dvacátých let.

Milníkem, ustanovujícím i zpečeťujícím TENTO, „evropský“ či, chceme-li, „západní“ způsob české recepce Oswalda Spenglera, nechť je i toto první české kompletní vydání Zániku Západu.

© Martin C. Putna
předmluva ke knize Zánik Západu O. Spenglera
na iliteratura.cz se souhlasem nakladatelství Academia

Diskuse

Vložil: Barbora, 11.03.2012 21:58
Spengler, Oswald: Zánik Západu
Milý dědo, měj se ,,tam nahoře" dobře. Všichni jsme tě milovali a budeme tě milovat celý svůj život. Tvá vnučka 9.srpna 2011 zemřel PhDr Rudolf Jičín http://deliandiver.org/2011/08/rudolf-jicin-pritomen.html
Vložil: Antonín Rozkopal, 11.04.2011 20:29
Spengler, Oswald: Zánik Západu
Pane dr. Jičíne, vůbec nejste trapný, trapný je svým svérazným výběrem faktů dr. Putna. Ani trochu se Vaší reakci nedivím. Buďte zdráv. Mgr. Antonín Rozkopal
Vložil: PhDr. Rudolf Jičín, 10.03.2011 09:54
Spengler, Oswald: Zánik Západu
Vážení, možná budu trochu trapný, když se takto připomínám, ale nemohu odolat potřebě reagovat na některé výroky p. Putny. Ctuji: „Po roce 1989 byl jsem to bohužel dlouho jen já sám, kdo se snažil Spenglera dodatečně uvést do českého kulturního povědomí… Roku 1994 vyšly v revui Souvislosti... dvě ukázky ze Zániku Západu.“ Poznamenávám k tomu: V roce 1993 byla ve sborníku DISSERTATIONES HISTORICAE 1/1993, PROCHÁZKA STALETÍMI, str. 89-97, Gaudeamus, Hradec Králové 1993 publikována moje stať „K sedmdesátinám Zániku Západu“, kterou lze pak nalézt jako doslov k mému překladu Spenglerova spisu „Člověk a technika“ (Neklan Praha 1997), v internetovém časopise MARATHON č. 52 (2/2004) a posléze bez mého přičinění na celé řadě internetových adres, kde se ostatně nachází na adrese www.schacco.savana.cz/vlastni_web/... rovněž bez mého přičinění celý tento spis. Takže p. Putna rozhodně „dlouho nebyl jen sám“ . Již začátkem 80. let jsem zpracoval výběr ze Spenglerových spisů s názvem „Oswald Spengler: Myšlenky“, který se později rovněž nacházel na internetu a mnozí si ho jistě okopírovali. Tento výběr Vám případně mohu poskytnout. O mém překladu „Člověka a techniky“ p. Putna píše: „Roku 1997 se objevil první český knižní překlad Spenglera – drobný spisek Člověk a technika. Ten ovšem vyšel v nakladatelství Neklan, zaměřeném jinak na obhajobu pravosti „staročeských“ Rukopisů, a napojeném tudíž volně na kruhy českých krajně pravicových „národovců“. Jestliže se tedy onen kontroverzní politický rozměr Spenglerova díla zdál být již dokonale neaktuální – nebyla to tak docela pravda. Ukázalo se, že novodobí čeští nacionalisté mohou projevit o Spenglera zájem, jaký jejich prvorepublikoví předchůdci neprojevili.“ Tento despektabilní přístup p. Putny považuji přímo za nechutný. Záleží snad na tom, kde tento Spenglerův spis vyšel? Tuto souvislost vůbec nechápu, zdá se mi doslova bulvární. Nakladatelství Neklan se zabývá převážně obranou Rukopisů založenou na empirických, vědeckých dokladech. Je snad „nacionalistické“ už i bádání o Rukopisech? Je zakázáno pochybovat, že to jsou padělky? Je zakázáno uznávat české národní obrození a hlásit se k jeho odkazu? Máme zapomenout na nejvýznamnější české buditele, na Palackého, Jungmanna, na Smetanu i Dvořáka a na celou rozsáhlou řadu dalších velkých českých osobností, které obětovaly obrození českého národa a státu celé své životy? Je třeba zapomenout slovo „národ“? Nebudu to dále rozvádět, myslící člověk si udělá úsudek sám. „Dějiny české recepce Oswalda Spenglera jsou zato velmi stručné“, praví p. Putna a uvádí jen Lva Borského. Tak mizivý ale zájem o Spenglera za 1. republiky zase nebyl. Dovoluji si připomenout Otakara Březinu, Arne Nováka, Emanuela Rádla, Josefa Šustu, Josefa Pekaře, T.G. Masaryka. Podrobněji viz práce Jaromíra Kaluse „Recepce díla Oswalda Spenglera v českém myšlení“, kterou p. Putna v seznamu literatury neuvádí. PhDr. Rudolf Jičín
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 5641x

Inzerce
Inzerce