Irving, John: Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku

Irving, John
Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku

recenze dětská

Americký prozaik John Irving je čtenářům známý především jako úspěšný romanopisec, proto pro ně může být jeho třicetistránková knížka Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku překvapivá. Jde o krátkou črtu nepatrné noční příhody uprostřed temného dětského pokojíku.

Uprostřed noci se Tom probudil, ale Tim spal dál…
John Irving, Tatjana Hauptmannová: Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku, přeložila Ivana Pecháčková. Meander, Praha 2007, 34 stran

Americký prozaik John Irving je čtenářům známý především jako úspěšný romanopisec, proto pro ně může být jeho třicetistránková knížka Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku překvapivá. Jde o krátkou črtu nepatrné noční příhody uprostřed temného dětského pokojíku.

Epizoda, kterou autor několika krátkými, jednoduchými větami popisuje, je adresována dětskému čtenáři, avšak o pohádce nemůže být ani zdaleka řeč. Malého Toma v noci probudí divné zvuky v jeho pokoji, jakýsi „šramot“ ve zdi, škrábání pod podlahou, anebo jako kdyby se plížilo něco, co nemá ruce ani nohy a „přitahuje se zubama“. Vystrašený chlapec jde vzbudit tatínka, aby spolu zjistili, co se to v domě děje. Mezitím se vzbudí i mladší bráška Tim a dobrodružství pokračuje. Záhada je nakonec vyřešena (doufejme) a chlapci opět uléhají k spánku. Tom teď navíc ještě ví, jak noční strašidlo příště zahnat. Dějovou podstatou knížky je tedy jen jeden jediný dětský pocit, v jehož spárech však může skončit jak kvalita spánku mnohých předškolních dětí, tak psychický vývoj jejich osobností. Strašidelnou atmosféru umocňují i ilustrace německé výtvarnice Tatjany Hauptmannové, v jejichž doprovodu text teprve patřičně ožívá. Při pozorném čtení (nebo spíše prohlížení) knihy zjistíme, že kromě prvků hororových jsou zde i momenty lehce žertovné. Ty objeví v první řadě rodiče, kteří příběh svým dětem čtou. Obrázky (v knize dostaly mnohem více prostoru než psané slovo) mnohdy přesně neodpovídají textu, a přestože mají být hrůzostrašné, nad samotné „strašení“ se povznášejí, a tím tísnivou atmosféru strachu uvolňují. Při své pouti temným domem je Tim zobrazen společně s plyšovým medvídkem, který patrně strachem z neznámého šramotu ve zdi obživl, vzpřímeně chodí po zadních a drží se Tima za ruku. Ve vyprávění dojde malý Tim pouze k tatínkovi do ložnice a pak zase zpátky do pokojíku, na obrázcích však se svým plyšovým kamarádem prosmejčí celý dům (medvídek pak dům dokonce obejde a za svitu úplňku zkontroluje zahradu). Podobných komických momentů, vzešlých na pozadí napětí a tísně, je v knize víc a vůbec to nevadí. Stejně tak rozpory mezi vyprávěním a ilustrací nepůsobí rušivě, čtenáři je pouze „mile vnucena“ ilustrátorčina interpretace (doufejme, že ne na úkor dětské fantazie). Jako s každou strašidelnou knihou pro děti je třeba i s touto zacházet opatrně. Existují dvě možnosti. Buď se malí posluchači vyděsí a odmítnou ji, nebo si ji oblíbí, budou ji neustále vyžadovat a nakonec se i přestanou v noci lecčehos bát. A na radu Tomova tatínka začnou bušit do stěny pokoje…

© Bohumila Adamová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 254 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   62%čtenáři

zhlédnuto 3607x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce