Podaný, Richard

Podaný, Richard

rozhovor komiks

Richard Podaný (1962) je překladatel a nakladatelský redaktor na volné noze. Překládá z angličtiny a francouzštiny, na kontě má přes sto vydaných knih nejrůznějších žánrů. Velkou část z nich tvoří také komiksy. Posledním vydaným překladem je významný francouzský komiks Výprava za ptákem času. Vhodná příležitost zeptat se na rozdíly mezi evropskými a americkými komiksy.

 

S Richardem Podaným za evropským komiksem

Richard Podaný (1962) je překladatel a nakladatelský redaktor na volné noze. Překládá z angličtiny a francouzštiny, na kontě má přes sto vydaných knih nejrůznějších žánrů. Velkou část z nich tvoří také komiksy. Posledním vydaným překladem je významný francouzský komiks Výprava za ptákem času. Vhodná příležitost zeptat se na rozdíly mezi evropskými a americkými komiksy.

RK: Richarde, překládáte z angličtiny a z francouzštiny už řadu let. Jak dlouho přesně? A kde a kdy jste se vlastně dostal k překládání komiksů?
RP: Podle stavu mé krční páteře to mohlo začít i ve třetihorách, ale pohled do bibliografie tvrdí, že překládat jsem začal až dva tři roky po revoluci. Komiksu se věnuji až od roku 2002.

- Kolik jste komiksů přeložil?
- Za těch osm let jsem přeložil děsivých pětačtyřicet komiksů. Polehčující okolností je, že jde často o alba, ve kterých bývá kolem deseti patnácti normostran textu. Ovšem mnoho jich patří i mezi to, čemu komiksáři roztomile česky říkají „booky“, a ty mohou mít i pěkných pár desítek stran.

- Je mezi překládáním beletrie a příběhů v bublinách nějaký rozdíl?
- Rozdílů je řada, některé milé, jiné naopak. Jedním z nejhorších je, že vinou provázanosti na obraz je často překladatel zbaven možnosti provést nějaký úhybný manévr jako v beletrii. Typické jsou situace, kdy jde o slovní hříčku, jejíž předmět je na potvoru na obrázku zachycen.

- Co vás při překládání komiksu vyloženě překvapilo a zaskočilo?
- Člověka nejčastěji překvapí to, co v podstatě věděl od začátku, a to byl i můj případ. Že komiks patří mezi syntetická umělecká média, která spojují slovesnou složku s vizuální (stejně jako film či divadlo), je truismus z nejtuctovějších. Jedna věc ovšem je něco vědět, a jiná podle toho automaticky pracovat. Mně trvalo dva tři roky, než jsem si plně uvědomil, že prostě jako přivandrovalec z beletrie nevnímám komiks plně. A že se musím naučit, jak tenhle fakt ovlivňuje text, od stylu až po výběr lexikálních prostředků. Ovšem nestěžuji si, rozšířil jsem si kvalifikaci a ještě jsem za to dostal zaplaceno.

- Zmínili jsme, že překládáte z francouzštiny a z angličtiny, tedy z jazyků patřících tradičním komiksovým velmocím. Ze kterého překládáte víc?
- Dobrá příležitost si to konečně spočítat, tááákže… přes dvě třetiny titulů jsou z francouzštiny. Ale na množství stran by to asi bylo jinak, francouzské jsou převážně alba, anglické skoro bez výjimky rozsáhlejší grafické romány.

- Čím si to vysvětlujete?
- Obecně se z angličtiny překládá podstatně častěji než z francouzštiny, ale u komiksu je to přeci jen vyrovnanější. A když bude nakladatel hledat překladatele, který je francouzštinář a už má nějakou praxi s komiksy, schválně, kolik jmen mu na seznamu zůstane…

- Máte raději frankofonní komiksy nebo anglosaskou scénu?
- Ono se to často zjednodušuje, jako by Amerika byla jen komerce, superhrdinové v trikotech a obludy z vesmíru a Evropa jen samé intelektuálno a experiment. Což je samozřejmě nesmysl, v obou oblastech asi bude přibližně stejný poměr mezi komercí a tvorbou s umělečtějšími ambicemi. Takže se to, jako spousta věcí, asi nakonec redukuje u každého na jeho osobní preference – a já jsem odkojen Asterixem a Pifem, takže, marná sláva, jeden hlas pro Evropu. (Podotýkám ale, že umělecky náročnější americké věci, jako je Thompson nebo Burns, jsou samozřejmě miliónkrát „evropštější“ než většina evropské produkce, zvlášť té komerční.)

- Před několika málo dny vyšel komiks Výprava za ptákem času, který jste překládal. Podle hlasování fanoušků se jedná o třetí nejdůležitější evropský komiks. Proč?
- Pro rozjezd edice Mistrovská díla evropského komiksu nakladatel vybral dva kusy, kromě Výpravy ještě Incal. První je skvělý reprezentant fantasy komiksu, druhý zase SF komiksu. Já, opět z důvodů osobních a historických, jsem spíš příznivec SF než fantasy, ale bez obtíží chápu, že fantasy je pro široké publikum vděčnější; jak jinak, když to bývají archetypální, přímočaré hrdinské příběhy, které jinak v moderním umění bolestně chybějí. A tím víc to pak platí, když se fantasy tak skvěle povede jako u Výpravy za ptákem času. Ta kombinace hrdinského patosu, působivé kresby, skvěle trefených postav, rychlé, ale kompaktní fabule a dalších předností prostě musí být pro fanoušky komiksu (včetně mě) neodolatelná.

- Dá se říct, že je pro frankofonní komiks právě Výprava za ptákem času jeho typickým zástupcem?
- Komiks jako médium je až děsivě různorodý, takže pokud jako kritérium vezmeme třeba syžet nebo téma nebo výtvarný styl, tak jistě ne; publikace náhodně vybraná ve francouzském knihkupectví specializovaném na komiks se s drtivou pravděpodobností bude od Výpravy v něčem výrazně lišit. Ale rozhodně neprohloupí nikdo, kdo by si chtěl rozšířit obzory a Výpravu za ptákem času by pojal jako dobrou vstupní bránu do světa frankofonního komiksu.

- Co na tomto komiksu zaujalo vás osobně?
- Že potvrdil mou teorii o tom, co velmi často odlišuje špičkovou fantasy od tuctové produkce v tomto žánru. Není tomu tak samozřejmě vždy, ale už od dob Tolkienových platí, že nezaškodí, ba naopak, když se heroický patos fantasy vyváží nějakým „shazujícím“, zemitým prvkem, jako jsou v Tolkienovi hobiti. I Výprava je vytvořena takhle, cum grano salis, a stoprocentně to zabírá.

- A co se vám na něm naopak nelíbilo?
- Paradoxně něco, co s tím úzce souvisí; že součástí toho „sebeshazujícího“, odlehčujícího prvku je samozřejmě humor, jenže mně sem tam přišel poněkud infantilní… Ale tohle je proklatě subjektivní, pravděpodobně se právě to bude spoustě lidí líbit k uválení.

- Vraťme se k překladu: ve zmíněném komiksu jedna z postav hovoří ve verších. V branži patříte ke specialistům na veršovánky všeho typu. Myslíte, že i to hrálo při výběru překladatele tohoto komiksu roli?
- Snad, i když si už nevybavuji, jestli jsme se já nebo nakladatel, ačkoli jsme oba komiks četli už dlouho předtím, vůbec na začátku rozpomněli, že tam je postava veršujícího „skřítka“, jehož veršíky navíc tvoří hádanky. Takže to možná nakonec roli nehrálo. A Jiří Pavlovský (vydavatel Crew – pozn. redakce) mi při redakci veršíky tuším na dvou místech opravil na rozhodně lepší verze, takže se dá předpokládat, že by se teoreticky obešel i s nerýmujícím překladatelem…

- Jsou komiksy, které byste si chtěl přeložit? Myslím nejen dosud nepřeložené, ale třeba i převedené někým jiným? Nebo žádné podobné sny nemáte a vystačíte si jen s nabídkami?
- I v beletrii mi dělá čím dál tím větší potíže nakladatelům tituly doporučovat, protože pak prožívám pekelná muka, pokud se titul špatně prodává. A u komiksu to nedělám prakticky vůbec. Jednoznačně proto, že komiks je drahý špás. Samá barva, lamino, často i tvrdá vazba, děsně drahý čas grafických studií při sazbě a letteringu… Myslím, že trápit se, jestli jsem někoho svým doporučením neuvrhl do takové šlamastyky, by na mě bylo moc.
Samozřejmě že některé věci z klasiky bych si udělal rád, většinou si, když padne tahle otázka, vzpomenu na Forestovu Barbarellu. Ale komiks má mladé publikum, takže produkce je logicky zaměřená hlavně na novinky; tudíž je vždycky otázka, co z té komiksové klasiky, kterou jsme v minulosti propásli, se vůbec povede edičně dohnat. Ale někdy se mi ta přání plní i sama od sebe: měl jsem dlouho, od zlatých časů časopisu Pif, rád roztomilý dětský komiks Turka a de Groota o géniu Leonardovi a jeho přitroublém učedníkovi. A nechci to zakřiknout, ale asi začne vycházet.

- Je nějaký komiks, který byste překládat nechtěl? Který jste třeba přímo odmítl?
- Moji Pražané, pardon, nakladatelé, mi rozumějí, takže předvýběr většinou obstarají sami a ke mně se ve formě nabídek už dostane skoro vždy to, co bych si koneckonců vybral sám. Přesto jsem pár věcí odmítl, většinou ne proto, že bych je považoval za nekvalitní, ale že by mi z toho či onoho důvodu neseděly; například Hernandezových sérii Love and Rockets, kde mě prostě štval ten subkulturní slang a vůbec celkově „pankáčský“ přístup, nic proti tomu, ale nikdy to nebyl můj styl, tečka.

- Na závěr bych se rád zeptal, jaké další komiksové tituly od vás mohou čtenáři očekávat v nejbližší době? A vzhledem k tomu, že se jedná o rozhovor pro iliteraturu, bude čtenáře určitě zajímat i váš „jízdní plán“ na příští rok v beletrii.
- V dubnu by měl vyjít už zmíněný Incal autorů Moebia a Jodorowského, ten bych doporučil extrasuperspeciálně, z mého hlediska největší komiksová bomba za dlouhé roky. Pokračujeme ve vydávání sebraných stripů Calvin a Hobbes od Billa Wattersona, třetí svazek vychází někdy právě teď, další dva by snad měly být příští rok. Dál nám jede i u Albatrosu série Thorgal, rovněž moje srdeční záležitost. Scifisty snad potěší chystaná sbírka povídek Teda Chianga, Příběhy vašeho života, a román Paola Bacigalupiho Dívka na klíček. Z mainstreamové beletrie se už chystá druhý román Catherine O´Flynnové Zprávy o tobě. Její prvotina Co se ztratilo měla příznivý ohlas; je to autorka nenápadných, komorních témat, ale nesmírně nadaná a přesvědčivá. A v příštím létě se těším na zatím anglicky nevydaný poslední román Davida Lodge, který životopisně zachycuje poslední roky života H. G. Wellse. Abych to shrnul komiksově, citací batmanovského padoucha Jokera z doby před tím, než udělal kůlničku na dříví z Guggenheimova muzea: „Tolik práce, a tak málo času…“

- Děkuji za rozhovor a přeji ničím nerušené překládání.

 

© Richard Klíčník

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 3688x

Inzerce
Inzerce
Inzerce