Emocionálně bohatá koncepce beletrie pro děti a mládež nabízí jednu z možností, jak citlivou a přiměřenou formou přivést povědomí dětského recipienta k danosti konečné pozemské existence. Když už se samotný lidský život stává předplatným do zážitky nabité „baboččí dimenze“, pak není nevhodné nabídnout začínajícím čtenářům pohled na obrácenou stranu mince. Pokus zformovat vizi netradičního pojetí cesty na druhý břeh a zase zpět na zemi – tentokrát ve zcela nové podobě motýlů vylepšujících dětem prázdniny – nabízí bilderbuch Babočky. Publikace vzešla z úspěšně etablované autorské dílny spisovatelky Milady Rezkové a ilustrátora Lukáše Urbánka v dětské edici Raketa nakladatelství Labyrint.

O rozkrývání tematiky dodnes často tabuizované smrti, a to zejména v pojetí pro nejmladšího adresáta, se v antropomorfizované podobě Broučků postaral již Jan Karafiát. Snad právě jeho citlivá paralela konce života byla inspirací pro volbu mikroprostoru obrazové knihy Babočky. Spoluautoři zde dětskému vnímateli zprostředkují rozmanitá prázdninová dobrodružství v podobě moderně vyhlížejícího příběhu s komiksovým retronádechem, který svými nonsensovými průniky zaostřuje na smrt rozverně se zrcadlící v bizarně stylizovaném motýlím hávu.

Kniha je překvapením se vším všudy již od prvotního vizuálního kontaktu, jemuž však překvapivé závěrečné vyústění děje nenechává nic dlužno. Nekompromisní, až absurdně vyhlížející design přebalu bilderbuchu nenechá potenciálního vnímatele na pochybách, že drží v ruce publikaci nekonvenčního charakteru. Kontaktní ilustrace snoubí zpočátku snad až příliš patetickou aluzi komiksového superhrdiny z hmyzího mikrokosmu s grafickým fontem dámy z lepších dob. To vše, na pozadí zlátnoucího podzimního listí, uvádí čtenáře do děje prostoupeného nadhledem, humorem, průniky nešvarů moderní civilizace i statickými konvencemi, jejichž úsměvné vypointování je zřetelné zejména v typizaci lidských postav.

Role objevitelů baboččího tajemství je projektována do adresátů samotných. Ti se postupně z hravého prostředí parádního koupaliště Plivátka spravovaného dekadentním plavčíkem panem Pytlem přes myší cirkus Ementalino, výrobnu třešňových náušnic, podvodní kapří teplárnu či nutrií dílnu na šití pilníkových trenýrek dostanou až k záhadné metafoře baboččího života. Ta však zůstává po většinu času zahalena komickým oparem prázdninového dobrodružství, na jehož konci i počátku sídlí smrt. Rezková ji detabuizovala velmi průzračně – dětským adresátům zcela přirozeným horizontem stáří. Jeho antropomorfizovanou podobu spisovatelka zprůhlednila již v kalambúrním titulu, jehož význam je završen závěrečnou traktací ideového směřování díla: „Babočky nejsou jen tak obyčejní motýli, ale babičky a dědečkové, kteří, když přijde jejich čas, se promění v kouzelné motýly.“

Optice dospělých spolučtenářů jsou určena četná literárně-výtvarná intermezza jakoby vytržená z kontextu minulých dob. Své stopy zde otiskly poetické odkazy na vančurovské léto i četná minimalistická ohlédnutí do dobového koloritu každodenního života našich babiček. Působivou a ryze kontaktní vizuální substanci knize propůjčuje i slovně nekomentované fotoalbum, jež přímo vybízí k spontánní tvořivé spoluúčasti dětského recipienta a jeho dospělého partnera.

Babočky jsou souznění hravosti mnoha komunikačních stylů, pestrá změť kontrastních momentů i překvapivých traktací. Přesto působí harmonicky a vysílají do světa dětské knihy osobité motýlí poselství dlící v enviromentálním stínu.