J. H. Krchovský (vl. jménem Jiří Hásek) se narodil 22. dubna 1960 v Praze, v současnosti žije střídavě v Praze a v Brně. Od roku 1977 do listopadu 1989 byl bez občanského povolání, nyní působí na volné noze.

Řadí se k představitelům poslední (nejmladší) generace českého undergroundu a jako takový se hlásí k inspiraci osobností Egona Bondyho. Před revolucí publikoval v samizdatu, zejména v časopisech Revolver Revue a Vokno. V posledním dvacetiletí mu vyšlo více než deset básnických sbírek (první pod titulem Noci, po nichž nepřichází ráno, prozatím poslední má název Dvojité dno), mezi nimi soubor vybraných juvenilií z let 1978–1981 s názvem Mladost – radost (2005). Ve výboru Básně z roku 1998 byla shrnuta celá tehdejší Krchovského tvorba.

Všem knihám dominuje vyhraněná dekadentní stylizace zahrnující charakteristická témata: smrt, samotu, tíseň, nihilismus, erotiku, alkoholismus apod. Ačkoli autor vědomě navazuje na představitele „klasické“ české dekadence konce 19. století, ironií a nápadnými pointami není vzdálen ani Františku Gellnerovi, jenž s dekadencí polemizoval. Ve svém básnickém projevu Krchovský poměrně záhy opustil rozkošatělý volný verš ve prospěch sevřenějších, metricky přísně pravidelných, strofických jednotek. Řada jeho básní se tak svou formou i vyzněním prolnula s žánrem epigramu. Některé texty byly zhudebněny skupinou Krch-Off Band, kde autor působí jako zpěvák a kytarista.