Hrdlička, Josef: Loďstvo vyplouvá z temnot

Hrdlička, Josef
Loďstvo vyplouvá z temnot

recenze beletrie česká

Ač básnický debut, není Loďstvo vyplouvá z temnot pravou prvotinou filozofa, literárního vědce a básníka Josefa Hrdličky, neboť tento autor se ve své odborné práci na několika knihách již podílel. Jde o prvotinu mnohem spíš pro čtenáře a zblovský Opus ji vydal těžko stravitelnou a sytou, ovšem nebývalou a naprosto neokoukanou.

Básník kamene, básník srdce
Josef Hrdlička
: Loďstvo vyplouvá z temnot, Opus, Zblov 2010, 104 s.

Ač básnický debut, není Loďstvo vyplouvá z temnot pravou prvotinou filozofa, literárního vědce a básníka Josefa Hrdličky, neboť tento autor se ve své odborné práci na několika knihách již podílel. Jde o prvotinu mnohem spíš pro čtenáře a zblovský Opus ji vydal těžko stravitelnou a sytou, ovšem nebývalou a naprosto neokoukanou.

Kniha je rozdělena na pět oddílů, jimž předchází motto a Hydra – krátký text na pomezí poezie a prózy. Formální roztříštěnost a téměř až bezohledně impulsivní přecházení mezi žánry je pro Hrdličku typické. Ve sbírce, jež má přes sto stran, najdeme básnické i prozaické úvahy, črty, krajinomalby, popisy setkání, útvary, jež by básník Petr Hruška možná označil za odstavce, a jiné, které se zase označují jako básně v próze.

Autor hned zpočátku cituje Hérakleitův zlomek B 64: „Toto veškerenstvo řídí blesk.“ A to v řečtině (byť s vynechanými přízvuky a přídechy, jakousi řeckou diakritikou). Párkrát je zmíněn Archimédés, řecké mytické postavy a kulturní památky. Není to poprvé, co se u českého básníka objevuje podobný hlas, ovšem Hrdlička čerpá i z jiného kořene evropské tradice, totiž z biblického (např. Golgota) a mezopotamského (Enkidu). Typickými motivy jsou srdce a kámen, často se vzájemně doplňující a kombinující: „srdeční sval v sobě cítí kamenný blok“, „takový náklad kamene přemístit dovnitř, pane, to vám srdce strhne!“

Podle jiného Hérakleitova zlomku je totéž „živé i mrtvé, probuzené i spící, mladé i staré. Jedno je převrácením toho druhého, a to druhé zas převrácením toho prvního“ (B 88), což se často dokládá symbolickým „nelze dvakrát vstoupit do téže řeky“ (B 91). V Hrdličkově poezii jde o něco podobného: ve starověku nezůstává, je aktuální – zmiňuje auto, rodinné vztahy, husté hučení továrny, zamýšlí se nad manželskou věrností. Jako by pro něj jednota času a prostoru nic neznamenala. Hrdlička je rovněž doma, píše básně mile krajinné, o Děčínském Sněžníku, Vojanových sadech. Kontrasty a paradoxy jsou jeho manifestem, zřídlem chytlavých, logiky dráždících obratů: „Tento kámen se nazývá vlha pestrá pro rozmanitost svých barev, nelze je uchopit zrakem, jen hmatem“, motivickou inspirací: „bezzvučný obraz“.

Bývá zvykem přirovnávat nebohé oběti recenzí k básníkům starším, k literárním guru, pídit se po vyčtených motivech. Myslím, že u Hrdličky je to jinak: svou kuráží je schopen básnickou inspiraci zrušit a zároveň zachovat. Proto jde o poezii nanovo vystavěnou, v nejlepším smyslu ne-módní a ne-senzační, obtížnou na čtení. Opus kdysi vydával knížky třeba dvacetistránkové; možná by skutečně u Hrdličky bylo šikovnější vybrat básní málo, ovšem upřímně řečeno nevím, které by to měly být.

© Michael Alexa

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 107 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.