Abdolah, Kader

Abdolah, Kader

portrét beletrie zahraniční

Kader Abdolah (nar. 1954) je pseudonym íránského exulanta Hosseina Sadjadiho Ghaemmaghamiho Farahani. Narodil se v Araku, v nábožensky přísné oblasti Farahani. Už jako chlapec snil o tom, že půjde ve stopách svého prapraděda Qhaema Meghama Ferahniho a stane se velkým spisovatelem. Od dvanácti let začal tajně číst západní literaturu a poslouchat zahraniční rozhlasové vysílání.

Kader Abdolah (nar. 1954) je pseudonym íránského exulanta Hosseina Sadjadiho Ghaemmaghamiho Farahani. Narodil se v Araku, v nábožensky přísné oblasti Farahani. Už jako chlapec snil o tom, že půjde ve stopách svého prapraděda Qhaema Meghama Ferahniho a stane se velkým spisovatelem. Od dvanácti let začal tajně číst západní literaturu a poslouchat zahraniční rozhlasové vysílání. Během studia přírodních věd na teheránské univerzitě se zapojil do podzemní marxistické strany, která bojovala proti šáhovi a později proti ajatolláhům. Svůj pseudonym složil z křestních jmen dvou popravených soudruhů. Psal pro ilegální noviny a pod jménem Kader Abdolah publikoval dvě povídkové sbírky. Když musel z politických důvodů ze země uprchnout, snažil se nejprve dostat do Sovětského svazu. V zemi tou dobou ale probíhala Gorbačovova perestrojka a pro podporu íránských levicových odbojářů tam už nebyl prostor. Abdolahovou druhou volbou byly USA, ale ani to nevyšlo, a tak se v roce 1988 dostal do nizozemského utečeneckého tábora v Apeldoornu. Později mu byl přidělen byt ve Zwolle, a když měla po letech starší dcera studovat v Delftu, přesídlila celá rodina v roce 2003 do tohoto města. Ve Zwolle začal Abdolah pracovat v přírodovědném muzeu a v továrně na konzervy. Náruživě četl v nizozemštině, zejména poezii.

Brzy začal v nizozemštině i psát, nejprve povídky. V roce 1993 debutoval povídkovou sbírkou De adelaars (Orli, č. povídka Zlý sen) a získal za ni cenu Zlatého oslího ucha za nejlépe prodávanou prvotinu. O dva roky později dostal za povídkovou sbírku De meisjes en de partizanen (Dívky a partyzáni) stipendium Charlotte Köhlerové pro slibné autory. V povídkách čerpá ze svého života a v první osobě líčí pocity uprchlíka v nové zemi, stesk po domově, přičemž současnost se prolíná se vzpomínkami na rodnou zemi. Tato tematika proniká i do jeho prvního románu De reis van de lege flessen (Putování prázdných lahví) z roku 1997. V roce 2000 následuje román Spijkerschrift (Klínové písmo), kde zpracovává příběh svého hluchoněmého otce i příběh svůj – dětství a mládí, činnost v odboji, útěk do ciziny. Jeho nejúspěšnější román Dům u mešity (Huis van de moskee, č. 2011) vyšel v roce 2005. Dosud se prodalo na 300 tisíc výtisků, v roce 2007 se v internetové anketě o nejlepší nizozemskou knihu všech dob umístil na druhém místě (hned za románem Harryho Mulische Objevení nebe). Na příbězích význačného rodu, který se po generace stará o městskou mešitu a obývá přilehlý dům, tu autor opět popisuje Írán, v němž vyrůstal a odkud musel uprchnout, tentokrát ale upouští od vyprávění v první osobě a až v závěru knihy se ukáže, že vypravěčem knihy by mohl být mladík Šabhal, který z politických důvodů uprchl do ciziny a píše tam v jazyce nové vlasti staré příběhy. V roce 2008 následovala „dvojkniha“ De boodschapper a De Koran (Posel, Korán), životopis proroka Muhammada a „překlad“ Koránu. Ve skutečnosti jde o autorův osobní pohled na tyto náboženské texty, protože – jak upozornil spisovatel a arabista Hafid Bouazza v obsáhlé kritice této knihy – Abdolah arabštinu zřejmě příliš neovládá a arabský svět dobře nezná. „Jakožto velký perský spisovatel, kterým jsem vždycky chtěl být, považuji za svůj úkol poukázat především na hezké stránky Koránu,“ říká k tomu Abdolah. V roce 2011 vyšel román De koning (Král), který navazuje na předchozí autobiograficky laděné knihy – je to rodinný epos z přelomu 19. a 20. století a autor v něm zpracovává příběh svého již zmíněného slavného prapraděda, šáhova nejvyššího vezíra a básníka, který byl pro svůj nekonformní postoj popraven. Ve stejném roce byl Abdolah požádán o napsání prémie k tradičnímu Týdnu knihy – stala se jí novela De kraai (Havran), v níž opěvuje krásy své nové vlasti a proti vyhrocené společenské atmosféře způsobené vlivem nesnášenlivého politika Geerta Wilderse staví harmonický obraz soužití lidí různého původu. Kritika novelu přijala zdrženlivě, ale autorovu širokou čtenářskou popularitu to jako obvykle nijak neoslabilo.

Abdolah po léta psal pod jménem Mirza sloupky pro deník De Volkskrant a průběžně je vydával i knižně. Překlady jeho knih vyšly ve více než pětadvaceti zemích.

Internetové odkazy:
http://nl.wikipedia.org/wiki/Kader_Abdolah
http://www.dbnl.org/auteurs/auteur.php?id=abdo001

Bibliografie:
1993 De Adelaars (povídky, č. povídka Zlý sen, Nachtmerrie, 1996)
1995 De meisjes en de partizanen (povídky)
1997 De reis van de lege flessen (román)
1998 Mirza (sloupky)
2000 Spijkerschrift (román)
2001 De koffer (prémie k Týdnu knihy v provincii Overijssel)
2001 Een tuin in zee (sloupky)
2002 Kélilé en Demné (převyprávěné perské pověsti, později vydané pod titulem De Koe)
2002 Sophia´s droë vrugte (román)
2003 Portretten en een oude droom (román)
2003 Karavaan (sloupky)
2005 Het huis van de moskee (č. Dům u mešity, 2011)
2008 De Koran en De Boodschapper („překlad“ a „převyprávění“)
2009 Dit mooie land (sloupky)
2011 De koning (román)
2011 De kraai (prémie k Týdnu knihy)

Česky:
Zlý sen (Nachtmerrie, ze sbírky De Adelaars), přel. Magda de Bruin Hüblová, Literární noviny 1996/22
Dům u mešity, přel. Lucie Smolka Fruhwirtová, Kniha Zlín, Zlín 2011, 406 stran, ISBN 978-80-87162-20-0

© Magda de Bruin Hüblová

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3011x

Inzerce
Inzerce
Inzerce