Pancol, Katherine: Žluté oči krokodýlů

Pancol, Katherine
Žluté oči krokodýlů

recenze romance

I ve Francii se na vrcholu žebříčků nejprodávanějších románů drží knihy spisovatelů píšících jednoduché a úsměvné příběhy ze života. Takové publikuje i Katherine Pancolová: její romány popisují spletité životní cesty obyčejných lidí a jsou do velké části inspirované autorčiným vlastním životem.

Jak se stát středem pozornosti
Katherine Pancolová: Žluté oči krokodýlů. Přel. Daniela Veškrnová, Jota, Brno, 2011, 605 s.

I ve Francii se na vrcholu žebříčků nejprodávanějších románů drží knihy spisovatelů píšících jednoduché a úsměvné příběhy ze života. Takové publikuje i Katherine Pancolová: její romány popisují spletité životní cesty obyčejných lidí a jsou z velké části inspirované autorčiným vlastním životem.

Pancolová se narodila před padesáti sedmi lety v marocké Casablance. Ve čtyřech letech s rodiči odešla do Francie, kde po maturitě vystudovala francouzštinu a latinu. Souhrou náhod se po dvou letech, kdy učila na gymnáziu v Lausanne, vrhla na novinařinu a začala pracovat pro francouzský týdeník Paris Match. Dva roky nato stála u zrodu ženského časopisu Cosmopolitan. V roce 1979 pak na žádost nakladatele vydala román Moi d’abord (Nejdřív já), který sklidil velký úspěch. Pancolová tedy odjela do New Yorku, kde na Kolumbijské univerzitě navštěvovala kursy tvůrčího psaní. Tam se nejenom dozvěděla, jak napsat dobrou povídku, román či scénář, ale také se seznámila se slavnými spisovateli a scenáristy. V Americe napsala romány La Barbare (Barbarka), Scarlett, si possible (Tak třeba Scarlett) a Les hommes cruels ne courent pas les rues (Kruté muže abys pohledal). Vdala se, narodily se jí děti a s manželem se odstěhovala do Francie, kde se ale rozvedli. Pokračovala v psaní románů, vydala například knihy Vu de l’extérieur (Viděno zvnějšku), Une si belle image (Takový krásný obrázek), Encore une danse (Ještě jeden tanec)... Začala cestovat po celém světě, natáčela rozhovory jak se známými osobnostmi politické scény (Lionelem Jospinem, Jacquesem Chiracem), tak s filmovými hvězdami (Meryl Streepovou, Vanessou Paradisovou). Zážitky z cest a zkušenosti ze svého osobního života Katherine Pancolová nejvíce zúročila v románové trilogii o Joséphine Cortèsové a jejích dvou dcerách Hortense a Zoe (Les yeux jaunes des crocodiles, La valse lente des tortues a Les écureuils de Central Park sont tristes le lundi). V Čechách právě vyšel první svazek této trilogie, Žluté oči krokodýlů, na další, Pomalý tanec želv a V pondělí jsou veverky v Central Parku smutné, si budeme muset ještě počkat. Za Žluté oči krokodýlů Pancolová ve Francii získala v roce 2006 ocenění Prix Maison de la Presse.

Českému čtenáři je Katherine Pancolová známa zejména jako autorka biografie o Jackie Kennedyové Tvář za obrazem. Jackie Kennedyová 19291994, kterou v překladu Terezy Horvátové vydala Mladá fronta v r. 1999.

Žluté oči krokodýlů
V románu Žluté oči krokodýlů Pancolová vypráví příběh obyčejné francouzské rodiny z Paříže, jejíž život zcela převrátí naruby odchod otce za milenkou. Stydlivá a nesebevědomá Joséphine se najednou sama musí postarat o dospívající dceru Hortense a malou Zoe, uživit rodinu a splatit dluhy, které ji manžel Tonio zanechal. Joséphine, povoláním historička – odbornice na středověk a zejména 12. století, se nemůže opřít ani o svou rodinu. Matka se podruhé velmi dobře vdala a její hlavní zálibou je vystavovat na odiv svůj přepych, navíc dává dost důrazně najevo, že je Joséphine neschopná šedá myš a že má daleko raději svou druhou, úspěšnější dceru Iris. Ta sice vystudovala prestižní vysokou školu ve Spojených státech a čekala ji hvězdná kariéra režisérky, ale pak dala přednost sňatku s velmi bohatým a vlivným Philippem Dupinem. Ve svých čtyřiceti letech je velmi bohatá, ale neuvěřitelně se nudí. Sestrou Joséphine pohrdá stejně jako matka, vysmívá se jejímu zájmu o historii. Jediné, co ji děsí, je strach ze stáří, to, že již nikdo nebude obdivovat její krásné modré oči a havraní vlasy, že prostě přestane být středem pozornosti. Proto si na večeři s nakladatelem, kam doprovází manžela, vymyslí, že píše román. Jako jediné téma ji napadne to, co tak často slýchá od své sestry – žena ve 12. století. Společně s touto lží se jí však v hlavě zrodí i ďábelský plán, jak tuto knihu doopravdy vydat. Uvědomí si, že Joséphine potřebuje peníze a naprosto zoufale shání práci. Iris tedy neváhá, přemluví nakladatele a nakonec i svou sestru Joséphine. Ta kývne na to, že napíše román pod sestřiným jménem.

Hlavní zápletkou románu je tedy tato Irisina lež a tajná dohoda mezi sestrami, která jedné zajistí slávu a druhé peníze. V knize se ale seznamujeme s celou řadou postav, z nichž každá prochází ať již radostným, či neúspěšným životním obdobím. Katherine Pancolová tyto postavy s citem vykresluje, až máme pocit, že jsme součástí knihy, že s knihou žijeme. Ustředním tématem románu je totiž život sám. Celý příběh je psán velmi čtivě a jednoduše, spisovatelka nás dovedně vtáhne do děje a nepustí nás až do poslední strany. S Joséphine a celou její rodinou se potom jen neradi loučíme.

Ve Francii se Katherine Pancolová v loňském roce objevila na špičce mezi nejprodávanějšími autory, snadno dostihla takové hvězdy, jako je Marcel Lévy či Guillaume Musso. Její knihy jsou velmi oblíbené, dokážou totiž oslovit snad každého. Začtou se do nich jak milovníci romantických příběhů, tak ti, jež zajímá historie a středověké romány. Maminky se ztotožní s Joséphine či Shirley, dospívající pak s jejich dětmi – Zoe, Hortense a Garym. I proto bývá Katherine Pancolová často přirovnávána k další i u nás překládané a známé francouzské spisovatelce Anně Gavaldě – společný je jim jak zájem o všednodenní problémy běžných lidí, s nimiž se čtenář snadno ztotožní, tak přístupný styl, jakým své příběhy píší.

Samozřejmě se najdou i odpůrci románů této spisovatelky. Považují ji za nezajímavou, její příběhy odsuzují jako banální, knihy se jim zdají být jedna jak druhá. Nicméně Katherine Pancolová píše o každodenním životě, a protože ho umí podat velmi lehce a úsměvně, nikdo od ní neočekává hluboké filozofické reflexe. Naopak s blížícím se létem hledají čtenáři knížku na volný čas, kterou Žluté oči krokodýlů bezesporu jsou.

© Eva Fínková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 93 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Simona Henžlíková, 03.10.2011 20:33
Pancol, Katherine: Žluté oči krokodýlů
Knihu jsem si vzala na dovolenou pro případ nouze, že bych se nudila. Nakonec jsem se do více než 600-stránkové nížky začetla a za 4 dny jsem litovala, že ještě nevyšel překlad volného pokračování, na které se moc těším:-)
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 6016x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce