Miroslav Holman se narodil 7. 12. 1938 v osadě Štefle u Chodské Lhoty, přičemž mládí prožil hned na několika místech, až na výjimku v českém pohraničí (Hojsova Stráž, Aš, Teplice, Ústí nad Labem). Důvodem častého stěhování byla otcova kantořina, posléze jeho emigrace a uvěznění matky. Holman spolu s bratrem tak strávil část mládí u více či méně vzdálených příbuzných v Praze.

Po absolvování vojenské služby u TP (Technický prapor) v Rajhradě se od roku 1960 usadil v Brně. Je absolventem chemické průmyslovky v již zmiňovaném Ústí nad Labem a také divadelní vědy, kterou v letech 1964 až 1970 dálkově vystudoval na brněnské Masarykově univerzitě. Místo toho však celý život pracoval jako chemik ve Výzkumném ústavu makromolekulární chemie v Brně – Židenicích.

S kulturou tak počal Holman komunikovat nejprve jako recitátor, příležitostný herec a jeden z aktérů někdejšího brněnského divadla poezie X 61 a divadélka Vikýř (pod pseudonymem Hynek Heryan). V téže době psal i písňové texty, pohádky a kabaretní hry. Od poloviny šedesátých let napsal Holman rovněž desítku modelových divadelních her, z nichž se souhrou okolností pouze jediná dočkala alespoň scénického čtení.

Před začátkem normalizace se Holman ještě stihl angažovat v posledních dvou ročnících Hosta do domu a do roku 1971 publikoval také v brněnské Rovnosti, Lidové demokracii, Československém rozhlasu, Supraphonu, Meandru (časopis Mahenovy činohry v Brně) a Programu Státního divadla Brno.

V mezidobí let 1973 až 1990 publikoval Holman v samizdatové edici nazvané Texty přátel, která byla do značné míry spojnicí olomouckého a brněnského samizdatu. Relativně široký okruh lidí kolem výtvarníka, básníka a evangelického duchovního Rostislava Valuška, básníků Petra Mikeše či Eduarda Zachy doplňovali kupříkladu Jaroslav Erik Frič či právě Miroslav Holman, sdružení tehdy v Brně kolem básníka Jiřího Kuběny a básníka a filozofa Josefa Šafaříka. V rámci Textů přátel vyšly Holmanovi tři sbírky básní: Nesetkání, Divadlo v přírodě a Napořád čas.

Oficiálně začal Miroslav Holman publikovat až v roce 1996 v brněnském nakladatelství Vetus Via, které tři roky před tím založil Jaroslav Erik Frič, jedna z již zmiňovaných vůdčích postav moravského samizdatu. Jedná se o básnickou sbírku Kolem osy (verše, glosy). Kniha samotná má druhý podtitul Definitiva z let 1987–1995 a je tvořena výbory ze čtyř starších rukopisných sbírek. Konkrétně jsou to Nic víc (1987), O nic víc (1989), To nic (1990) a Kolem osy (1995 a 1999). Dalšími Holmanovými počiny jsou kratší próza nazvaná Z dopisů NEZNÁMÉHO (pravděpodobně poručíka), ZNÁMÉ (pravděpodobně kurtizáně) z roku 1997 a další básnická sbírka Krokem (verše, glosy) z roku 2003. Obě knihy vydalo opět nakladatelství Vetus Via. Prozatím poslední Glosy veršem vydala v roce 2009 Masarykova univerzita v Brně v rámci edice Srdeční výdej.