Lotta Lotass: Třetí kosmická rychlost, přel. Anežka Kuzmičová, Kniha Zlín, Zlín 2011, 184 s.

České vydání románu Třetí kosmická rychlost švédské autorky Lotty Lotass se podařilo načasovat dokonale: právě na padesáté výročí prvního (přinejmenším prvního úspěšného) letu rakety s lidskou posádkou do vesmíru. O něm, ale zdaleka ne pouze o něm, kniha velmi osobitým způsobem vypráví.

Pozor – nejde o dokument, přestože se vyprávění dotýká velké spousty skutečných událostí a osob. Máme-li po ruce internetové vyhledávače, zavedou nás aluze nejrůznějšího druhu na stopu řady fascinujících pravdivých (s větší či menší jistotou, vždyť jde o historii Sovětského svazu) příběhů. A pokud někde platí, že skutečnost předčí nejdivočejší fantazii, pak právě zde.

Číst bez průběžných rešerší pak znamená ponořit se do svérázné poezie plné náznaků a tajuplně mrazivé krásy. Lotta Lotass dokáže vyprávět o sovětském vesmírném programu včetně technických detailů neuvěřitelně (bá)snivě. O slovo se přetahují nejrůznější postavy, mezi něž patří sám Jurij, druhý muž ve vesmíru German Titov, ale také celá řada „kosmonautů číslo nula“. Těch, o kterých se většinou nemluví, jen tuší: měli smůlu. Prvního kosmonauta zná celý svět dodnes, ale na projektu se podílelo mnoho dalších lidí, kteří si zasluhují být připomenuti a jejichž příběhy jsou neméně zajímavé. Nejde však jen o fakta, ale také o přesvědčivé vhledy do myšlení a prožívání jednotlivých postav.

Začínáme však daleko dříve: třicátá léta, vesnice Polkovnikovo, narodil se chlapec, s rodinou protrpěl světovou válku a stal se pilotem stíhaček. Kdo má chuť, může pátrat, nakolik se životopisné údaje shodují s Gagarinovými a kde se ten či onen motiv vzal. Následuje líčení drastického výcviku pro kosmický program – budoucí hrdinové jsou zároveň pokusnými králíky, je třeba zjistit, co vše lidský organismus vydrží. „Jedním z nejtrvalejších výzkumných projektů sovětské vědy vůbec je studium limitů lidského těla v rozličných podmínkách. Řečeno jinak, zaměřování a analýza bodů a momentů, v nichž se orgány a tělesné partie či organismus jako celek hroutí a podléhají zkáze.“ (Lotta Lotass jako by chvílemi promlouvala k posluchačům v přednáškovém sále.)

Cynismus generálů hvězdných válek vyniká zejména v kontrastu s nadšením konstruktérů raket a budoucích pilotů. A právě tuto fascinaci nekonečným kosmickým prostorem, stejně jako možnostmi (ale i krásou!) techniky, autorka výborně zprostředkovává. Znovu cítíme úžas nad tím, co je dodnes nepochopitelné, třebaže zároveň samozřejmé: lidé se ocitli v kosmu. Ovšem nelze zapomínat za jakou cenu.

Kosmická loď Vostok se úspěšně vrací a z Gagarina je rázem snad nejznámější člověk na Zemi: „V rodné vísce ho vítá hlouček stařen. Pověz nám, Juriji, viděl jsi ho? Koho? Jak to, že tě k sobě pustil?“ Snad si ani nelze představit lepší ukázku toho, jak je Lotta Lotass schopna vyjádřit mnohé pár slovy. Jinak je však nesnadné její styl charakterizovat. Rychlé a někdy matoucí střídání úhlů pohledu zpočátku působí jako manýra, v průběhu čtení však vychází najevo jeho funkčnost a působivost. Epizody ze životů postav střídají pronikavé psychologické postřehy, krátké odborné vsuvky či líčení přírody. A každá z těchto součásti stojí za to.

Tomu, kdo má zájem, nabízí Třetí kosmická rychlost značnou dávku poučení a impulsů k hledání dalších informací na vlastní pěst, a to nejen o počátcích ve své podstatě šíleného objevování vesmíru. Kdo na historii příliš nevěří, může se zkrátka nechat unášet asociacemi. Nových světů objeví v obou případech nespočet.

© Marie Voslářová

Hodnocení knihy: