Foulds, Adam

Foulds, Adam

portrét beletrie zahraniční

V rozhovoru pro internetové stránky University of East Anglia Adam Foulds (1974) uvedl, že pokud jde o něj, poezie a próza si nejsou bůhvíjak vzdálené. Rodilý Londýňan se k literární tvorbě dostal nejprve jako básník, zatímco možnosti prozaického vyjádření ho zaujaly teprve v rámci studijního programu tvůrčí psaní na zmíněné univerzitě, který před ním absolvovali například Ian McEwan nebo Kazuo Ishiguro.

Adam Foulds

V rozhovoru pro internetové stránky University of East Anglia Adam Foulds (1974) uvedl, že pokud jde o něj, poezie a próza si nejsou bůhvíjak vzdálené. Rodilý Londýňan se k literární tvorbě dostal nejprve jako básník, zatímco možnosti prozaického vyjádření ho zaujaly teprve v rámci studijního programu tvůrčí psaní na zmíněné univerzitě, který před ním absolvovali například Ian McEwan nebo Kazuo Ishiguro.

Prolínání poezie a prózy nabývá ve Fouldsově díle různých podob. Zatím poslední knihou, kterou vydal, je román s názvem The Quickening Maze, jenž byl roku 2009 nominován na Bookerovu cenu a v překladu Martina Pokorného nedávno vyšel česky pod názvem Vířící bludiště. Prozaicky široký záběr se v něm pojí s lyrickou evokací krajiny, přírody a částečně i života v lesním ústavu pro choromyslné, kde se děj knihy odehrává. Foulds román rovněž vystavěl na průsečíku životních drah dvou básníků zosobňujících, zjednodušeně řečeno, dva dějinné proudy a dva odlišné způsoby vnímání: pozapomenutého venkovského básníka Johna Clarea a budoucího „poety laureata“, lorda Alfreda Tennysona.

Rok před Vířícím bludištěm Foulds vydal narativní báseň – popisovanou také jako „novela ve verších“ – s názvem The Broken Word (2008, Porušený slib). Zachycuje keňské povstání Mau Mau z roku 1956, které předznamenalo konec britské koloniální správy v zemi. Krvavé střety mezi Brity a Keňany čtenář sleduje očima keňského mladíka Toma, který studuje anglickou internátní školu a později Cambridge.

Na základě Vířícího bludiště je možné Fouldse zařadit do současné mohutné vlny britské metahistorické či neoviktoriánské prózy, jejíž představitelé ve svých dílech propojují minulost s přítomností anebo s vědomím dějinných paralel předkládají minulé události z perspektivy moderního vzdělaného člověka. Nicméně Porušeným slibem se autor, přes neotřelý obsah a moderní perspektivu knihy, hlásí i k anglické tradici daleko starší: k epice Geoffreyho Chaucera, k Johnu Miltonovi i zmíněnému Alfredu Tennysonovi.

Fouldsova prvotina, román The Truth of These Strange Times (2007, Pravda o těch zvláštních časech), dělá dojem jakéhosi předstupně autorova pozdějšího díla. V zásadě se jedná o humorný „román na cestě“, zachycující dobrodružství desetiletého Saula a o osmnáct let staršího ztroskotance Howarda. Dají se zde však najít i možné zárodky autorových budoucích zájmů: například ve vykreslení vztahu dvou různých generací.

Adam Foulds patří k autorům, kteří jednoduše „musí“ psát, a během pěti let mu bylo zatěžko vzít si byť jen jedinkrát dovolenou. Nyní svou posedlost mírní, avšak i v jeho osobním životě můžeme pozorovat charakteristickou důkladnost a pevné pouto k anglické tradici: ve volném čase Foulds prý mimo jiné coby dobrovolník navštěvuje staré lidi, které rád ponouká k rozhovorům o anglickém básnictví.

Ve Fouldsově příštím románu, podobně jako v Porušeném slibu, se má objevit téma války a násilí. Nicméně, jak dává tušit jeho předchozí tvorba, další počin cenami ověnčeného mladého autora můžeme očekávat s oprávněnou nadějí, že se jako spisovatel nebude opakovat a že výsledek bude v každém případě stát za pozornost. 

© Johana Labanczová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2490x

Inzerce
Inzerce