Machado, Dinis: Co tvrdí Molero (in LN)

Machado, Dinis
Co tvrdí Molero (in LN)

recenze beletrie zahraniční

V češtině poprvé vychází důležitý portugalský román Co tvrdí Molero. Jeho autor Dinis Machado může být pro české čtenáře příjemným překvapením. Kniha se totiž poetikou, jež směšuje banalitu se vznešeností velejemné literatury, podobá prózám Bohumila Hrabala.

Co tvrdí portugalský Hrabal
Dinis Machado
: Co tvrdí Molero. Přel. Vlastimil Váně, Dauphin, Praha, 2011, 248 s.

Dva páni Austin a Mister de Luxe sedí s obsáhlou zprávou jakéhosi Molera na kolenou. Zpráva se týká záhadného chlapce, jeho života, dětství, dospívání, prvních sexuálních zkušeností, soupisu nábytku a zařízení jeho bytu, vzpomínek, přátel, historek i historií, jež utvářely chlapcovu osobnost.

Nevíme, proč byla zpráva Molerem sepsána ani na čí popud a ani jaký má význam. Netušíme, kdože jsou ti dva, kteří si ji tak podrobně a se zájmem čtou, proč o ní diskutují ani co to všechno znamená. Vlastně ani netušíme, proč tohle máme k čertu vlastně číst. Nicméně záhada, tak absurdní, je svou hravou bláznivostí přitažlivá.

Tajná policie, nebo kdo vlastně?
Po dvou třech stranách je naprosto zjevné, že se nic nebude měnit. Žádné objasňování příčiny, pouze proud dialogu dvou mužů o jakémsi záhadném chlapci obsaženém v kafkovské zprávě. Když tohle pochopíme, máme dvě možnosti. Přistoupit na záhadu a na to, že nebude objasněna, a soustředit se na poetiku zprávy samotné a komentářů dvou pečlivých čtenářů. Ti od ní různě odbíhají a zejména Mister de Luxe pronáší velmi lakonické, vtipné i černohumorné poznámky typu „otec mu z ega udělal sekanou" nebo „Leduc byl člověk, a člověk, to je drama."

Pokud se nám to nezamlouvá a toužíme po příběhu s jasným začátkem, prostředkem a koncem, po knize, k níž si autor nejdříve udělá pečlivé poznámky a pak si napíše osnovu a striktně se drží logické souslednosti časových rovin, pak nezbývá než tuto knihu odložit.

Co tvrdí Molero je totiž všechno jiné než klasický román. Zachovává si surrealistický nádech absurdna, v němž lze život shrnout do obsáhlé zprávy. Sportovní novinář, autor úspěšných detektivek a filmový kritik Dinis Machado ho napsal v sedmdesátých letech, až po Karafiátové revoluci v roce 1974, která Portugalsku přinesla demokracii. Přesto ony dvě tajemné postavy čtoucí Molerovu zprávu o chlapci působí jako tajní, jako dva přepečlivě krutí byrokrati nebo absurdní detektivové vyšetřující vznik surrealistického díla.

Poezie nájemných vrahů
Ostatně, obdivovatel Che Guevary i Walta Disneyho psal romány už jen tím, jaké životní cesty si volil. Syn fotbalového rozhodčího a skladatele portugalských písní ve stylu fado, jež pak interpretovala maminka, strávil dětství a mládí v jedné z nejtypičtějších lisabonských čtvrtí Bairro Alto, z níž dodnes i přes nájezdy turistů nevyprchal život. Nevystudoval ani střední školu, nade vše miloval film, a to zejména dobrodružné americké filmy. Také ho ale fascinoval Wellesův Občan Kane.

V četných uměleckých sedáncích, během válečné atmosféry a portugalské neutrality se zajímal o poezii, ale v sedmnácti nastoupil jako sportovní redaktor do novin Record, pak do slavné A Bola. Svoje filmové kritiky psal do časopisu Filme. Nejdéle pak až do roku 2007 pracoval pro noviny Jornal de Notícias. Navíc překládal, psal filmové scénáře a pracoval jako nakladatelský redaktor a mimo jiné přivedl na portugalský knižní trh autory „drsné školy" detektivek Dashiella Hammetta a Raymonda Chandlera. Svou spisovatelskou kariéru zahájil, když po narození dcery nutně potřeboval peníze, a tak napsal pod pseudonymem jako americký detektivkář McShade velmi úspěšnou kriminální trilogii.

Hlavní hrdina Peter Maynard není detektiv, nýbrž nájemný vrah s morálními zásadami, jakýsi filozofující umělec, jenž poslouchá vážnou hudbu a pije mléko. Kromě mléka ještě holduje filmu a četným filmovým narážkám.

Promyka Zátopek
Knihu Co tvrdí Molero Dinis Machado nejdříve předčítal doma kamarádům z mokré čtvrti, kteří neměli s uměleckým světem nic společného. Protože se jim to líbilo, pokračoval v psaní a nakonec knihu, sice na tom nejlevnějším papíru a za cenu ostudných sta escudů, vydalo nakladatelství Bertrand. A rozhodně nelitovalo. Kniha se stala vůbec prvním bestsellerem po Karafiátové revoluci, byla vydána ještě pětkrát a přeložena do šesti světových jazyků a dnes již patří ke klasickým dílům portugalské literatury. Přesto je Dinis Machado tzv. autorem jedné knihy, úspěch prvního románu se totiž už nezopakoval, částečně proto, že spisovatel odmítl kopírovat zavedený recept. Jenže žádnou další tak silně básnivou, absurdní a vtipnou poetiku, jako je ta z knihy Co tvrdí Molero, už pro své další knihy nenalezl.

Nakladatelství Dauphin systematicky objevuje pro české čtenáře knihy, jež jsou ve světové literatuře důležité, ale z nejrůznějších důvodů česky nevyšly. A přesně takový je i román Co tvrdí Molero. Přestože by se mohla z portugalské literatury překládat mnohem zářivější jména jako Carlos de Oliveira nebo Augusto Abelaira, sázka na Dinise Machada je osvěžující.

Do českých domácností tak mohou vrhnout portugalští kumpáni strýce Pepina, filozofující pábitelé, kteří se pokoušejí strefit do plivátka ze vzdálenosti několika metrů, chodí na box a mají na prsou vytetovaného Myšáka Mickeyho. Jeden z nich dokonce vlastní promyku indickou, které dal jméno Zátopek.

 

© Markéta Pilátová
článek vyšel v Lidových novinách
na Iliteratura.cz se souhlasem autorky

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 100 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

53%čtenáři

zhlédnuto 2717x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce