Clements, Rory: Mučedník

Clements, Rory
Mučedník

recenze historický román

Rory Clements je mezi autory historických románů začátečníkem. V reáliích alžbětinské doby se ale pohybuje natolik sebejistě, že si dovolí obhájit i existenci hlavního hrdiny, královského agenta Johna Shakespeara, staršího bratra dramatika Williama.

Ubozí pronásledovaní katolíci
Rory Clements: Mučedník. Přel. Martin Brát, Argo, Praha, 2011, 308 s.

Historické detektivky jsou u nás docela populárním žánrem: uchytilo se tu několik sérií anglosaských autorů a velkou oblibu si získaly romány Vlastimila Vondrušky. Oproti zahraniční konkurenci jsou sice podstatně řidší a triviálnější, české reálie jim však zajišťují setrvávající přízeň domácích čtenářů.

Rory Clements je v oboru začátečníkem: do publikování románu Mučedník (2009), který zahájil prozatím třídílnou sérii, se živil jako novinář. Jako kulisy svých napínavých příběhů si vybral období vlády Alžběty I. Anglické, kdy byla čerstvě protestantská Anglie ohrožována katolíky jak nábožensky, tak mocensky; vše vyvrcholilo velkolepou námořní bitvou, v níž Angličané zničili ohromnou flotilu španělského krále Filipa II. Kdo tedy čte již podstatně zavedenější sérii C. J. Sansoma, která se odehrává v době vlády Jindřicha VIII., ten zde může celkem plynule navázat. Také alžbětinská doba je plná intrik a tajných spiknutí a Rory Clements se v ní pohybuje dosti suverénně.

Dokonce tak sebejistě, že si dovolí obhájit i existenci hlavního hrdiny, královského agenta Johna Shakespeara, staršího bratra dramatika Williama. Na svých internetových stránkách tvrdí, že si pozorně prošel matriku ve Stratfordu nad Avonou, kde Johna skutečně nalezl, jen zkomoleného na Jone a tudíž považovaného za ženu. Čtenáře to koneckonců ani zajímat nemusí, John Shakespeare v roli jednoho z agentů královnina sekretáře Francise Walsinghama, považovaného za zakladatele první tajné služby na světě, je tradiční fiktivní postavou mezi postavami skutečnými, jak to v historických románech bývá časté. Ale rodové spojení s nejslavnějším dramatikem všech dob, navíc úplně nevyfabulované, je docela chytrým marketingovým tahem.

John Shakespeare vyšetřuje obzvláště odpornou vraždu významné mladé aristokratky: je nalezena zohavená v barabizně na okraji města, s vyříznutým nenarozeným plodem. Detektivní případ přitom Clements prolíná se špionážním: katolíci totiž vyhlásili velkou odměnu za zabití Francise Drakea, bývalého bukanýra a skvělého námořního velitele, díky němuž se Anglie stále úspěšně brání španělské invazi. A v Londýně se již nachází elitní nájemný vrah, který o odměnu usiluje. A právě Walsingham se Shakespearem mají samolibého a neopatrného Drakea chránit. To vše se děje v prostředí krutého honu na místní katolíky a zejména na jezuity, které sem vysílá papež i Filip II., aby podkopali nové státní náboženství. Český čtenář, zvyklý na jezuity v opačné roli, tu může s jistým zadostiučiněním sledovat, že angličtí perseveranti (protestantské jednotky určené na vyhledávání a potírání nepřátelských katolických kněží) vůči nim používají podobné metody jako katolická inkvizice. V Clementsových očích nicméně spatřujeme značnou dávku sympatie k pronásledovaným, byť si uvědomuje, že jinde jejich souvěrci mučili a vraždili ostošest. Anglické katolíky však chápe převážně jako poctivé věřící, kteří nedokážou opustit svou starou víru jen kvůli tomu, že státní náboženství se náhle změnilo.

Historické pozadí je však – jako v každém správném historickém thrilleru – vysvětlováno hlavně proto, aby oddělilo kladné a záporné postavy. Objeví se několik dialogů, které rozebírají politickou či náboženskou situaci, častěji se však autor soustředí na osudy svých hrdinů, ať to jsou aristokrati blízcí královně nebo umazané londýnské prostitutky. Clementsova alžbětinská doba je místem, kde by čtenáři nechtěli žít: špinavá a hrubá, nemilosrdná až bezcitná, nebezpečná, plná násilí, strachu a smradu. Někdy se autor v popisech ošklivostí až příliš vyžívá, ale to k žánru celkem patří. Horší je, když se pokusí zachytit opak, tedy něco krásného. Například milování – to se uchyluje ke stylu červené knihovny: „Natolik se jeden v druhém ztráceli, do takové zběsilosti vystoupala jejich vášeň, že rozkoš a bolest splynuly v jedno.“ Těch pasáží naštěstí není mnoho a nejsou dlouhé, takže ruší jen málo.

Druhá výtka směřuje ke stavbě celého příběhu. Clements dobře zná své postavy a umí s nimi pracovat, některé prvky a dějové zvraty však přebírá z pokleslých románů předminulého století nebo přinejmenším od Alexandra Dumase. Takže tu máme obludné dítě, které někdo podstrčí nešťastné matce za její vlastní, čarodějnici s pohlednými prostitutkami a uspávacím nápojem, tajné skrýše a další veteš, která současnému realistickému až naturalistickému thrilleru spíš škodí než prospívá. Přitom k tomu ve většině případů není jiný důvod než naivní pokus o zatraktivnění příběhu. Ten je však zajímavý sám o sobě a vystačil by si i jen s všudypřítomným uplácením, rvačkami, podrazy a dalšími, podstatně přirozenějšími rekvizitami. Doufejme, že jde jen o projevy autorské nezkušenosti a že další případy Johna Shakespeara jsou vymyšleny věrohodněji a vynalézavěji.
 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 48 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   47%čtenáři

zhlédnuto 3410x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce