Luňák, Tomáš: Alois Nebel

Luňák, Tomáš
Alois Nebel

recenze film

Film Alois Nebel je zázrak. Zázrak v tom, že se tu zrodil animovaný film pro dospělé. Že jeho předlohou byl komiks. A že to není legrácka, ale vážný, poctivý pohled do pohraničí v Jeseníkách na přelomu let 1989. Dokonalý bohužel není.

Víc Švejdík než Rudiš
Alois Nebel. ČR 2011, 87 minut. Režie: Tomáš Luňák. Scénář: Jaroslav Rudiš a Jaromír 99. Hrají: Miroslav Krobot, Leoš Noha, Karel Roden a další.

Nejprve je zapotřebí předeslat, že film Alois Nebel je zázrak. Zázrak v tom, že se tu zrodil animovaný film pro dospělé (kdybychom nepočítali díla Jana Švankmajera, tak patrně jediný v historii české kinematografie). Že jeho předlohou byl komiks, což je další prvenství: český komiks dosud nikdy zfilmován nebyl, předlohou „rychlošípácké“ Záhady hlavolamu byl román, nikoliv komiksové epizody. A že to není legrácka pro teenagery, případně fantasy, sci-fi, thriller nebo jiný oddechový žánr, nýbrž vážný, poctivý pohled do pohraničí v Jeseníkách na přelomu let 1989, v mnohém unikátně zachycující onu dobu.

Mimořádná je zde v tomto směru postava šmelináře Wachka, falešného kamaráda titulního hrdiny, která je oproti komiksové předloze mnohem výraznější a také hrozivější. Rychle si za tím původně podřadným zaměstnancem dráhy představíme šíbra, který začal kšeftováním s odsunující se ruskou armádou a o dvacet let později by byl možná mocným šéfem nějaké firmy se sídlem na Kypru, která obchoduje se zbraněmi, lehkými topnými oleji a všelijak jinak za hranou zákona, ale prochází jí to. Leoš Noha se Wachka ujal s ideální směsí bezostyšného buranství a hospodské družnosti: na první pohled nikoli nutně nesympatické, jen se za obojím skrývá zákeřná a vychytrale prospěchářská povaha. Škoda, že podobně propracované nejsou také další postavy, ale o tom později.

Nejprve ještě k vizuálnímu zpracování, které vypadá od prvních minut fantasticky, a i když diváka občas z úžasu vyvedou některé drobnosti, přesto je výtvarná stránka i animace filmu na mimořádné evropské úrovni; pozvánky na velké zahraniční festivaly to dosvědčují dosti výmluvně. Animátorům se podařilo přesně převést na plátno robustní linky kreslíře Jaromíra 99 (vlastním jménem Švejdíka), tajuplnou černobílou atmosféru, zachytit drsný půvab jesenické krajiny i starosvětské kouzlo dvou nádraží, jak toho malého místního, tak toho velkolepého, byť notně zchátralého pražského.

Alois Nebel je nepochybně nejzajímavějším filmem za posledních nejméně deset let a v mnoha dílčích parametrech také filmem za toto období nejlepším. Bohužel přinejmenším zčásti selhává ve dvou podstatných složkách, jimiž jsou scénář a režie. Abych vysvětlil, proč mne obojí zklamalo, dovolím si osobní odbočku. Patřil jsem k prvním obdivovatelům a propagátorům Rudišova a Švejdíkova komiksu, pozorně jsem sledoval veškeré dění kolem něho, osobně se znám s oběma autory a koneckonců i s producentem adaptace Pavlem Strnadem, jehož role byla pro vznik filmu klíčová, protože právě on musel mít odvahu pustit se do riskantního projektu, jehož výroba trvala tři roky (a dva roky příprava) a od něhož si nemohl žádný velký úspěch slibovat, přinejmenším ne u konzervativních českých diváků.

První díl Aloise Nebela byl ostatně ve světě českého komiksu stejným zázrakem, jako je nyní jeho adaptace ve světě filmovém. Zatímco do té doby tu čeští tvůrci převážně paběrkovali a jejich styl se pohyboval mezi kresbou pro děti a parafrázemi Káji Saudka, náhle se zničehonic objevil suverénní kreslíř Jaromír 99 (předtím kreslil jen storyboardy) s parťákem Jaroslavem Rudišem, tou dobou vycházející hvězdou české literatury (měl za sebou úspěšný román Nebe pod Berlínem). To spojení bylo mimořádně šťastné: Rudiš je (spolu třeba s Emilem Haklem) současným pokračovatelem haškovsko-hrabalovské literární tradice, což se projevilo i v případě prvního dílu Aloise Nebela, který se jmenoval Bílý Potok. Titulní postava byla vypravěčem celého příběhu, respektive mnoha příběhů (o vojácích místní sovětské posádky, o máničkách, o odsunu Němců, o místních figurkách), které dohromady skládaly plastický svět jedné zapomenuté končiny naší země. Historky to byly převážně tragikomické až hrozivé: děsivost jim dodávala Švejdíkova černobílá kresba, ale civilní, lapidární Rudišův tón je vracel zpět na zem, možná přesněji k hospodskému stolu, kde bývají rychle zapity.

Následující dva díly už v tomto směru zřídly, autorská dvojice se soustředila na centrální děj, epizodičnost se začala vytrácet. A s ní i zemitost, kterou nahradila melancholie a tragika fatálních rozměrů, vlastní spíš Švejdíkovi než Rudišovi. Autoři narýsovali dva hlavní příběhy: vztah Nebela s toaletářkou Květou z pražského hlavního nádraží a tajemný příběh polského přeběhlíka, který nemluví. V tom druhém se pokusili otevřít temnou kapitolu poválečných dějin, nicméně v trilogii to byla její nejslabší část. Rudiš nebyl nikterak brilantní fabulátor (vymyslet výrazný centrální příběh se mu podařilo až v románu Konec punku v Helsinkách, pět let po dokončení komiksového Aloise Nebela) a Švejdík se vždycky více soustředil na atmosféru než na příběh, jak to dokazuje jeho následný autorský komis Bomber a nakonec i zvukové plochy jeho rockové skupiny Priessnitz.

A ve filmu již budování tajuplné a dramatické atmosféry zcela vytěsnilo Rudišovy „storky“ (podobně před lety dopadl film Grandhotel, kde však nejdříve byl Rudišův scénář a pak teprve film, takže je možné, že sem báchorky z Liberce a okolí spisovatel postupně dosadil). Jako by se režisér Tomáš Luňák bál, že by děj zahltily nebo že by narušily jeho křehkost. Možná ano, ale jsem přesvědčený, že by to bylo ku prospěchu věci – výsledný příběh je totiž řiďoučký a hlavní postavy ploché. Komiks, respektive jeho nejlepší první díl, je postaven na protikladu dobromyslného upovídaného Nebela a Němého, který ukrývá nějaké temné tajemství. Ve filmu je na tom Nebel ale dost podobně jako Němý: uzavřený podivín. V komiksu působí Nebel jako veselý člověk, kterého jen občas přepadnou děsivé vize. Ve filmu je zadumaný, traumatizovaný.

Rozhodnutí tvůrců odpoutat se od komiksu nemuselo být samo o sobě špatné – pokud by prvky, které byly klíčové pro předlohu, nahradili prvky jinými, podobně silnými. To se možná stalo na úrovni výtvarné, nikoliv však na úrovni scenáristické a režijní. Máme tu mnohé scény velmi působivé (úvodní vynořování se parní lokomotivy z mlhy či finálové bloudění Květy horami v prudkém lijáku), ale také samoúčelně efektní, a to hned na začátku, když polští pohraničníci s ostrými náboji honí „narušitele“. Na rozdíl od Švejdíka odtamtud nejsem, ale je krajně nepravděpodobné, že by se něco podobného odehrávalo na polsko-českých hranicích v roce 1989. Jinde je naopak film subtilní až na hranici srozumitelnosti, což se týká jak scény odsunu, tak nenápadného připomínání běhu revolučních událostí podzimu 1989.

Famózní výtvarná stránka filmu udrží diváckou pozornost velmi dlouho, ale ne po celých devadesát minut. Často se traduje, že film knižní předlohu vždycky zjednoduší, zploští. A že nikdy nedosáhne jejích kvalit. Platí to často, ale ne absolutně (výjimkou je třeba Vertigo nebo L. A.: Přísně tajné). V případě filmové adaptace Aloise Nebela to sedí: vypadá to nádherně, ale ve skutečnosti ten jednorozměrný film za svou košatou, mnohovrstevnou předlohou značně zaostává.
 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 60 čtenářů.

Diskuse

Vložil: michal bořke, 04.10.2011 19:58
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
Píšete, že v roce 1989 se nemohlo na hranicích střílet. Dobrá, ale ještě v roce 2004 za přechod hranice s Polskem na místech k tomu neurčených vás zadrželi polští pohraničníci a ozbrojená eskorta vás odvezla na nejbližšší policejní stanici k výslechu. Mnohdy vás pustili až po 6-8 hodinách a pokuta bývala... 500-700zlotých. O horlivosti polských "strážců" vím své. Michal b
Vložil: Enrico, 30.09.2011 23:31
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
Pavel Mandys: Na rozdíl od Švejdíka odtamtud nejsem, ale je krajně nepravděpodobné, že by se něco podobného odehrávalo na polsko-českých hranicích v roce 1989. No, Pavle Mandysi, kdybyste odtamtud byl, věděl byste, že něco takového je vrcholně pravděpodobně. Že by Vás polští pohraničníci honili... s ostrými, by se Vám klidně mohlo stát nejen v roce 1989, ale i 1992 (kdy na nás jeden polský ichtyl mířil kalašnikovem, když jsme o přejezdu hranice pouze uvažovali stojíce cca 15 metrů od závory) nebo dokonce 2003, kdy jsem byl s přáteli zadržen za nelegální přechod hranic na hraničním přechodu (shodou okolností právě na Jesenicku)!!!
Vložil: Pavel Mandys, 30.09.2011 15:59
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
Kozí příběh šel zavedenou cestou: šprýmovná pohádka, takových na světě vznikají ne stovky, ale dejme tomu desítky ročně. Animovaný film pro dospělé, stejně jako komiks pro dospělé, to je velmí podceňovaný a zatím stále dost nerentabilní žánr. A že se do toho pustí někdo z ČR, když i v takových zemích... komiksu a animaci zaslíbených, jako je Francie, podobných filmů vzniká velmi málo a ztuha, a že to dotáhne do konce, to je podle mne zázrak. Alois Nebel může být pro českou animaci klíčovým filmem, který ji třeba nějak obrodí. Ty výhrady, které píšu, jsou mimo jiné psány pohledem někoho, kdo důvěrně zná (a má rád) předlohu, a kdo možná nedokáže úplně ocenit filmy založené jen na atmosféře. Proto ten úvod.
Vložil: Marta Nováková, 30.09.2011 12:44
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
Dobrý den. A není zázrak, že v kontextu české filmové tvorby vznikl třeba Kozí příběh? Doma, na koleně... Ruku na srdce, ten film (Kozí příběh) je velmi nepovedený a občas i mimořádně odporný (nevkusný), ale v kontextu Vaší recenze to zázrak je. A to nám stačí? Radovat se, že nějaký český film vzali... např. na festival do Berlína? "Sice ne do soutěže, ale i tak je to obrovský úspěch"! Není to spíše smutné a skoro až ponižující? Radovat se a oslavovat takové "samozřejmosti"? Něco jiného je, když postoupí Plzeň do Ligy mistrů, tam musíme ocenit to, že se prosadila navzdory neuvěřitelnému nepoměru v rozpočtech klubů, ale film? Resp. umění? To je přece o talentu, o tématu, o jasném názoru, někdy i o řemesle, ale o penězích (nemluvím o strašlivých podmínkách pro tvůrce, kdy se předpokládá, že budou pracovat téměř zadarmo, je to přece jejich film, tak co by chtěli!?)? Byl by Nebel lepší, kdyby na něj měli 150 miliónů? A oscarová nominace, to už je opravdu výsměch... Jinak dnes vyšla zajímavá recenze na A.N. na aktuálně.cz od Kamila Fily. Vaše mě také velmi zaujala, ale právě ten opatrný úvod mě úplně nadzvedl. Tož pardon :o)
Vložil: Pavel Mandys, 29.09.2011 22:42
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
V kontextu české filmové tvorby posledních cca dvaceti let je - bohužel - zázrak, že takový film vůbec vznikl. Že je nedokonalý v kontextu světových filmů, k nimž se vztahuje (Linklaterovy animace, Valčík s Bašírem či třeba Persepolis), to už je jiná věc. Jak píšu v závěru: ta skvělá animace skoro stačí... film utáhnout. Ale jen skoro.
Vložil: Marta Nováková, 29.09.2011 21:53
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
Tak to vůbec nechápu! Nejprve autor prohlásí film A.N. za nejpozoruhodnější a nejlepší za posledních x let, aby pak následovala celkem zajímavá kritika nedostatků. A ne ledajakých nedostatků! Proboha, jestli je špatný scénář a režie, tak proč ty úvodní superlativy?! To se bojíme říct kamarádům, že se... jim něco (film, kniha...) nepovedlo?! Abychom si je náhodou nerozhněvali?! To, že je A.N. první český animovaný film pro dospělé (skutečně?) a že se jedná o adaptaci komiksu, mu přece na kvalitě nepřidá (i když to tak vyznívá). Film jsem (ještě) neviděla, rozhodně na něj půjdu, ale z této recenze jsem teda velmi rozpačitá. Nebo vlastně ne. Všechny recenze tohoto filmu jsou totiž na jedno brdo. Nejprve pro jistotu vychválí výtvarno, předlohu, odvahu a kdo ví co ještě, aby pak konstatovali (autoři), že se to moc nepovedlo (slabý scénář, slabá režie). Proč? Snad jedině František Fuka dokázal vystihnout diletantství výroby filmu (naprosto regulérní (a tedy drahé) natáčení v autentických lokacích, aby se tyto pak překreslily, takže ve výsledku se mohlo točit na zelené louce s bluescreeny - přeháním, ale velmi zjednodušeně je to tak, nevyužití možností animovaného filmu, vyprávěcí nemohoucnost atd.). Uměle tak vzniká "kultovní dílo", stejně jako se stala "kultovní" (podle mě a i recenzenta) opravdu ne moc dobrá předloha. Jo, jo, film se bohužel moc nepovedl, ale vlastně je to pecka! Hmmm... A všichni jsme jedna partička a kamarádi do deště a plácejme se po zádech...
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   47%čtenáři

zhlédnuto 6789x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce