Simmons, Dan

Simmons, Dan

portrét sci-fi

Dan Simmons je žijícím klasikem několika žánrů fantastické a napínavé literatury a autorem děl, u nichž žánrové vymezení často zcela ztrácí smysl. V českém prostředí se těší výjimečně dobré pověsti. Nové vydání knih Hladové hry a Kantos Hyperionu v nakladatelství Laser-books, stejně jako zájem o nové knihy z produkce nakladatelství BB Art a Plejáda jsou dokladem toho, že toto postavení si udrží i nadále.

Poutník mezi žánry

Dan Simmons se narodil 4. dubna 1948 v Peorii v americkém státě Illinois. Vyrůstal na americkém Středozápadě, kam se také v některých svých dílech vrací. Vystudoval anglický jazyk a pedagogiku (magisterský titul z roku 1971) a osmnáct let strávil jako učitel. Roku 1995 mu byl za jeho zásluhy v oblasti vyučování (a psaní beletrie) udělen čestný doktorát.

Jeho kariéra se rozbíhala pomaleji – nejprve mu roku 1982 vyšla první povídka The River Styx Runs Upstream (Řeka Styx teče proti proudu, č. 1997, in: Modlitby ke zlomeným kamenům). Roku 1985 pak následoval debutový román Song of Kali (Píseň Kálí, č. 1998). Obě díla jsou spojená motivem rodiny (povídka vypráví o neschopnosti připustit smrt milované osoby, román pak nabízí motiv boje o vlastní dítě) – v době vydání první povídky se Simmonsovi narodila dcera Jane. Ohlas prvního románu pak vedl k rozhodnutí stát se profesionálním spisovatelem.

Roku 1989 tak mohl publikovat hned dva zásadní romány – oba dva vyšly v minulém roce v novém českém vydání. Jedná se o Carrion Comfort (Doba mrchožroutů, č. ve třech svazcích 1998 a jako Hladové hry 2010) a Hyperion (Hyperion, č. 1996). Těmito romány Simmons nejen definitivně prorazil na trhu, ale zároveň dal najevo, že se nemíní uzavírat do škatulky autora jednoho žánru.

Hladové hry jsou hororový thriller, který využívá obav studené války, strach z manipulace a rostoucího násilí k aktualizaci žánru upířích příběhů. Hlavní hrdina Saul Laski je Žid, který se ve vyhlazovacích táborech setká s lidmi schopnými ovládat druhé. Tito psychičtí vampýři se mu stanou celoživotní posedlostí a ke konečnému zúčtování dochází v Americe osmdesátých let. Román disponuje několika dějovými liniemi i desítkami postav a Stephen King jej označil za jeden z nejdůležitějších hororů moderní doby.

Simmons se tak (po několika povídkách a žánrově ne zcela snadno zařaditelném debutovém románu) etabloval jako jeden z čelných představitelů hororu. Román sám je i dnes důležitý pro práci s upírskými motivy i jako zdroj inspirace pro mnohé další autory, přesto nelze přehlédnout, že se jedná o místy době silně poplatné dílo, které mnohdy až příliš spoléhá na atraktivitu akčních scén.

Druhý ze zmíněných románů, Hyperion, je pravděpodobně autorovým nejznámějším dílem a patří do zlatého fondu sci-fi. Jedná se o první část rozsáhlého příběhu, jehož dokončení obsahuje kniha The Fall of Hyperion (Pád Hyperionu, č. 1997) – obě knihy jsou známy i jako Kantos Hyperionu (č. 2010). Jejich pokračování pak tvoří dvojice románů Endymion a The Rise of Endymion (Endymion, Vzestup Endymionu, č. 1998 a 1999).

Děj je zasazen do daleké budoucnosti, kdy se ve známém vesmíru schyluje k ničivé válce mezi Hegemonií – mnohoplanetární lidskou říší spojenou systémem meziprostorových bran – a Vyvrženci, společenstvím lidí, kteří sami sebe přizpůsobili pobytu ve vesmíru. Třetí stranou konfliktu je tajemné Jádro – soubor umělých inteligencí. Pozornost autora se však neváže na popis válečného konfliktu, ale na skupinku sedmi poutníků, kteří na planetě Hyperion směřují k tajemným Hrobkám času a jejich strašlivému strážci – Štírovi. Legenda říká, že jednomu se sedmi poutníků Štír zodpoví všechny otázky, ty zbylé zahubí.

Hyperion využívá principu Canterburských povídek a nabízí vyprávění jednotlivých poutníků. Tyto příběhy představují i jakési ohlédnutí za dějinami science fiction a Hyperion se dá brát i jako fúze všech možných směrů žánru, především však doklad o definitivním vstřebání podnětů kyberpunku (ale i následného humanismu). Pád Hyperionu již disponuje tradičnější strukturou, stejně jako obě pozdější pokračování. Přestože i další autorovy science fiction jsou vysoce ceněné a rozhodně představují to nejlepší, co žánr nabízí, významu a dopadu tohoto prvního „opusu“ se vyrovnat nemohou.

V průběhu devadesátých let Simmons nadále střídal žánr hororu se science fiction. Jmenujme romány Summer of Night (Černé léto, č. 1999, námětem i prostředím připomínající Kingovo To), Children of Night (Děti noci, č. 2001, druhý příspěvek k upírskému tématu, tentokráte v poněkud tradičnějším stylu) či Fires of Eden (Ohně z ráje, č. 2011) o povstání havajských bohů, kde jednou z hlavních postav je Samuel Clemens; ze science fiction pak kupříkladu román The Hollow Man (psychologický román navazující na tradici příběhů zkoumajících osobnost telepatů).

Roku 1999 publikoval román The Crook Factory – thriller, v němž učinil jedním z hrdinů postavu spisovatele Ernesta Hemingwaye. Obrat od jasně rozpoznatelné fantastiky dokonal v detektivní sérii s hrdinou Joem Kurtzem, kde skládá poctu moderní drsné škole. Sérii tvoří romány Hardcase (Krutá hra, č. 2009), Hard Freeze (Kruté mrazy, č. 2009) a Hard as Nails (Krutý osud, č. 2010). Ohlášen je i čtvrtý díl, ale bližší informace nejsou známy.

K velkým science fiction se na čas vrátil románovou dvojicí Ilium (Ílion, č. 2005) a Olympos (Olymp, č. 2007). Jedná se o propracovanou variaci na slavnou trojskou válku, ale i komentář k dílu Williama Shakespeara či Marcela Prousta. Pozornost poutá především první z románů, který nabízí skutečně velké množství podnětů a otázek. Druhá z knih je strhujícím dokončením příběhu, zároveň však již nepřichází s ničím novým.

Román Terror (č. 2007) je návratem k hororu. Děj je zasazen do prostředí arktické expedice Sira Johna Franklina z roku 1845. Na tuto temnou epizodu objevitelských cest odkazuje Simmons i v následujícím románu Drood (č. 2009). V něm vypráví prostřednictvím známého spisovatele Wilkieho Collinse o spisovateli ještě slavnějším – o Charlesi Dickensovi – a o tajemné postavě jménem Drood. Román představuje fascinující exkurzi do Londýna devatenáctého století a tehdejšího literárního života. O přidané hodnotě pro milovníky některého z výše uvedených klasiků ani nemluvě – Simmons patří k nejpoctivějším autorům, co se práce s prameny týče.

Ta je ostatně důležitá i pro román Black Hills (č. 2010), v němž zachytil dějiny USA od bitvy u Little Big Hornu až do současnosti. Hrdinou je indiánský mladík, kterému se po bitvě usadí v mysli duch plukovníka Custera. Román je úchvatný díky popisům rostoucího New Yorku či procesu vytváření památníku Mount Rushmore, jako celek je však spíše autorovou exhibicí, která především v závěru nedrží příliš pohromadě.

Zatím posledním románem je Flashback (č. 2011) – jedná se o mix detektivního thrilleru a dystopie. Děj je umístěn do blízké budoucnosti, ve které se Spojené státy stávají zbankrotovanou zemí, jejíž území je rozděleno do několika samostatných států, ale i do oblastí kontrolovaných mexickými imigranty či japonskými polofeudálními korporacemi. Hlavní hrdina vyšetřuje starou vraždu syna jednoho z japonských magnátů a zároveň odhaluje tajemství skryté za podivuhodnou drogou umožňující znovu prožívat vzpomínky. Román nabízí řadu zajímavých myšlenek a obrazů (vztah západní civilizace a islámu, nutnost bránit vlastní kulturu, posedlost lidí minulostí na úkor budoucnosti), ale ústřední detektivní zápletka je spíše průměrná.

Simmons je autorem také několika povídkových sbírek. Prayers to Broken Stones (Modlitby ke zlomeným kamenům, č. 1997), Lovedeath: Five Tales of Love and Death (Láskosmrt, č. 2000) a Worlds Enough & Time (Dost světů a čas, č. 2007). Řada zde obsažených prací posloužila jako zárodky pro pozdější románová zpracování (týká se především úplně první sbírky). Několik dalších povídek a novel je možné nalézt v nejrůznějších antologiích.

Dan Simmons je žijícím klasikem několika žánrů a především autorem děl, u nichž žánrové vymezení často zcela ztrácí smysl. Ve svých knihách často využívá příběh jako záminku ke zkoumání nejrůznějších fenoménů – od těch žánrových v prvních románech po obecnější v románech pozdních (Londýn 19. století, osobnost Dickense či Hemingwaye, indiánské uvažování atd.). V českém prostředí se těší výjimečně dobré pověsti, kterou neohrozily ani odstrašující překlady z konce 90. let (produkce nakl. Perseus – na internetu není problém dohledat k tomuto tématu více). Nové vydání knih Hladové hry a Kantos Hyperionu v nakladatelství Laser-books, stejně jako zájem o nové knihy z produkce nakladatelství BB Art a Plejáda jsou dokladem toho, že toto postavení si udrží i nadále.

Jako zajímavost uveďme, že ač autor nedává příliš rozhovorů, na sklonku roku 2010 se podařilo skupině kolem českého serveru Sarden jeden uskutečnit – není publikován pouze na autorových stránkách či na stránkách Sardenu, ale také v žánrovém časopise Pevnost a v zahraničí (např. v Rusku).

Ocenění:
Cena Hugo:
1990 – román – Hyperion
World Fantasy Award:
1985 – román – Píseň Kálí
1993 – povídka – This Year's Class Picture
Cena Brama Stokera:
1990 – román – Doba mrchožroutů
1992 – sbírka – Modlitby ke zlomeným kamenům
1993 – povídka – This Year's Class Picture
1994 – novela – Umírání v Bangkoku
Cena Locus:
1990 – hororový román – Doba mrchožroutů
1990 – sf román – Hyperion
1991 – novela – Entropy's Bed at Midnight
1991 – sf román – Pád Hyperionu
1992 – hororový román – Černé léto
1993 – hororový román – Děti noci
1994 – novela – Umírání v Bangkoku
1994 – hororový román – Fires of Eden
1998 – román – Vzestup Endymionu
2000 – román – Sirotci ze šroubovice
2004 – román – Ílion
British Fantasy Award:
1990 – román – Doba mrchožroutů
British SF Award:
1991 – román – Pád Hyperionu

Ocenění české Akademie SF, fantasy a hororu:
Sci-fi roku: 1996 (Hyperion), 2005 (Ílion), 2007 (Olymp)
Kniha roku: 2005 (Ílion)
 

© Boris Hokr

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3379x

Inzerce
Inzerce
Inzerce