Nositel Nobelovy ceny za rok 2011 Tomas Gösta Tranströmer se narodil 15.4.1931 ve Stockholmu. Jeho otec Gösta Tranströmer byl povoláním redaktor, matka Helmy pracovala jako učitelka – o rodinu se musela postarat sama, protože manželé se brzy rozvedli. Tomas s matkou žil ve Stockholmu a ve své tvorbě se někdy vrací do stockholmských šér k ostrovu Runmarö, kde často trávil léto. 

Tomas Tranströmer studoval dějiny literatury a poetiku na Stockholmské univerzitě, kde později získal čestný doktorát. Kromě toho se však věnoval i psychologii, která se stala jeho zaměstnáním – mnoho let pracoval mimo jiné ve vězení pro mladé delikventy v Roxtuně. V roce 1958 se oženil s Monikou Bladh, jejich dcera Emma Tranströmer je úspěšná zpěvačka. Také v Tranströmerově tvorbě hraje důležitou roli zájem o hudbu, jíž se věnuje teoreticky, ale je i nadaným klavíristou.

Jeho literární debut, sbírka 17 dikter (17 básní) z roku 1954, znamenal velký zlom ve švédské kulturní historii – bývá považován za definitivní konec literárních „čtyřicátých let“, silně poznamenaných druhou světovou válkou (k této generaci patřil např. Stig Dagerman), a nástup nové epochy – „femtiotalisterna“ neboli padesátníků. Přestože novátorská sbírka vyvolala i vlnu kritiky, Tranströmer si díky ní (vydal ji v pouhých 23 letech!) získal uznání a respekt, a to i za hranicemi Švédska. Ty se v dalších letech jen upevňovaly, jak dokazuje řada udělených ocenění z mnoha zemí a také četné překlady do jiných jazyků.

V roce 1990 básník získal za sbírku För levande och döda (Pro živé i mrtvé) významnou Cenu Severské rady za literaturu. V témž roce jej ale postihla mrtvice, která mu způsobila částečné ochrnutí a zasáhla i řečové centrum. I poté se nicméně věnoval veřejným vystoupením, při nichž hrál na klavír skladby pro levou ruku a spolupracoval s herci, kteří přednášeli jeho básně. Tvorba po roce 1990 nese známky prožitého obtížného období, básník ustupuje od náročně komponovaných básní a volí spíše kratší formy. Obtíže s psaním veršů jsou přímo tematizovány ve sbírkách Sorgegondolen (Smuteční gondola) a Den stora gåtan (Velká záhada).

Tomas Tranströmer psal po celý život takřka výhradně poezii, v roce 1993 však vyšla i jeho autobiografie s názvem Minnena ser mig (Vzpomínky mě vidí). O básníkově osobnosti a životě se čtenář může dozvědět více i v publikaci Air Mail. Brev 1964–1990 (Air Mail. Dopisy z let 1964–1990). Jedná se korespondenci autora s jeho dlouholetým přítelem a překladatelem, americkým básníkem Robertem Bly.

Charakterizovat Tranströmerovy básně, které se vyznačují hutnou metaforikou a náboženskými i přírodními motivy, není snadné, výstižně ji charakterizují Moderní skandinávské literatury: „Tranströmer používá volný i vázaný verš a píše syntakticky velmi jednoduchou, avšak výrazově nesmírně zhuštěnou poezii, v níž hlavní úlohu hraje metaforická obraznost. Jeho metafory jsou nezvyklé, originální, nicméně nejsou individualisticky výlučné, odkazují k všelidské zkušenosti. Tranströmerovu lyriku lze označit za epifanickou: je to poezie okamžiku, v němž se věci vyjeví v dosud nepoznané podobě, poezie zážitku, v němž je skutečnost náhle viděna z nové, nevšední perspektivy. Tento moment často provází posun v čase i prostoru, jako by vědomí prolomilo povrchovou vrstvu pozorovaného světa a ocitlo se v jiné dimenzi. […] Básně vytvářejí spojení s něčím, co člověka přesahuje, konkrétní jazyk zviditelňuje mlhavá tajemství světa a života.“ (Humpál, s. 237) Dodejme, že Tranströmerovy básně se nezřídka stávají inspirací pro soudobé švédské hudební skladatele a řada jeho textů byla zhudebněna.

Čeští čtenáři mají doposud možnost najít přeložené ukázky básníkovy tvorby pouze v časopise Světová literatura č. 1992/4 (odkud byl převzat i překlad básně Pomalá hudba) a v (ne právě snadno dostupné) antologii Ostrými paprsky, vydané Nadačním fondem Festivalu spisovatelů Praha v roce 1999. Můžeme doufat, že udělení Nobelovy ceny podnítí překladatele a zejména nakladatele k důkladnějšímu představení tohoto básníka českému publiku. Doplňme, že komise odůvodnila udělení ceny Tranströmerovi tím, že „nám svými zhuštěnými, prozářenými obrazy zprostředkuje nový přístup ke skutečnosti“.

Långsam musik

Byggnaden är stängd. Solen tränger in genom fönsterrutorna
och värmer upp ovansidan på skrivborden
som är starka nog att bära människoödens tyngd.

Vi är ute i dag, på den långa vida sluttningen.
Många har mörka kläder. Man kan stå i solen och blunda
och känna hur man långsamt blåser framåt.

Jag kommer för sällan fram till vattnet. Men nu är jag här,
bland stora stenar med fridfulla ryggar.
Stenar som långsamt vandrar baklänges upp ur vågorna.

Pomalá hudba

Budova je zavřená. Slunce proniká okenními tabulkami
a vyhřívá desky psacích stolů,
které jsou tak silné, že unesou tíhu lidských osudů.

Jsme dnes venku na dlouhém, širokém svahu.
Mnoho lidí má tmavé šaty. Člověk může stát na slunci se zavřenýma očima
a vnímat, jak ho to pomalu vane kupředu.

Velmi zřídka chodím k vodě. Teď jsem ale zde,
mezi velkými kameny s pokojnými hřbety.
Kameny, které pomalu vyšly pozpátku z vln.

(Ze sbírky Klanger och spår; přel. Libor Štukavec)

Bibliografie:

17 dikter (17 básní, 1954)
Hemligheter på vägen (Tajemství na cestě, 1958)
Den halvfärdiga himlen (Zpola hotové nebe, 1962)
Klanger och spår (Zvuky a stopy, 1966)
Kvartett (1967, svazek obsahující čtyři předešlé sbírky)
Mörkerseende (Vidění v temnotě, 1970)
Stigar (Stezky, 1973)
Östersjöar (Baltská moře, 1974)
Sanningsbarriären (Bariéra pravdy, 1978)
Dikter 1954-78 (Básně 1954-78, 1979)
PS (1980, bibliofilský tisk)
Det vilda torget (Divoké náměstí, 1983)
Dikter (Básně, 1984 – výbor)
För levande och döda (Pro živé a mrtvé, 1989)
Dikter. Från "17 dikter" till "För levande och döda"  (Básně, 1990 a 1997 – výbor)
Minnena ser mig (Vzpomínky mě vidí, 1993 – autobiografie)
Sorgegondolen (Smuteční gondola, 1996)
Fängelse. Nio haikudikter från Hällby ungdomsfängelse (1959) (Vězení. Devět haiku z vězení pro mládež v Hällby (1959), 2001)
Air Mail. Brev 1964–1990 (Air Mail. Dopisy z let 1964-1990, 2001 – korespondence s Robertem Bly)
Den stora gåtan (Velká záhada, 2004)

Stránka Nobelovy ceny
Stránka věnovaná životu a dílu T. Tranströmera (v angličtině)
T. Tranströmer na anglické Wikipedii

© Marie Voslářová