Gunzig, Thomas: Kuru

Gunzig, Thomas
Kuru

recenze beletrie zahraniční

Thomas Gunzig, belgický spisovatel píšící francouzsky, na letošním knižním veletrhu Svět knihy představil svůj předposlední román Kuru, který je zatím čtvrtým jeho titulem dostupným v češtině: pro Garamond ho přeložil Martin Kučera.

Kuru, antiglobalizační příběh z Berlína
Thomas Gunzig: Kuru. Antiglobalizační příběh. Přel. Martin Kučera, Garamond, Praha, 2010, 238 s.

Thomas Gunzig, belgický spisovatel píšící francouzsky, na letošním knižním veletrhu Svět knihy představil svůj předposlední román Kuru, který je zatím čtvrtým jeho titulem dostupným v češtině: pro Garamond ho přeložil Martin Kučera.

Thomase Gunziga proslavila v Belgii v roce 2001 kniha Mort d’un parfait bilingue (česky Smrt dokonalého bilingvisty, přeložil Martin Kučera), za kterou obdržel prestižní cenu Victora Rossela. Česky vyšly vedle těchto dvou románů ještě jeho dvě sbírky povídek, Il y avait quelque chose dans le noir qu’on n’avait pas vu (Něco bylo ve tmě, co nebylo vidět, v překladu Petra Himmela) a Take five (v překladu Martina Kučery).

Thomas Gunzig sice vystudoval politologii, ale už od svých šestnácti let věděl, že chce psát knihy. Jeho styl je mladicky ironický, příběhy často začínají banálně a pak se v nestřeženém okamžiku zvrtnou a obrátí se v absurdní, dramatickou nebo velmi komickou situaci. Inspiraci autor čerpá z každodenního života, protože jak sám říká, je na překvapivé události dostatečně bohatá: nikdy nevíme, co se nám přes den stane, do jaké patálie se dostaneme. Gunzig se nevěnuje jen psaní knih a filmových scénářů. Pravidelně přispívá do belgického deníku Le Soir, vystupuje v rádiu v pořadech Le Jeu des dictionnaires a La Semaine infernale, část roku vyučuje literaturu na uměleckých školách v Bruselu.

K napsání románu jej vedly dva nápady. Chtěl mluvit o mladých lidech, kteří nikdy neměli potřebu pracovat, protože je živí rodiče, a najednou se ocitnou na velké demonstraci proti sdružení osmi nejvyspělejších států světa G8. Zároveň chtěl svůj román oživit motivy z žánru science fiction, proto jednu z hlavních postav obdařil nadpřirozenými schopnostmi. Opomenuty také neměly zůstat poslední dobou velmi oblíbené konspirační teorie a nenávist vůči kapitalismu.

Román Kuru vypráví příběh pětice mladých lidí. Fred trpí migrénami, při nichž jako by mu v hlavě létalo hejno much. Nechává se živit otcem, přitom ho ale, stejně jako jeho jmění, ze srdce nenávidí. Intelektuálka Kristine žije s Pierrem, prvním lidským klonem, který nejenom že má na břiše druhá ústa, ale navíc trpí alergiemi na drtivou většinu potravin a látek. Paul je lehce agresivní, Katerine zase obdařená nadpřirozenými schopnostmi. Její manželství by bylo perfektní, kdyby manžel Fabio netrpěl problémy s předčasnou ejakulací.
Ti všichni se shodou náhod setkají v Berlíně, kde se připravuje rozsáhlá demonstrace proti kapitalismu a globalizaci, namířená zejména proti skupině osmi ekonomicky nejvyspělejších zemí. Pierre totiž po léta pracuje pro tajnou organizaci, která se rozhodla dokázat, že policisté používají proti demonstrantům chemické i jiné zbraně běžně nasazované za války a po zatčení je mučí, aby získali informace o protikapitalistických uskupeních. Přátelé by Pierrovi rádi pomohli, musejí se proto infiltrovat mezi demonstranty a skrytými kamerami natočit důkazy. Jenže Pierre, Paul, Kristine a zejména Fred jsou intelektuálové navyklí životu v pohodlí, a žádní hrdinové. Nejprve sice kývnou, ale celý nápad se jim moc nezdá, a zejména šílená zima v Berlíně se jim ani trochu nezamlouvá. Mezitím do Berlína přivedou okolnosti i Katerine a Fabia: v touze zachránit své manželství nastupují na speciální kliniku, kde by se měl vyřešit Fabiův problém...

Román Kuru je typicky „gunzigovský“, je psaný s nadsázkou, sympatickým humorem, ironickým pohledem na boj mladých lidí proti systému, který je až do té doby živil. Narozdíl od předcházejících knih a povídek zde nedochází k vyloženě šokujícím zvratům v ději. Přesto má příběh spád a hlavní „hrdinové“ se často dostávají do poněkud bizarních situací. Místy, zejména v závěru, se tento antiglobalizační román stává, co se sledu událostí týče, pomalu až thrillerem, autor ale dokáže i ty nejdramatičtější situace odlehčit humorem a nadsázkou. Přestože konspirační teorie v románu zmíněné jsou místy až reálně děsivé, kniha zůstává velmi pěknou a vtipnou oddechovkou. Nějakou vskutku hlubokou myšlenku je asi zbytečné v ní hledat. I v tom smyslu je ostatně obrazem současné globalizované společnosti... jíž bývá vlastní i ten drobný nádech nadpřirozena.

© Eva Fínková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 54 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   46%čtenáři

zhlédnuto 2632x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce