Morgenstern, Christian: Tři zajíci

Morgenstern, Christian
Tři zajíci

studie literární věda

O jedné z nejznámějších Morgensternových básní, groteskní baladě Tři zajíci, se traduje, že je vlastním výkladem autorovy poetiky.

Christian Morgenstern: Tři zajíci

O jedné z nejznámějších Morgensternových básní, groteskní baladě Tři zajíci, se traduje, že je vlastním výkladem autorovy poetiky. Jistě to neplatí beze zbytku, ale přinejmenším prostřední strofa obsahuje poetický recepis, v němž je všechno důsledně logické a zároveň obojaké, a připomíná recepis na bylinková té.

Takto zní báseň v němčině:

DREI HASEN

Drei Hasen tanzen im Mondschein
im Wiesenwinkel am See.
Der eine ist ein Löwe,
der andre eine Möwe,
der dritte ist ein Reh.

Wer fragt, der ist gerichtet,
hier wird nicht kommentiert,
hier wird an sich gedichtet;
doch fühlst du dich verpflichtet,
erheb sie ins Geviert,
und füge dazu den Purzel
von einem Purzelbaum,
und zieh aus dem Ganzen die Wurzel
und träum den Extrakt als Traum.

Dann wirst du die Hasen sehen
im Wiesenwinkel am See,
wie sie aus silbernen Zehen
im Mond sich wunderlich drehen
als Löwe, Möwe und Reh.

Josef Hiršal překládal Morgensternovy básně s velkým pochopením a invencí. Zde je nyní jeho převod Tří zajíců:

Tři zajíci tu tancují,
když louku stříbří luna:
prvý je tele,
druhý je sele,
třetí je kuna.

Ten, kdo se ptá, ten se i doví,
tady se nevykládá děj:
tady se básní, kouzlí slovy;
cítíš-li se však nucen – kdo ví? –
čtveřici z těch tří udělej:
doplň je pampou z pampelišky
a lišku vyžeň někam ven,
vylisuj celek v deskách knížky
a extrakt vnímej jako sen.

Tři zajíce pak uvidíš,
když louku stříbří luna,
jak se tu točí níž a výš
na nožkách, o nichž všechno víš,
co tele, sele, kuna.

Hiršal si s výzvou – jak on sám říkal –, kterou jemu (a všem dalším překladatelům Morgensterna) básník připravil, poradil volně, lehce a nápaditě. Přitom je velmi přesný.

Jak s touto groteskní básní naložil překladatel, literární historik a autor knih pro děti Emanuel Frynta? V jeho o poznání opatrnějším převodu, který je však stále ještě velmi volný, pokud jde o rozvíjení rýmu i myšlenky, se z racka (který je u Hiršala seletem) stala lasice, a ze srnky (u Hiršala kuna) koroptev. Zatímco u Hiršala se vázaně rýmuje luna/kuna a tele/sele, u Frynty se Morgensternovu See/Reh a Löwe/Möwe dostává souzvuku lev/koroptev, ale také trojrýmu měsíce/zajíce/lasice.

Na louce v záři měsíce
tancují si tři zajíce
a první z nich je lev
a druhý pak je lasice
a třetí koroptev.

Jednoduché rýmy mohou být někdy menším oříškem a překladatel musí umět poodstoupit od původního textu a zvolit volnější řešení, aby učinil rýmu zadost; ovšem mnohem obtížnější jsou hned ve druhé strofě Morgensternovy dvojznačnosti, sylogismy a groteskní situace, které se ovšem také navíc rýmují: zatímco u Hiršala se oproti originálu kotoul (Purzel) neumocňuje a ani rozvitý kotrmelec (Purzelbaum) neodmocňuje a překladatel si zato nápaditě pohrává s pampou a pampeliškou, ponechává Frynta dvojmocninu, ale přidává už zcela volně želé, aby mohl zachovat exotický „strom žel“ a navíc jej ještě odmocnit v kořeni, stejně jako Morgenstern. Oba překladatelé se nakonec opět scházejí u slůvka extrakt, o němž chtějí spokojeně snít, stejně jako autor. Fryntova verze druhé strofy tedy zní:

Chce-li kdo vysvětlení
pak pomoci mu není
neb toto prosté pění
jsou verše o sobě;
leč chceš-li poučení
dvojmoci podrob je
a přidej k tomu želé
ze stromu žel, to celé
odmocni do kořen
a extrakt sni co sen.

Poslední strofa je opět lehčí předivo rýmu, jehož osnova byla založena v úvodním pětiverší, a představuje podobně jako u Hiršala zklidnění celého groteskního obrazu:

Pak spatříš ty tři zajíce
na louce v záři měsíce
jak tančí – divný zjev –
křepčíce coby lasice
a koroptev a lev.

Baladu Tři zajíce se pokusil převést do češtiny i scenárista a prozaik, autor knih Cesty na sever a Vrač Martin Ryšavý, když kolem roku 1989 docházel na Konzervatoř Jaroslava Ježka, aby si pod vedením Josefa Bruknera zkušebními překlady obecně procvičil stylistiku a poetiku. Přestože nijak skvěle nevládne německým jazykem, jeho převod z pomocného doslovného překladu, který měli žáci k dispozici, je poměrně zdařilý, neboť se drží všech zásad dobrého překladu – přesnosti, vystižení atmosféry básně a smyslu autorovy výpovědi:

Tři zajíci tančí při měsíci
tam u jezera – zvláštní jev:
ten první, to je Srnec,
ten druhý, to je Racek,
ten třetí, to je Lev.

Nejde o popis, podotýkám
pro všechny, kdo se budou ptát,
tohle je čistá poetika
a chceš-li si být jistý snad,
tak umocni to na kvadrát,
pak přičti Kotr, který stvořen
byl z kotrmelce odmocněním,
z toho, co zbyde, vytkni kořen.
Výsledek sní se jako snění.

Pak uvidíš ty zajíce
tam u jezera – zvláštní jev:
v čarovném světle měsíce,
po špičkách stříbrem tančíce
jsou jako Srnec, Racek, Lev.

Literatura:
Josef Brukner, Petr KomersMorgenstern v Čechách, vida vida, 1996
Christian Morgenstern: Beránek měsíc, Odeon 1965, 1989, překlad Josef Hiršal
Christian MorgensternŠibeniční písně, SNKLHU 1958, Světová četba sv. 162, překlad Josef Hiršal
Christian MorgensternŠibeniční písně, Labyrint 2010, překlad Egon Bondy

 

© Radovan Charvát
Tento text byl připraven pro rozhlasové vysílání ČRo 3 v rámci Roku německého jazyka.
Na iLiteratura.cz se souhlasem autora a ČRo.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 7788x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce