Spengler, Oswald: Zánik Západu. Obrysy morfologie světových dějin (in Vesmír)

Spengler, Oswald
Zánik Západu. Obrysy morfologie světových dějin (in Vesmír)

recenze sociologie

Edice Europa nakladatelství Academia se specializuje na vydávání nějak historicky významných knižních děl evropských dějin v českých překladech, včetně těch kontroverzních. Historik biologie najde při čtení nedávno vydané české verze kdysi slavné a obdivované i proklínané knihy Oswalda Spenglera sto a jeden důvod k zamyšlení.

Filozof, přírodovědec a temný prorok Oswald Spengler
Oswald Spengler
: Zánik Západu. Obrysy morfologie světových dějin. Přel. Milan Váňa, Academia, Praha 2010, 772 s.

Edice Europa nakladatelství Academia se specializuje na vydávání nějak historicky významných knižních děl evropských dějin v českých překladech, včetně těch kontroverzních (i dnes musí být intelektuál „kontroverzní“, aby si jej vůbec někdo všiml). Historik biologie najde při čtení nedávno vydané české verze kdysi slavné a obdivované i proklínané knihy Oswalda Spenglera sto a jeden důvod k zamyšlení.

Kniha měla podivné štěstí či smůlu, že její první díl vyšel v Mnichově v roce 1918, jen několik měsíců před německou kapitulací (druhý vyšel roku 1922). Pokud by publikace vyšla řekněme o pět let dříve, mnoho pozornosti by v husté houštině německé učenosti a jejích tlustých „handbuchů“, z větší části poměrně kulturně-pesimisticky a naturalisticky laděných, asi nevyvolala.

Spengler navíc nebyl žádný literární konjunkturalista, který by horkou jehlou spíchl bestseller, těžící z nálad blížícího se konce prohrané války dosud nevídaných rozměrů. Právě naopak, byl to typ kabinetního učence a literáta, který se v mládí živil jako gymnaziální profesor v Hamburku a po roce 1911, kdy zdědil po matce určitý majetek, se usadil v Mnichově a uzavřel se vnějšímu světu. Dokonce odmítl dvě nabízené profesury (1919 Göttingen, 1933 Lipsko), tehdy největší lákadlo a vyznamenání pro každého německého učence.

Ve vzdělané veřejnosti je málo známo, že Spengler, narozený roku 1880 v Blankenburgu v Harzu, neměl vůbec žádné formální historické vzdělání: disertační práci o Hérakleitovi Efezském (Der Metaphysische Grundgedanke der Heraklitischen Philosophie) obhájil r. 1904 v Berlíně, ve stejném roce byl v Halle promován doktorem filozofie a složil státní zkoušku z přírodovědných předmětů – zoologie, botaniky, fyziky, chemie, matematiky – pro výuku na středních školách. Pozoruhodné je téma jeho písemné práce k této zkoušce: týkalo se světločivých orgánů u živočichů (Die Entwicklung des Sehorgans bei den Hauptstufen des Tierreiches) – jak známo, krátce předtím obhájil náš Emanuel Rádl doktorskou práci na téměř identické téma.

Spenglerův styl myšlení i psaní překvapivě připomíná dnes málo známého německého biologa Theodora Eimera (1843–1898, s jeho prací jsem se setkal při studiu dějin poznání živočišných kreseb), jehož díla nepochybně znal, byť je necituje. Spenglerova kniha, psaná velmi literárním slohem a překypující učenostmi z různých oborů, představuje vlastně tlustý soubor esejů. Prozrazuje samozřejmě četné přírodovědné inspirace (do očí bijící právě v pojmu „morfologie“ dějin): jednotlivé lidské kultury, včetně té naší novověké západní, chápe podobně jako živé organismy – mají své skromné začátky, mládí, vrchol a období odumírání.

Kultury jistě nejsou, a v globalizovaném světě obzvlášť, od sebe tak zřetelně oddělené jako třeba zvířata nebo vyšší rostliny, přesto je v jejich bytí něco organismálního. Představa, že ta naše západní se bude šířit, vzkvétat a růst věčně, je snad vhodná do školních katechismů (ve stylu: dva Římy padly, třetí – Rusko – stojí a čtvrtého nebude), pro myslícího člověka je však jasné, že všeho na světě je do času. Je samozřejmě dobrou otázkou, do jakého času. Spenglerovým současníkům, prožívajícím trauma z největší války evropských dějin, se zdálo, že zánik Západu je už zde a že jasnozřivý myslitel uhodil hřebíček na hlavičku. Ani Spengler si pochopitelně nemyslel, že „odumřelé“ kultury vymřou a jejich země se promění v poušť – jen se odsunou kamsi na periferii či jsou proměněny a pohlceny jinými a ztratí svůj původní centrální význam.

Málokdo z pisatelů o dějinách (záměrně nepíši historiků) byl tolik obdivován, citován, kritizován i zatracován jako právě Spengler. V české literatuře jej lze spolehlivě rozeznat třeba v postavě „samotářského královeckého filozofa Wolfa Meynerta“ (autora apokalyptické knihy Untergang der Menschheit) v Čapkově Válce s mloky. Na dochovaných fotografiích nevypadá Spengler se svou holou hlavou, binoklem a komisním a nepřístupným výrazem právě k nakousnutí – to ostatně asi nebylo jeho cílem. Ač byl do značné míry „vlajkovou lodí“ německého nacionálního socialismu a neblaze proslulý Alfred Rosenberg se k jeho dílu s určitými pochybnostmi hlásí, nebyl Spengler aktivním nacistou. Tomuto hnutí se vyhýbal a při jeho náhlém úmrtí v r. 1936 se dokonce vynořily chýry, že byl zavražděn. Spengler umřel pro sebe i nacisty právě včas, protože brzy by se stal osobou krajně nepohodlnou – co s ikonou, která se vzpouzí? Nietzsche by na tom nebyl v případě extrémní dlouhověkosti lépe.

Ne že by snad byl Spengler zastáncem demokracie britského typu – takových bylo po prohrané válce mezi německými mysliteli jen nemnoho –, ale zhlížel se spíše v Mussolinim a přál si socialismus, ne ovšem marxistického, ale pruského typu. Na každý pád lze ve Spenglerově díle vidět mezi válkami relativně běžný modus uvažování v jeho krystalické podobě – a od toho dnes obvyklého se velmi liší.

Opravdu? V jen málo metamorfované podobě nacházíme spenglerovské myšlenky v dnes oblíbené knize Samuela Huntingtona The clash of civilisations… (1996, česky Střet civilizací…, 2001). Chceme-li dnes o nějaké myšlence mluvit, musíme prvně najít Američana či obecně Anglosasa, který ji zastává – kdysi bylo nutné najít příslušného sovětského akademika. Koneckonců Tolkien je se svými ohavnými skřety a noblesními elfy prostořece řečeno pro celý Západ čímsi jako „úředně povolenou formou rasismu“.

© Stanislav Komárek
článek vyšel v č. 9/2011 časopisu Vesmír
na iLiteratura.cz se souhlasem autora a redakce Vesmíru

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 40 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   48%čtenáři

zhlédnuto 2652x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce