Erban, Vít: Maska a tvář. Hra s identitou v mezikulturních proměnách (in LN)

Erban, Vít
Maska a tvář. Hra s identitou v mezikulturních proměnách (in LN)

recenze sociologie

Kniha ukazuje, do jaké duchovní hloubky, mnohovrstevnaté významové proměnlivosti a k jak úžasné paletě kulturní rozmanitosti nás bádání o maskách může přivést.

Vít Erban: Maska a tvář. Hra s identitou v mezikulturních proměnách. Praha, Malá Skála, 2010, 246 s.

Prozaik, esejista a kulturolog Vít Erban (1974) je autorem dvou knih poetických textů a také řady esejí a studií. Z těch si zvláštní pozornost zaslouží třeba Náboženská symbolika pravé a levé ruky. Mezikulturní interpretace Roberta Hertze nebo stať Maska a tvář. Hra s identitou v mezikulturních proměnách, která roku 2006 vyšla v kulturním magazínu UNI. Na sklonku minulého roku pak Erban vydal i stejnojmennou knihu. V ní čtenáře nejprve důkladně seznamuje s odbornou literaturou a dosavadními přístupy, konstatuje přitom, že „podstata masky spočívá v paradoxu, proměně a přechodu, což jsou přesně ty aspekty reality, tváří v tvář kterým celá západní filozofická tradice a vědecká metodologie selhává“ (nepříliš vstřícně se přitom autor obecně vyjadřuje i k náboženským kulturám, které používání masek a jakoukoli hru s identitou údajně zavrhují (islám) či v něm vidí idolatrii nebo přitákávání ďáblu (křesťanství)). Následně se snaží ukázat, jak proměnlivou roli může maska v různých kulturách a v různých dobách zastávat, rozlišuje přitom čtyři základní typy: 1) maska mění identitu, 2) maska zakrývá (předstí­rá) identitu, 3) maska odkrývá identi­tu, 4) maska uchovává identitu. Erban se soustřeďuje na to, nakolik může být maska a zejména kulturně rozmanitý vztah mezi maskou a tváří „vhodným prostředkem ke studiu pojetí identity, konceptu individuality a prožitku ,já‘ určité kultury“. Způsob, jakým každá kultura zachází s maskou, přitom autor označuje za charakteristický znak a výraz specifického „world view“ (Erban překládá jako „životní názor“ místo komunismem zprofanovaného „světového názoru“). V tomto širokém mezikulturním kontextu autor kritizuje evropské pojetí masky, které tento kdysi posvátný předmět zbavilo již téměř veškeré aury („maska dnes v evropské kul­tuře pouze zakrývá autentickou tvář nebo předstírá tvář jinou“), a zpochybňuje přitom i západní představu autonomního, jedinečného a neopakovatelného „já”, kte­ré lze „nanejvýše zakrýt a kterému je třeba dát neomezený prostor sebe­realizace a projevu“. Erban dodává: „ať už je tento názor naším požehnáním, či prokletím, široký mezikulturní ná­hled nás učí, že je jen jedním z mno­ha možných“. To samozřejmě není nijak objevné zjištění, ovšem právě prostřednictvím konkrétních rituálů s maskami dokáže autor velmi plasticky rozdíly mezi jednotlivými kulturami osvětlit a popsat.

Podobně ovšem i „odkouzlování“ masky je součástí obecnějšího „odkouzlování světa“ (Max Weber), v jehož rámci o svoji sakrální auru přišlo leccos (od dýmek či zrcadel až k bungee jumpingu), Erban ovšem dokáže i ony postupné významové posuny a proměny velmi názorně vylíčit (řecké „prosopon“ ještě neoznačovalo nástroj zakrytí či přetvářky, ale „prostředek, kterým herec ztělesňoval postavu“, latinský pojem „larva“ se vztahoval k posmrtné masce, duchu zemřelého, a až Carl Linné slovo přenesl do zoologické oblasti, v níž larva začala být chápána jako maska hmyzu, která je posléze „vysvlečena a odhozena“).

Jednotlivá kulturní využití masky dokáže autor důmyslně srovnávat, kupříkladu inuitské masky, které „odkrývaly pravou identitu a vnitřní podstatu společnou všemu a všem – prvotní identitu inua prostupující svět“, odhalujíce tak původní sounáležitost, dává do souvislosti s karnevalovou kulturou popsanou M. Bachtinem. Připojím zde ale kritickou poznámku: karnevalových rituálů (zahrnujících i nošení masek) se účastnili i mniši a kněží, karnevalové masky jsou dodnes populární v mnoha katolických zemích a v Čechách dnes k Bachtinovým velkým propagátorům patří katolický kněz Tomáš Halík, což snad může naznačit, že vztah křesťanství k maskám není tolik negativní, jak Erban tvrdí, i když masky samozřejmě nejsou součástí žádných křesťanských rituálů, jako je tomu třeba v hinduismu.

Každopádně Erbanova kniha o maskách je navýsost záslužná. S podivem dnes musíme číst třeba slova jistě úctyhodného filozofa Emanuela Rádla z roku 1935: „Viděl již čtenář ohavné tanečné masky indiánů? Vzdělaný čtenář je bude pozorovat se stejnou nechutí jako zprávy o čarodějnicích, čertovi, strašidlu: pryč s takovým snižováním lidského ducha!“ Erban naopak ukazuje, do jaké duchovní hloubky, mnohovrstevnaté významové proměnlivosti a k jak úžasné paletě kulturní rozmanitosti nás bádání o maskách může přivést.

© Jan Lukavec
zkráceně vyšlo 3. 12. v Orientaci, příloze Lidových novin
na iLiteratura.cz se souhlasem autora a redakce LN

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 45 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

80%autor článku   48%čtenáři

zhlédnuto 4205x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce