Fossum, Karin

Fossum, Karin

portrét krimi

Norská autorka Karin Fossum pracovala řadu let v norském ústavním systému a své romány komponuje jako důmyslné psychologické sondy, v nichž nahlíží do duší lidí na pokraji společnosti, kteří bývají obvykle – ne vždy však oprávněně - v roli podezřelých a čelí předsudkům společnosti.

Kriminální sondy do padlých duší

Karin Fossum (nar. 1954 v Sandefjordu) debutovala básnickou sbírkou Kanskje i morgen (Možná zítra, 1974), za kterou obdržela cenu Tarjei Vesaase určenou začínajícím básníkům. Sbírka zprostředkovává tklivé obrazy z prostředí ústavu pro duševně zaostalé. V devadesátých letech publikovala dvě sbírky povídek I et annet lys (V jiném světle, 1992) a Søylen (Sloup, 1994). Románem Evas øye (Evino oko, 1995) vstoupila Fossumová do vod detektivní literatury. V této knize se poprvé představil kriminální komisař Konrad Sejer, introvertní vdovec, který se posléze stal hlavní postavou deseti knih. Za následující román z této série Se deg ikke tilbake! (Neohlížej se!,1996) získala autorka cenu Rivertonova klubu udělovanou za nejlepší norský detektivní počin. Dosud posledním románem s Konradem Sejerem je Varsleren (Varování, 2009). Několik knih s tímto hrdinou bylo zfilmováno nebo rozpracováno do televizních seriálů (celovečerní film Kdo se bojí vlka, 2004, režie Erich Hörtnagl).

Romány Karin Fossumové jsou komponovány jako důmyslné psychologické sondy. Autorka, která řadu let pracovala v norském ústavním systému, nahlíží do duší lidí na pokraji společnosti. Outsideři, lidé duševně choří nebo narušení bývají obvykle v roli podezřelých a čelí předsudkům společnosti. Psychopatického jednání se ve Fossumové knihách naopak dopouštějí lidé zdánlivě normální. Komisař Sejer je málomluvný muž, jenž řeší své případy pomocí vlastní intuice. Jak autorka mistrně dokazuje v románu Indická nevěsta (Elskede Poona, 2010), téměř každý má ovšem nějaké předsudky a intuice může člověka snadno svést na falešnou stopu.

Kromě detektivek s komisařem Sejerem napsala Karin Fossumová také několik knih mimo žánr krimi. V nich opět čerpá ze svých osobních zkušeností z norských nemocnic, domů s pečovatelskou službou a rehabilitačních zařízení – De gales hus (Dům bláznů, 1999), Brudd (Zlom, 2006). V jejím dosud posledním románu Jeg kan se i mørket (Dokážu vidět ve tmě, 2011) figuruje sériový vrah Riktor, který vraždí na svém pracovišti v léčebně dlouhodobě nemocných.

© Karolína Stehlíková

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3473x

štítky k článku

Inzerce