Román je podle některých teoretiků (Lucien Goldman) „historií hledání autentických hodnot“ a jeho forma se může jevit jako „transpozice každodenního života“.

Podíváme-li se do literárněteoretických příruček, zjistíme, že román může mít z obsahového hlediska desítky označení. Může jít o autorské vyprávění, o detektivní, dobrodružný, epistolární, pohádkový, mytologický, naturalistický, historický, filozofický, psychologický, realistický román, společenský román, reportážní román z určitého prostředí, o román ve verších, o deníkový román, o výchovný román (Bildunsgroman), o dokumentární román, o alegorický román, o tzv. nový román, o prózu z venkovského prostředí, o experimentální nebo lyrickou prózu aj. A také o autobiografický, dokumentárně životopisný a v našem případě o biografický román, který bych hned na začátku označil za „román postavy, děje a prostoru“.

V románu Tesla, portrét mezi maskami srbský prozaik a americký vysokoškolský pedagog Vladimir Pištalo v podstatě důsledně chronologicky sleduje životní dráhu Nikoly Tesly od jeho narození až do smrti. Ta tvoří osu vyprávění. Autor respektuje jak reálie z Teslova života, tak historickou faktografii. V románu se setkáváme s mnoha autentickými daty, jmény, událostmi a fakty. Z beletrizovaného Teslova životopisu vyplývá Teslova víra v lidské možnosti, nezdolnost a neustálý zápas s konflikty, touha cele se oddat do služeb vědy, nových technických poznatků. To považuje Tesla za hlavní úkol svého života. Z jeho neustálé touhy po poznání poznáváme velikost jeho charakteru.

Autor nenuceně a téměř nepozorovaně konfrontuje myšlenky, stanoviska, různé pohledy na společenské a mravní otázky doby, zobrazuje Teslův vztah k rodině a přátelům, jeho prostotu a laskavost.

V dějinách české literatury máme podobné biografické romány např. od Miroslava Hanuše (1907–1995) o Janu Amosu Komenském Osud národa (1957) nebo biografický román Františka Kožíka o tragickém osudu a uměleckém hledání českého malíře Josefa Mánese (Josef Mánes, Praha 1955) a další jeho beletrizované životní osudy Jaroslava Čermáka, J. K. Tyla, Zdeňky Braunerové, Eduarda Vojana, Miroslava Tyrše aj.

V případě Pištalova románu Tesla, portrét mezi maskami se jedná o trilogii. V první knize autor vylíčil Teslovo mládí, v druhé sleduje životní osudy především mnoha krajanů a Balkánců vůbec v Americe a ve třetí knize, kterou nazval Nové století, vlastní osudy.

Pištalova rozsáhlá trilogie je sice označena jako román, ve skutečnosti ji však považuji za chronologické vyprávění Teslova životního příběhu i osudů těch, s nimiž se stýkal, pracoval, vymýšlel, navrhoval a mluvil. Velkou předností Pištalovy prózy je její rozvržení do krátkých až velmi krátkých epizod. To čtenáře informuje nejčastěji o jedné příhodě, osobě, události a vůbec ho neunavuje, nerozptyluje, naopak ho obohacuje o nové poznatky. Autor vypráví o Teslově dětství, ale také nechává samotného Teslu sdělovat své příhody z dětství. A z jednotlivých životních střípků skládá postupně svou mozaiku – pestrou, bohatou, radostnou i smutnou, bolestně zajímavou, takovou, jaký byl Teslův život. Místy budí dojem, že je to deník, do něhož si zapisuje nejdůležitější, nejzajímavější a nejdojímavější zážitky.

Velkou předností knihy je krátkost, výstižnost jednotlivých kapitolek. Většinou jsou jednostránkové, dvojstránkové nebo třístránkové. Jsou to spíše anekdotické příběhy, které mají dialogickou strukturu. Řekl bych, že celé Pištalovo vyprávění je založeno na dialogu. Na dialogu čtivém, výstižném, odlehčeném od zbytečných klišé. A místy nepostrádá krátkých lyrických pasáží.

V celé první knize trilogie se před očima čtenáře Nikola postupně mění z dítěte v mládence, z mládence ve studenta a z vymyšlené osoby se stává skutečným člověkem, který se seznamuje s lidmi, životními příběhy, s hudbou a výtvarným uměním, s poezií i operou.

Jak se dostával mezi lidi, do společnosti. Ve Štýrském Hradci, v Praze, v Budapešti i v Paříži a ve Štrasburku. A jak se zamiloval do elektřiny a jak se vzepřel otci, který chtěl, aby se Nikola stal popem, který by „otvíral oči rozumu a srdce člověka“ (s. 47). Nikola na studiích ve Štýrském Hradci objevuje, že „vynalézání je největší vzrušení na světě“ (s. 63).

Druhý díl trilogie, nazvaný Amerika, začíná Teslovým setkáním s Thomasem Edisonem, princem vynálezů. A hned na prvních stránkách se rozvíjí dramatický dialog mezi Teslovou mravností a Edisonovou proradností a protřelostí ulice. Sledujeme Teslovu úpornost, odhodlanost, víru ve vlastní znalosti. Ale také chvíle jeho úzkosti, zklamání, otřesů a zoufalství, kdy žil v rozporu se svým srdcem. Nikola se postupně seznamuje s propastnými rozdíly sociálními i kulturními, s národnostně pestrou a rozporuplnou americkou společností, v níž žijí lidé se zmrzačeným jazykem a společnými vzpomínkami. Sledujeme, jak Nikola Tesla pronikal k americkým průmyslníkům, vynálezcům, k Westinghousu, kde poznával zákony konkurence, jak se postupně měnil vztah k němu a k jeho objevům, jak mu američtí elektroinženýři a vynálezci, kteří by i slepci záviděli vodicího psa, záviděli nejen jeho vynálezy, nýbrž také to, že Nikola nikomu nezáviděl. Postupně se však zařadil do společnosti bohatých Američanů. Setkal se s mnoha americkými i jinými literáty a umělci (M. Twain, R. Kipling aj.). Vědec Nikola Tesla, jehož domovem se stal Manhattan, byl přesvědčen, že „všude kolem nás se vše otáčí, pohybuje se, všude je energie“. Často opakoval myšlenku, že „všechno, od slunce až po lidské srdce, je záležitostí oscilace na určité frekvenci“. Přednášel o tom v mnoha amerických městech i v Londýně, v Paříži, v Gospići, v Budapešti i v Bělehradě. A všude sklízel obrovský úspěch. Evropské turné a to, že osvětlil světovou výstavu v Chicagu, Teslu proslavily. V jeho muzeu v Bělehradě jsou náčrtky a návrhy asi tři tisíc vynálezů, z nichž byla realizována pouhá desetina.

Tak vstupoval Nikola Tesla do nového století, kde ho ovšem čekal nejen „karneval pokrytectví“, nýbrž také nejedno zklamání, odříkání i utrpení. A také atentáty, bouře, balkánské války i velká válka, vznik Jugoslávie, nové vědecké poznatky i hospodářská krize. A ovšem stáří, uznání i přehlížení, lítost i radost.

Autor biografického vyprávění Vladimir Pištalo (nar. 1960), který „přednáší světové a americké dějiny na Worcesterské univerzitě ve státě Massachusetts“ (jak se uvádí v poznámce o něm na konci knihy), patří k významným současným srbským prozaikům. Je autorem několika knih próz a dvou životopisných vyprávění o Alexandru Velikém a Cortu Maltesovi.

Překlad je kultivovaný, netrpí kostrbatými konstrukcemi, ani kalky nebo dokonce srbismy.