Temple, Peter: Pravda

Temple, Peter
Pravda

recenze krimi

Australan Peter Temple se ve svých kriminálních románech soustřeďuje především na vykreslení prostředí, které obklopuje policisty: spletité poměry uvnitř sboru, nejednoznačné vztahy s podsvětím, mediální a politické tlaky. A nezapomíná ani na osobní život svých hrdinů.

Divoká jízda nebezpečným velkoměstem
Peter Temple: Pravda. Přel. Marcela Nejedlá. Praha, Knižní klub, 2011, 416 s.

V módní vlně skandinávských detektivek trochu zanikají nová zajímavá jména – včetně těch z dosud dominantního anglosaského prostředí. K takovým patří také pětašedesátiletý Australan Peter Temple. Doma patří s devíti vydanými romány mezi respektované autory, přičemž někteří kritici jeho poslední romány vysouvají z žánrové škatulky a prohlašují je za vzor moderního společenskokritického románu. To především proto, že Temple se soustřeďuje na vykreslení prostředí, které obklopuje policisty: tedy spletité poměry uvnitř policejního sboru, nejednoznačné vztahy s podsvětím, kde je nutno držet si informátory, či mediální a politické tlaky. A nezapomíná ani na osobní život svých hrdinů. Detektivní zápletka tu není zdaleka tak důležitá, jak bývá obvyklé: táhne sice děj, ale peripetie, které se dějí mezi vraždou a odhalením pachatele, bývají zajímavější než rozluštění hádanky.

Platí to pro předchozí autorův česky vydaný román Drsné pobřeží (2006, česky 2007), kde se vyšetřování vraždy prolíná s rasovými nepokoji a politickou kampaní, a stejně tak je tomu také v aktuální knize Pravda, která v Austrálii vyšla předloni. A jestliže Drsné pobřeží se ještě odehrávalo na zdánlivě poklidném venkově, tentokrát se již ocitáme v chaosu velkoměsta Melbourne. Čerstvý šéf melbournského oddělení vražd Stephen Villani má před sebou dva ostře sledované případy: v apartmá nedávno dokončeného luxusního mrakodrapu byla nalezena mrtvá nahá dívka a na druhém konci města zase těla dvou nebezpečných balkánských kriminálníků a jejich komplice, kteří byli před smrtí zjevně mučeni. Zdaleka to ale není vše, s čím se Villani musí potýkat. I tentokrát je před volbami a opoziční strana, která se s největší pravděpodobností stane stranou vládní, už hledá kandidáty na ministra vnitra i na nového šéfa policie. Villani se dříve připletl do přestřelky, na jejímž konci byl zabit sice recidivista, nicméně beze zbraně – a inspekce v případu začíná čím dál intenzivněji šťourat. K tomu má Villani velmi neuspořádané rodinné poměry: se ženou se rozešli, byť ještě bydlí ve společné domácnosti s dospělými či dospívajícími dětmi, a nejmladší dcera se momentálně potlouká městem bůhvíkde s partou narkomanů. A aby toho nebylo málo, Villani ještě navštěvuje svého otce, který navzdory blížícímu se rozsáhlému požáru zatvrzele odmítá opustit svůj rodný dům na předměstí.

Na jediný román je toho až plýtvavě mnoho. Temple přitom čtenáři nikterak nevychází vstříc. Bez přípravy jej vrhne doprostřed dění, nic moc nevysvětluje – podstata i okolnosti všech rozeběhnutých dějů se začínají vyjasňoval až téměř v polovině knihy. Zdálo by se, že je to oblíbený detektivkářský trik se zatajením důležitých informací – ale v Templeově podání na to prostě není čas. Na Villaniho (a s ním i na čtenáře) se toho hrne tolik a v takovém tempu, že si musí mozaiku složit sám, a to za (velmi svižného) pochodu.

Zejména pro zkušenější čtenáře detektivek je kniha mimořádný zážitek: nějakých 150 stran má potíže zorientovat se ve spleti mnoha probíhajících dějů a postav, z nichž každá má svou ne nepodstatnou minulost. A přesto (či možná právě proto) se od knihy nemůže odtrhnout. Je evidentní, že Temple svět a práci současné policie velmi dobře zná. A vypráví o něm nanejvýš realisticky a syrově, v kontextu společenského dění. Takhle vypadají nejlepší současné detektivky.

Pravda není úplně dokonalá. Temple má podobně jako jeho patrný vzor James Ellroy trochu potíže se zkonstruováním centrální zápletky (v tomto případě hned dvou). Jestliže jeden případ je vyřešen poněkud nepřekvapivě a proti obvyklým pravidlům detektivního žánru je pachatelem osoba, která se v ději předtím nevyskytla, lze to ještě snadno omluvit tím, že ve skutečnosti také nebývá vrahem někdo, kdo se celou dobu motá kolem vyšetřovatelů. Ale vysvětlení vraždy mladé imigrantky, které má být naopak překvapivé velmi, působí upachtěně, motivace pachatele zůstává krajně nevěrohodná.

V kontextu celé knihy jsou to ale výtky přesto nepodstatné. Dosavadní divoká jízda nebezpečným velkoměstem totiž čtenáře uspokojila dávno předtím, než se dostal k rozuzlení hlavních případů. A Stephen Villani je jedním z nejtvrději zkoušených policistů v historii detektivního žánru. Nebo znáte nějakého jiného, koho vlastní dcera závislá na drogách obviní ze sexuálního zneužívání?

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 64 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   51%čtenáři

zhlédnuto 3393x

katalogy

štítky k článku

Inzerce