Kahoun, Jiří: Chumelení

Kahoun, Jiří
Chumelení

recenze dětská

Chumelení je název nového literárně-výtvarného počinu oblíbeného berounského autora knih pro děti Jiřího Kahouna. Jedná se o soubor krátkých zimních pohádek obratně navazující na tradici vtipných minipříběhů ze světa lesních zvířátek, do které se autor začlenil již knihou Pro zvědavá ouška (2008).

Správná kniha na celou zimu
Jiří Kahoun: Chumelení, Praha, Euromedia – Knižní klub, 2011, 88 s.

Chumelení je název nového literárně-výtvarného počinu oblíbeného berounského autora knih pro děti Jiřího Kahouna. Jedná se o soubor krátkých zimních pohádek obratně navazující na tradici vtipných minipříběhů ze světa lesních zvířátek, do které se autor začlenil již knihou Pro zvědavá ouška (2008).

Krátké příběhy a někdy spíše jen črty jsou přehledným způsobem rozděleny (patrně pro lepší orientaci menších posluchačů, kterým především je kniha určena) na čtyři části: „Vánoce jsou na cestě“, „Vánoce klepou na dveře“, „Vánoce jsou tady“ a „Vánoce jsou za dveřmi“. Podle jejich názvů by se dalo říci, že je Chumelení určeno ke čtení zejména v době adventní a že se vše točí kolem Vánoc. Není tomu úplně tak. Všechny čtyři okruhy sice spojuje v menším či větším množství příval čerstvého sněhu, příběhy a postřehy pod ním jsou však nadčasové. Ve většině příběhů jsou hlavními postavami zvířátka z lesa: od známějších druhů (zajíčci, veverky, myšky, ježci, medvídci) až po zvířata v pohádkách méně obvyklá a dětem méně známá (plšíci, mlynaříci, parukářky, kňouři). Lidská bytost do děje příliš často nevstupuje, to se spíš namane nějaký bubák nebo i anděl. Poněkud úsměvné je zařazení drobné epizody s medvídkem pandou – toho jako jediného v českých lesích nepotkáme. Každé zvíře má své jméno a dost často i pokrývku hlavy a chová se téměř jako člověk (někdy má dokonce popelnici nebo bydlí v paneláku). Jako by odkoukalo ze světa lidí určitý rodinný model, který se vší samozřejmostí naplňuje. Až na rodinku myšek, ke které se pojí motiv hvězdné oblohy a díky které má čtenář dojem volné návaznosti jednotlivých příběhů na sebe, jsou všechny rodiny úplné. Táta, máma, mládě. Jen v myší díře žije pouze maminka s myšáčkem, táta myšák záhadně chybí. Možná, že je však pouze odsunut do pozadí, přezimuje ve vedlejší chodbičce, a dává tak prostor názornému zobrazení mateřského citu a dětské naivitě a důvěrnosti – vlastnostem, které jsou v lesních pelíšcích stejně obvyklé jako v dětských pokojíčcích. Pro období adventu a Vánoc je zvlášť typické upevňování rodinných vazeb a trávení veškerého času s nejbližšími. Zvířátkům v zasněženém lese ani nic jiného nezbývá, schovaná doma je přirozeně udržuje samotná zima. I přesto však jsou některé příhody postaveny na tom, jaké to je, přerušit zimní spánek a vydat se do bílé přírody („Jak kaprovi zvonilo v uších“, „Vánoční křičení“, „Zrzkův pekáček“, „Proč byla zajíčkovi zima“ a další).

Pro všechny příběhy v Chumelení platí stejné pravidlo: jsou velmi stručné a jejich přečtení zabere sotva pár minut. Výjimku tvoří pouze „Vánoční hvězda“, ve které se vypravěč pozastaví i u popisu mrazivé krajiny a použije řadu básnických přirovnání. Kromě hladového zajíčka (prototyp prosincového lesa) putují krajinou k osvětlenému betlému i postavy lidí. Kahoun se zde umělecky vrací v čase, a to hned několikrát. Na scénu povolává samotného Jakuba Jana Rybu, nebeskou kometu a také tři krále – Kašpara, Melichara a Baltazara. Vše je zachyceno „optikou hloupého zajíce“, který vrcholný okamžik zimy rozpozná především díky bezelstně darovanému jablku, nikoliv podle narození Ježíška spasitele. Autor vložil také jeden příběh pro milovníky kahounovských pohádek o mašinkách a na své si přijdou i začínající ornitologové – ptáčků (včetně vzácného ledňáčka říčního) se v Chumelení objevuje poměrně dost.

Oblíbenost a kouzlo Kahounových minipříběhů nespočívá pouze v umění zkratky, ale také v umění dialogu, na kterém je většina črt vystavěna. Dialogem nahrazuje vypravěč nadbytečný popis, dostává jím čtenáře přímo do rozehrané situace a také ho dovede ve správnou chvíli ukončit. Tím celý text odlehčuje a nechává vyznít vtip a pointu. Tu se obecně v textech musejí začínající čtenáři také naučit rozpoznat a pohádky Jiřího Kahouna jim mohou sloužit jako vhodný „materiál“. Chumelení je podle vydavatele určeno dětem od sedmi let, ale ráda bych ho doporučila i dětem mladším a jejich maminkám, které se v internetových diskusích ptají ostatních, jestli už dětem něco čtou a jak že se vlastně vypráví pohádka…

© Bohumila Adamová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 64 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   56%čtenáři

zhlédnuto 3301x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce