Borzič, Adam: Rozevírání

Borzič, Adam
Rozevírání

recenze beletrie česká

Básník a člen literární skupiny Fantasía Adam Borzič, který bývá označován za angažovaného básníka, je ve své nové sbírce aktuální, ale i intimní a citlivý.

Adam Borzič: Rozevírání. Dauphin, Podlesí, 2011, 78 s.

Adam Borzič je jedním z těch, kteří rádi o angažované poezii hovoří i píší. Jako básník a člen literární skupiny Fantasía, s níž publikoval stejnojmenný sborník (Dauphin, 2008), bývá za angažovaného dokonce označován. Jeho souputníkovi Kamilu Bouškovi vyšla rovněž v roce 2011 kniha Oheň po slavnosti a byla kritikou celkem dobře přijata (uchází se dokonce o letošní Magnesii literu za poezii). Třetí člen skupiny Petr Řehák na sólovou sbírku teprve čeká.

Borzičovy starší básně – „pásma“ – byly velmi rozsáhlé, složitě členěné a přerývané mezerami. Za formální originalitou byl ovšem jazyk, kterému čtenář začal rozumět poměrně záhy. Jedna taková báseň, Červeň: korida, přešla ze sborníku do sbírky, a to do oddílu Teorie barev, kde jsou, myslím, ty nejpůsobivější Borzičovy básně vůbec. Jinak je autor v Rozevírání formálně mnohem přístupnější. Většina textů je kratší než dřív, do dialogického charakteru některých básní či skladeb rovněž není příliš složité proniknout.

Autorovy básně bývají obtěžkány biblickými či filozofickými motivy: „tam Kristus pokojně rozmlouvá / s Hekaté“, Sluneční stát, Marx atd., které ovšem v drtivé většině případů jako u jiných básníků (Petr, Hrdlička a další) nepramení z filozofie antické, nýbrž z filozofie mladší a z filozofie křesťanské (čímž připomíná básně Zelenky či Hradeckého). I díky tomu jsou jeho básně nápadné a nezaměnitelné.

Adam Borzič ovšem v žádném případě není usedlý fousatý mudrc, který sem tam utrousí nějakou tu moralizující perlu. Na mnoha místech je aktuální a společenský, a to i tam, kde nechává promlouvat staletí staré myslitele. V několika básních třetího a závěrečného oddílu Exekuce sluncí nechává střídavě znít hlas Bruna, Paracelsa či Campanelly (ty představuje krátkou notickou) a hlas svůj, který ale může znít třeba: „Ten den ostatně / i primátor Bém se překonal, / odcitovav Hanse Arpa“.

Sociální zájem a starost se v Borzičových básních neodehrává skrz humor, grotesku (jako u Kasala či Ctibora), přestože ve vážném textu občas vykoukne nějaký knedlíček vtipu: „Mé srdce není mé. / Jednoduchá facka.“ Anebo: „Věřím ohni, který se šíří / z osmahlé Kristovy hrudi. / Miluji jeho flusanec.“

Adam Borzič je autor citlivý, intimní (píše i milostné a erotické básně), a zároveň je intelektuálem nejhrubšího zrna. To všechno se podepisuje na jeho sbírce, kterou urazil od sborníku Fantasía velmi dalekou cestu.

© Michael Alexa

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 50 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

52%čtenáři

zhlédnuto 2507x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce