Fischerová, Sylva: Egbérie a Olténie

Fischerová, Sylva
Egbérie a Olténie

recenze dětská

Pohádkový soubor básnířky a prozaičky Sylvy Fischerové (1963) Egbérie a Olténie patří k nejoriginálnějším autorským počinům na poli současné české pohádky. Čtrnáct samostatných pohádkových textů se vyznačuje tematickou různorodostí, přičemž spojujícím prvkem je strhující živelnost autorčina vypravěčství.

Sylva Fischerová: Egbérie a Olténie. Baobab, Praha 2011, 238 s.

Pohádkový soubor básnířky a prozaičky Sylvy Fischerové (1963) Egbérie a Olténie patří k nejoriginálnějším autorským počinům na poli současné české pohádky. Fischerová si tvorbu pro děti vyzkoušela již prózou Júla a Hmýza (2006), založenou na evokaci dětské fantazijní hry. Knížka Egbérie a Olténie je však z jiného soudku. Čtrnáct samostatných pohádkových textů se vyznačuje tematickou různorodostí, přičemž spojujícím prvkem je strhující živelnost autorčina vypravěčství.

Fischerová se ubírá cestou určité folklorní stylizace. Pohádky v jejím podání ovšem nejsou těmi vybroušenými skvosty, jak je známe z uhlazených textů mnohých adaptátorů folklorních látek. Autorka je vypráví jazykem barvitým, zemitým, záměrně neučesaným, jímž vyvolává dojem bezprostředního a necenzurovaného vypravěčství. Ostatně hned vstupní příběh O nevyprávěných pohádkách lze chápat jako lehce provokativní metatext, odkazující k podstatě pohádek coby žánru šířeného ústním podáním. Pohádky, které v našem povědomí zůstávají většinou spojeny s idylickou představou útěšně dobrého konce a spravedlivého řešení, totiž Fischerová ukazuje v jejich personifikované podobě jako záludně mstivé. Kavkazský ženich, který dal přednost svatební noci s nevěstou před tradičním vypravěčským aktem, si tedy musí pohněvané pohádky usmířit, aby uchránil svůj život před pohádkově krutými konci. Pohádky jsou situovány do různých časoprostorových souřadnic. Vedle fiktivních říší existujících v pohádkovém bezčasí jako Egbérie a Olténie, které se zakládají na kontrastu poetického chaosu a racionální konstruktivity, jsou dějištěm pohádek rovněž konkrétní místa s narážkami na dobovou lokalizaci. V pohádce Bezprávné zvíře se léčí z bezmezné žravosti velkokníže monacký Rafael Edmond Rainier Alexandr Golden Bobr Jiřička; bezohledně podnikavý bratr z pohádky nazvané s jazykovou hravostí Putsán a Putsýv se při zakládání svého podniku spolčuje s hrabětem Harrachem a projetá autobusová jízdenka z pohádky Chlebovka a rohlikovka žehrá v Praze na protialkoholní opatření primátora Béma. Některé z těchto glos docení spíše dospělý čtenář, nicméně i ony se podílejí na oné osvěžující směsi nadsázky, parodie, travestie a kontrastů mezi reálným a fantazijním.

Pohádkovým hrdinům přiznává Sylva Fischerová lidský rozměr. Tradiční svár dobra a zla, krásy a ošklivosti, vznešeného a lidového obrušuje ve prospěch větší psychologické věrohodnosti pohádkových postav; sekundárním efektem je přitom humorné vyznění. Nejmladší bratr Kar, jenž v pohádce Brokátový závěs putuje za ztraceným obrazem, na němž závisí matčin život, potřebuje oživit kamenného koně. Zvířecí pomocník vyžaduje, aby si Kar vyrazil přední zuby a věnoval mu je. Hrdinný protagonista pak nadto průběžně napájí vrtošivého koně pivem, jímž se původně sám zásobil na dlouhou cestu, a při všech hrdinských skutcích důsledně šišlá.

Pohádkové texty Sylvy Fischerové se v souladu s žánrovou charakteristikou vyznačují didaktičností. Nepřinášejí však předvídatelná sterilní poučení zabalená do bohatého ilustračního děje. Naopak, v autorských pohádkách Fischerové se střetávají různé životní postoje a pohledy na vyznávané hodnoty. Zlo bývá potrestáno, ale rovněž zde cítíme, jak se vypravěč poohlíží i po dospělém adresátovi, když největší padouchy nechává uniknout spravedlnosti. Bílému tygru z indické džungle (Bílý tygr) se neubrání patolízalské děvče, zatímco omezenému a krutému učiteli se odplata zcela vyhne.

Sylvě Fischerové se podařilo oživit pohádku v osobitém autorském pojetí tak, jak fungovala kdysi: jako necenzurované vyprávění pro děti i pro dospělé o všech aspektech lidského života. Tímto přístupem k pohádce i jazykovou hravostí připomíná Magdalenu Wagnerovou či Pavla Šruta.

Ilustrace Juraje Horvátha dokonale souznějí s textem. Použitá barevnost (temně modrá, ostře růžová a další tóny vzniklé jejich překrýváním) podtrhuje atmosféru pohádek, ať už jde o noční výjev ze Schönbrunnského lesíka či panoptikální domácnost obřích Tlamachů. Dynamičnost ilustrací koresponduje s vypravěčskou spontaneitou. Na působivosti výsledného knižního tvaru se podílí rovněž nápaditá typografická úprava.

© Milena Šubrtová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 41 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.