Baban, Džian; Mašek, Vojtěch; Grus, Jiří: Ve stínu šumavských hvozdů

Baban, Džian; Mašek, Vojtěch; Grus, Jiří
Ve stínu šumavských hvozdů

recenze komiks

První spolupráce patrně nejlepších českých komiksových scenáristů Vojtěcha Maška a Džiana Babana s nejoceňovanějším kreslířem posledních let Jiřím Grusem budila značná očekávání. Výsledné zklamání pak plyne spíše z těchto očekávání, než z toho, že by se dílo vyloženě nepovedlo.

Old Shatterhand pro puberťáky
Džian Baban; Vojtěch Mašek; Jiří Grus: Ve stínu šumavských hvozdů. Lipnik, Praha, 2011 (vyšlo 2012), 64 s.

„Netradiční mayovka“ Ve stínu šumavských hvozdů byla zřejmě nejočekávanějším českým komiksem letošního roku. Důvod je zřejmý: jde o první spolupráci patrně nejlepších českých komiksových scenáristů Vojtěcha Maška a Džiana Babana s nejoceňovanějším kreslířem posledních let Jiřím Grusem. Výsledné zklamání pak plyne spíše z onoho vysokého očekávání než z toho, že by se dílo vyloženě nepovedlo.

Jen pro pořádek připomeňme, proč se jména autorů těší takové úctě přinejmenším u těch, kteří současnou českou komiksovou scénu sledují. Babana s Maškem proslavila fantasmagorická série Monstrkabaret Freda Brunolda, originální přenesení lynchovské poetiky do socialistického Československa. A také – ba možná ještě více – její vedlejší produkt, nekonečné stripy Hovory z rezidence Schlechtfreund, které mají i svou divadelní podobu. Že jde o výjimečná díla, se shodli snad všichni, často však s výhradou k Maškovu výtvarnému pojetí (dokresloval fotografie z filmů či časopisů). Zato kresbu Jiřího Gruse obdivují komiksoví fanoušci bez výhrad, ať se věnoval černohumorné sci-fi řezničině ve dvojici se Štěpánem Kopřivou (Nitro těžkne glycerínem, 2006) nebo autorské sérii Voleman (2007–2010), jejíž fantaskní pasáže nemají k tvorbě Babana s Maškem daleko.

Ani kresbě Ve stínu šumavských hvozdů není co vytknout: Grus pokračuje ve své karikaturní linii známé z Volemana a vzdaluje se svému ranému (realistickému, mainstreamovému) stylu. Má dostatek prostoru k vykreslení obludných typů, daří se mu postranní vtípky saudkovského ražení. Dvakrát zdařile karikuje notoricky známé obličeje: herce Lexe Barkera známého z filmových adaptací románů Karla Maye a spisovatelku Boženu Němcovou. Jejich setkání a soupeření tvoří zápletku nedlouhého příběhu.

Prolínání fiktivních a reálných osobností či propojování postav z různých příběhů, ba i žánrů či médií, to je v komiksu již delší dobu věc docela oblíbená – a nejde jen o postmoderní experimenty, bývají to (třeba v případě Mooreovy Ligy výjimečných) také úspěšné projekty určené pro nejširší publikum. Baban s Maškem využili časové příbuznosti dějů Mayových knih a života české spisovatelky a provokativním způsobem nakrátko propojili jejich osudy. (Poznámka hnidopicha: Old Shatterhand by Němcovou potkat nikdy nemohl, vyjdeme-li z prvního amerického dobrodružství Vinnetou, které se odehrává při stavbě transkontinentální železnice, tedy po roce 1862, kdy Němcová zemřela.)

Předmětem parodie a hravé nadsázky je přitom jak stereotyp sošné spisovatelky, národem milované klasičky, tak – a to především – klukovský charakter Mayových románů. Ač jsou zde hlavními hrdiny vesměs dospělí, sex je z jejich života vypreparován a vztahy k opačnému pohlaví zredukovány do jediné fatálně tragické epizody (ženy, do nichž se Vinnetou i Old Shatterhand zamilovali, umírají, další poklesek už jim May nedovolí). Ve stínu šumavských hvozdů (doslova – celník Němec právě slouží na Šumavě) se střetávají prepubertální cudnost Old Shatterhanda/Kary ben Nemsího/Karla Maye a avantgardní přístup Boženy Němcové, jejíž chystaná kniha Babička má „původně“ nestydatou podobu a autorka se těší, jaký s ní způsobí poprask. Zálesák nakonec dle zákonů komiksu (jehož tradiční „dětská“ podoba je rovněž sexuprostá) nad zhýralou spisovatelkou vítězí, objevený a náhle všudypřítomný sex se však pro něj stává čímsi na hranici fobie.

Sám o sobě je to nápad docela nosný, Baban s Maškem jej však příliš nerozvinuli. Odehrává se tu sice mnoho vtipného v druhém plánu, bohužel hlavní dění má příliš blízko infantilním komiksům – honičky a rvačky k těm z časopisů pro školní děti, nudistické grotesky k těm ze sešitů, do nichž si kluci kreslí ve škole pod lavicí. Materiálu je spíše na komiksovou povídku než na samostatný sešit o 64 stranách, což kontrastuje s překypujícími ději předchozích prací scenáristické dvojice. Za uši tahající označení grafická novela (uvedeno na obálce) tu alespoň slovem novela sedí – do formátu komiksového románu má tato persifláž daleko.

Ve stínu šumavských hvozdů má několik silných či zajímavých dílčích momentů a Grusova kresba je stále skvělá, ve výsledku však jde jen o pubertální legrácku. Jsou-li náctiletí cílovou skupinou komiksu, tak je to asi v pořádku. Ale od hvězdného spojení Baban, Mašek, Grus se přece jen očekávalo víc.

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 88 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.