Sančenko, Anton: Narysy bursy

Sančenko, Anton
Narysy bursy

recenze beletrie zahraniční

Anton Sančenko (nar. 1966) patří mezi nejvýraznější autory současné ukrajinské literatury – zúčastní se jako druhý ukrajinský spisovatel (první byla Oksana Zabužko roku 2001) letošního Světa knihy v rámci tématu Literatury Černomoří. Jak sám říká, největší vliv na něj v literatuře měl zakladatel moderní ukrajinské literatury, Ivan Kotljarevskyj (1762–1838). Není se čemu divit, Sančenkův smysl pro humor, nadsázka, ale především lidskost jsou nepřekonatelné.

To nejlepší z ukrajinské marinistiky
Anton Sančenko
: Narysy bursy (Obrázky z kadetky), Tempora, Kyjiv 2011, 224 s.

Anton Sančenko (nar. 1966) patří mezi nejvýraznější autory současné ukrajinské literatury – zúčastní se jako druhý ukrajinský spisovatel (první byla Oksana Zabužko roku 2001) letošního Světa knihy v rámci tématu Literatury Černomoří. Jak sám říká, největší vliv na něj v literatuře měl zakladatel moderní ukrajinské literatury, Ivan Kotljarevskyj (1762–1838). Není se čemu divit, Sančenkův smysl pro humor, nadsázka, ale především lidskost jsou nepřekonatelné. V současných literaturách zemí bývalého sovětského bloku, ale ještě více v literaturách východních Slovanů, se často setkáváme s nejrůznějšími druhy bolu, neštěstí, smutku. Je to pochopitelné, některé národy či státy si zvláště ve 20. století prošly doslova křížovou cestou. Ukrajinská historie patří k těm nejhrůznějším. Je proto s podivem, jak odzbrojující humor si někteří autoři uchovali. Sančenko tvrdí, že jej zdědil po svém dědečkovi, který přežil například bitvu o Perekop, a po své babičce, jež přežila hladomor. Oba si přes své otřesné zkušenosti udrželi smysl pro humor a schopnost od srdce se zasmát. Anton Sančenko zaujal již knihou povídek z námořnického života Barkaroly (2008) a románem, či spíše novelou Vesillja z Jevropoju (Svatba s Evropou, 2008). Každý jeho literární projekt či nová kniha jsou originální, nemají v současném ukrajinském literárním dění obdoby a nesmazatelně se zapisují do povědomí čtenářů i kritiků.

Název knihy Narysy bursy si Sančenko vypůjčil z románu Nikolaje Pomjalovského Očerki bursy (Obrázky ze semináře), proto jsem i já volila obdobný název (Obrázky z kadetky). Kniha na sebe volně navazujících próz nás přenese do Chersonu, kde se nachází mořeplavecké učiliště. Veškeré příhody, dobrodružství, příběhy a životní zkoušky se týkají právě studentů a pedagogů této námořní školy. Autor, který sám učiliště vystudoval coby radista, do detailů a s nadsázkou sobě vlastní představuje život v internátu, který měl být neprodyšně uzavřen, aby se frekventanti nemohli dostat z přísně střeženého objektu školy a být vystaveni nástrahám města. Co se týče učitelů a vojenských velitelů učiliště, jde o pestrou paletu nejrůznějších typů i fyzických zjevů. Frekventantům autor propůjčil jména a charaktery nejvýznamnějších klasiků nejen ukrajinské literatury. Tak narazíme na staršího frekventanta Gogola, Bažana, Ostrovského, Kotljarevského ad.

Na prezentacích knihy jsou autorovi často kladeny otázky týkající se jazyka, kterým píše. Vždyť v SSSR bylo možné používat ve školní výuce v podstatě pouze ruštinu. A když vezmeme v potaz, že v námořních školách studovala mládež z celého SSSR, pak ruština musela převažovat i v běžné komunikaci. Jak se s tím autor vypořádal? Jak se můžeme sami přesvědčit, bezvadně. Cizince znalého pouze ukrajinštiny a neznajícího sovětské reálie ani nenapadne, že sovětská jazyková skutečnost vypadala odlišně a spíše se podiví, cože to ti Ukrajinci vlastně řeší, když se diví, že ukrajinský autor píše pouze ukrajinsky. Z příběhů je totiž možné se domnívat, že veškerá komunikace, písemnosti, rozkazy a hantýrka budoucích námořníků byla pouze a bezvýhradně ukrajinská. Sám autor se nechal slyšet, že ho dosti překvapují někteří ukrajinští spisovatelé nechávající například ruské věty v ruštině tam, kde to není z významového hlediska vůbec nutné. Jak se Sančenko hezky vyjádřil: „Myslím, že je divné, když jsou v dílech současných ukrajinských autorů repliky Rusů ponechány v ruštině. A protože všichni víme, že Rusové jsou mnohem užvaněnější, tak do konce knihy jedna ruská postava překecá i samotného autora.“ Autor se dovedl vyhnout i dosti bujnému užívání vulgarismů, které je ruštině vlastní. Jeho hrdinové pochopitelně nemluví literárním jazykem, používají vlastní argot či slang, ale na rozdíl od mnoha Sančenkových současníků, kteří se vulgarismy snaží nahradit jinak prázdné příběhy, autor tuto berličku nepotřebuje.

Již v románu Vesillja z Jevropoju autor s velkou chutí využívá geografii místa, v němž se příběhy odehrávají. I na začátku knihy Narysy bursy se názorně, aniž bychom potřebovali fotky či mapu, zorientujeme v Chersonu, zjistíme, kde se co nachází, jak se od nádraží dostaneme k přístavu a ke škole. Tento druh dokumentarizace terénu a okolí provází všechna předkládaná dobrodružství a protože má autor schopnost popisovat místo a okolí událostí lehce a vtipně, ani jednou nás nenapadne, že by popisy byly zbytečné. Naopak, patří zcela neodmyslitelně k příběhu, jsou jeho nedílnou součástí. Máme tak často dojem, že se stáváme přímými účastníky dění, jež se před našima očima odvíjí jako živý a někdy až akční film. Na konci knihy pak nalezneme dva slovníčky. Jeden je Slovníček pro básníky a obsahuje potřebné informace, jako např.: co je to GPS, SOS, Jokohama, MPPSS-72 apod. Druhý je Slovníček pro námořníky, kde se dozvíme, kdo to byl Puškin, Semenko, Sartre, Ivan Franko aj. Kniha Narysy bursy (Obrázky z kadetky) patří k nejvýpravnějším a nejzajímavějším ukrajinským beletristickým knihám posledních let, i co se typografické a výtvarné stránky týče. Je proložena fotkami z dob, kdy se příběhy odehrávají; kresby, ilustrace a koláže z nejrůznějších průkazek, fotek a zápisků dělají z knihy i bibliofilskou záležitost a jakési dokumentární album.

Je třeba dodat, že Sančenko knihu vydal nejprve v elektronické pdf verzi, která byla volně k dispozici na internetu. Zde musíme trochu osvětlit současný stav ukrajinského knižního trhu: knihy na Ukrajině jsou vzhledem k průměrným platům poměrně drahé a ne každý si je může dovolit kupovat. V knihovnách většinou současnou produkci nenajdeme, protože knihovny nemají peníze na akvizice. Dalším problémem je ignorování autorských práv, takže je zcela běžné, že když vyjde kniha oblíbeného autora, do několika týdnů se „díky“ nějaké dobré duši (jež knihu naskenuje) zjeví na internetu k volnému stažení (o trestněprávních krocích si mohou ukrajinští autoři nechat jen zdát). Sančenko proto učinil takovýto krok – knihu v roce 2010 vyvěsil na internetu (s prosbou o příspěvek). Loni pak kniha vyšla v tištěné verzi. Jak se ukázalo, mnoho čtenářů, kteří si ji stáhli v elektronické podobě, papírovou knihu s chutí kupovali, neboť právě díky grafické úpravě chtěli vlastnit tištěný exemplář, přestože je na ukrajinské poměry dosti drahý.

© Rita I. Kindlerová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 75 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   55%čtenáři

zhlédnuto 2587x

katalogy

Inzerce
Inzerce