Lindqvist, John Ajvide: Jak zacházet s nemrtvými

Lindqvist, John Ajvide
Jak zacházet s nemrtvými

recenze fantasy

Ve stockholmské nemocnici se probudí tisíce mrtvých, kteří se setkávají se svými blízkými živými. Spisovatel John A. Lindqvist se od upírů v románu Ať vejde ten pravý přesouvá k motivu zombie a pokládá znepokojivou otázku: Jak byste se zachovali tváří v tvář svým obživlým blízkým?

John Ajvide Lindqvist: Jak zacházet s nemrtvými. Přel. Jana Holá, Argo, Praha, 2012, 328 s.

Před několika lety se v českých kinech vcelku nenápadně objevil švédský snímek Ať vejde ten pravý. Promítání v kinech a zejména sílící popularita upírské tematiky vedla k tomu, že se nakladatelství Argo rozhodlo na český trh uvést stejnojmennou románovou předlohu od švédského spisovatele Johna Ajvideho Lindqvista (nar. 1968).

Lindqvist vyrůstal na stockholmském předměstí Blackeberg, kam také zasadil děj svého úspěšného debutového románu Ať vejde ten pravý. Než se stal spisovatelem, dvanáct let se živil jako kouzelník a bavič. Od svého debutu v roce 2004 vydal již řadu titulů, z nichž největší pozornost si získaly romány Jak zacházet s nemrtvými (2005) a Lilla stjärna (Hvězdička, 2010) a sbírka povídek Pappersväggar (Papírové stěny, 2006).

Román Jak zacházet s nemrtvými se odehrává ve švédském hlavním městě Stockholmu. Panuje hrozné horko a všechny obyvatele sužuje palčivá bolest hlavy. Do dosud šťastného života manželů Evy a Davida a jejich synka Markuse zasáhne tragická nehoda. Eva zemře, ale nedlouho poté se v nemocnici opět probudí, stejně jako další tisíce mrtvých v oblasti Stockholmu, kteří zesnuli během posledních dvou měsíců. Eva byla v područí smrti nejkratší dobu, a tak se u ní nejlépe zachovaly životní funkce včetně řeči. Je to ale opravdu pořád Eva, Davidova milovaná žena? A jak se s nastalou situací vyrovná malý Markus? Kromě této rodiny se autor věnuje ještě dvěma takřka samostatným příběhům, které se jen párkrát a víceméně náhodně protnou. Novináři Gustavu Mahlerovi zemřel nedávno vnouček Eliáš. Mahlerova dcera a chlapcova matka Anna se zhroutila, ale když Mahler oživlého chlapce přivede zpátky, najde ztracenou vůli jednat. Poslední „magickou“ trojici tvoří Elvi se svou dospívající vnučkou Florou, do jejichž života se nakrátko vrací Elvin manžel, Flořin dědeček. Elvi a Flora disponují zvláštními telepatickými schopnostmi, díky nimž jsou k nastalým událostem citlivější než ostatní a dokáží se spolu mimoslovně dorozumívat.

Oživlí mrtví u Lindqvista nepředstavují krvelačné bestie, jak jsme tomu zvyklí z mnoha knižních i filmových zpracování. Jedná se spíše o ubohé trosky, které jen touží po domově. Úřady však vzhledem k mnoha neobjasněným faktorům a z bezpečnostních důvodů přistoupí k izolaci nemrtvých. Nejprve se je všechny snaží soustředit v Danderydské nemocnici, odkud je později převezou do oploceného areálu za městem, kde je rodinní příslušníci mohou navštívit. Tehdy se ukáže, že nemrtví možná nejsou tak úplně mírumilovní. Kapitoly odehrávající se v areálu patří k těm nejlepším. Myšlenky živých ovlivňují konání nemrtvých a naopak, což vede k vyostření situace a nečekaným incidentům. Děj se tu po dlouhých rozvláčných pasážích, v nichž chybí napětí a spád, konečně rozproudí.

Ve srovnání s Lindqvistovým debutovým románem Ať vejde ten pravý se v případě Jak zacházet s nemrtvými jedná o poměrně velké zklamání. Zatímco v prvním jmenovaném díle autor dokázal zdařile vystihnout psychiku a motivy hlavních hrdinů i prostředí, navodit působivou atmosféru, dodat příběhu spád a prodchnout ho emocemi, v Jak zacházet s nemrtvými se mu nic z toho nedaří. K rozvláčnosti a rozdrobení příběhu velkou měrou přispívá přílišné množství „hlavních“ postav. Postavy jsou navíc načrtnuty poněkud ploše, stejně tak vztahy mezi nimi.Také stylistická úroveň textu je velmi průměrná. Zajímavé jsou pokusy text oživit úryvky z imaginárních novinových článků a radiových vysílání, záznamem rozhovoru s oživlou Evou či chronologickými přehledy událostí. Nadějně ze začátku působí také společensko-kritická linie. Úřady s nemrtvými zacházejí jako s věcmi, ignorují pocity a přání příbuzných, protože stojí jakoby mimo zákon. Palčivý problém „Co si s nemrtvými počít?“ však zůstává nedořešen a i tato linie, stejně jako načrtnuté vztahy mezi postavami, je nedotažená.

Největší klad románu Jak zacházet s nemrtvými představuje hlavní zápletka, kterou se však nepodařilo uspokojivě rozpracovat. Několik podařených kapitol zhruba ve dvou třetinách knihy naznačuje autorův potenciál, který nebyl plně rozvinut, a kniha tak zůstává zajímavá především pro fanoušky tematiky zombie. Těm nabídne nové, osvěžující pojetí, jež se vymyká obvyklému zobrazování oživlých mrtvol v literatuře.

© Jitka Jindřišková

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 79 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Crocuta, 29.07.2012 17:33
Lindqvist, John Ajvide: Jak zacházet s nemrtvými
Tak to nejste jediná, kdo s autorkou recenze nesouhlasí. Stačí si přečíst nadšenou recenzi v časopise "Pevnost" 5/2012.
Vložil: Franny, 16.07.2012 17:42
Lindqvist, John Ajvide: Jak zacházet s nemrtvými
S autorkou recenze musím nesouhlasit. Přijde mi, že se naopak Lindqist od svého debutu velice zlepšil. Vyspěl. Posunul. Nemyslím, že je kniha zajímavá pouze pro fanoušky zoombie. Opak je pravdou. Nejsem fanda sci-fi a tahle kniha se mě hodně dotkla. Téma smrti, odchodu a loučení se zpracoval víc... jak poutavě. Možná záleží na rozpoložení, ve kterém se Vám kniha dostane do ruky. Možná záleží na tom, co od ní čekáte. Ale možná je to taky o tom, nakolik umíte číst mezi řádky. Při správné kombinaci všeho výše uvedeného pro Vás knížka rozhodně zklamáním být nemůže. Naopak.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

50%autor článku   56%čtenáři

zhlédnuto 4077x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce