Lindgren, Astrid: Jižní louka

Lindgren, Astrid
Jižní louka

recenze dětská

V knize Jižní louka jsou českým čtenářům díky výbornému překladu Jarky Vrbové poprvé představeny čtyři pohádkově laděné texty, které Astrid Lindgrenová (1907–2002) vydala již v roce 1959. Odehrávají se „za dávných časů, v dobách chudoby“ a jejich svorníkem je motiv dítěte ohroženého samotou, bídou, nemocí. Lindgrenová zde, podobně jako ve svém románu Mio, můj Mio z roku 1954, nechává strádající děti uniknout do pohádkového časoprostoru.

Astrid Lindgrenová: Jižní louka. Přel. Jarka Vrbová, Albatros, Praha, 2012, 95 s.

V knize Jižní louka jsou českým čtenářům díky výbornému překladu Jarky Vrbové poprvé představeny čtyři pohádkově laděné texty, které Astrid Lindgrenová (1907–2002) vydala již v roce 1959. Odehrávají se „za dávných časů, v dobách chudoby“ a jejich svorníkem je motiv dítěte ohroženého samotou, bídou, nemocí, vykořisťováním. Bezbranné dítě nalézá spojence ve vlastní fantazii a snění, které mu dávají sílu přežít či alespoň zprostředkovávají útěchu. Lindgrenová zde, podobně jako ve svém románu Mio, můj Mio z roku 1954, nechává strádající děti uniknout do pohádkového časoprostoru, v němž je jim spravedlivě dopřáno okusit všechny radosti dětského věku.

Jižní louka je ve stejnojmenné pohádce idylické místo, kde každé dítě může najít bezpečné útočiště. Matyáš a Anna osiřeli a musí žít své dny „šedivé jako myši ve chlévě“ u nevlídného statkáře. Ten děti využívá k těžké práci a upírá jim jakékoliv potěšení. Ani škola, do níž Anna vkládala naděje, nepřinesla žádnou změnu do jejich živoření poznamenaného chudobou a citovým chladem. Protikladem ke skličující životní realitě je Jižní louka, kam děti z mrazivého lesa přivádí červený ptáček. Červená je optimistická barva radosti a lásky a Jižní louka představuje nejen domov, který děti po smrti rodičů pozbyly, ale i jakýsi pohádkový ráj. Děti zde tráví čas ve společných hrách a dostává se jim ve vrchovaté míře lásky od „maminky všech dětí“. Vyčerpaní sourozenci za sebou zavřou branku vedoucí na Jižní louku, a zůstanou tak provždy ve světě bezstarostných her a rodičovské ochrany.

Podobně i osiřelá Malin, která se ocitá v chudobinci, hledá marně lásku a krásu v prostředí, kde je život redukován jen na ubíjející sháňku toho nejnutnějšího pro přečkání do dalšího dne. Malin svou dobrotou a srdečností vnáší radost do rezignované existence obyvatel chudobince, ji samotnou pak povzbuzuje touha po dobru a kráse, již do ní zasela náhodně vyslechnutá pohádka. Slova „Hraje má lípa, zpívá můj slavík“ ztělesňují pro Malin soukromou modlitbu, která jí pomáhá čelit ubíjející všednosti. Z hrášku zasazeného na chudém bramborovém poli pak silou dívčiny touhy skutečně vyraší lípa a Malin jí daruje svou duši, aby zpívající strom mohl šířit kolem sebe radost.

Svůj život obětuje i udatný rytíř Nils, který tak zachrání krále a šťastnou budoucnost země. Příběh oslavující hrdinský skutek rytíře z dávných časů je horečnatým snem chalupnického synka Nilse. Těžce nemocný chlapec však v souboji se smrtí k radosti celé rodiny zvítězí.

Ke konvencím lidové pohádky má nejblíže text Hou, hou, halihou!, v němž se Stina Maria vydá hledat své ztracené stádo ovcí do podzemní říše. Opředena kouzlem podzemní ženy, která baží po dítěti, zůstává v podzemí uvězněna. Teprve když Stinu Marii povolá vlastní rodina, její stínová matka osvědčí skutečnou mateřskou lásku a dívce umožní návrat do jejího domova.

Lindgrenová v knížce otevírá téma, které pro ni samotnou zůstávalo po celý život citlivé. Jako mladá svobodná matka byla nucena ponechat svého syna v pěstounské rodině, dokud sama nevybudovala vlastní domácnost. Margareta Strömstedtová v životopise Astrid Lindgrenové (1999, české vydání 2006) uvádí, že nejsilnější autorčin instinkt byl pečovatelský. Opuštěné děti v jejích příbězích čelí lhostejnosti či přímo nenávisti v citově vyprahlém prostředí, autorka je však obklopuje bezpečnou hradbou rodičovské a přátelské lásky alespoň ve fiktivních pohádkových říších, kam lze uniknout před nevlídnou realitou. Vyprávění Lindgrenové jsou prosta jakéhokoliv sentimentu, i když píše o silných emocích a nechává své hrdiny podlehnout smrti. Dokáže totiž přesvědčivě ukázat, že i zdánlivě slabí mohou být obdařeni vnitřní silou, která je tím nejmocnějším kouzlem.

České vydání provázejí ilustrace Mariny Richterové. Jejich motivika a barevnost odrážejí kompozici příběhů. V převládajících černobílých ilustracích, jejichž kontrastnost zjemňují odstíny šedé barvy, se zrcadlí melancholická atmosféra pohádek. Každé pohádce je však věnována i jedna celostránková barevná ilustrace, soustředěná na pointu příběhu: šťastný výjev dětských her z Jižní louky, Malin intenzivně prahnoucí po zpívající lípě, Stina Maria se svým stádem na cestě domů, chlapecká tvář Nilse v rytířském brnění a s kytičkou jahod, které nemocnému Nilsovi natrhali jeho sourozenci. Pohádky Astrid Lindgrenové se nevyhýbají existenciálním tématům, přes jejich závažnost ale zůstávají optimistické.

© Milena Šubrtová

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 62 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   50%čtenáři

zhlédnuto 4081x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce