*1956, Kędzierzyn-Koźle

Polský prozaik s nezaměnitelným ironickým stylem, navazující na nejlepší tradici polské grotesky, si ve svých povídkách a románech hraje s autobiografickou stylizací a polsko- německými a v poslední době také polsko-českými stereotypy nebo vztahem „východu“ a „západu“. Charakteristický je jeho jazyk – vycházející z hovorových frází, ale pečlivě rytmicky vystavěný, využívající různé stylové rejstříky od vulgarismů přes archaické větné struktury až po germanismy. Rudnicki se ve svých prózách pohybuje na hranici mezi černým humorem a urážkou, rád čtenáře provokuje a prověřuje jeho smysl pro humor.

Janusz Rudnicki byl za působení v protikomunistickém hnutí Solidarita po zavedení výjimečného stavu (1981) zatčen, v roce 1983 emigroval do Německa, kde v Hamburku vystudoval slavistiku a germanistiku. Dlouho dobu žil v Praze, nyní se pohybuje mezi Polskem, Německem, Českem a dalšími evropskými zeměmi. Publikuje v prestižním literárním měsíčníku Twórczość (Tvorba), deníku Gazeta Wyborcza nebo v MF Dnes. Jeho román Chodźcie, idziemy a povídkový soubor Śmierć czeskiego psa byly nominovány na jednu z nejvýznamnějších polských literárních cen – Nike. V českém překladu Věry Vytřísalové a Jana Fabera vyšel v roce 2009 výbor z jeho povídkové tvorby Smrt českého psa v nakladatelství Protimluv, v roce 2012 vyjde v nakladatelství Dauphin román Pojďte, jdeme a výbor z povídek Mein Kampf a moje jiné boje.

Można żyć (Dá se žít), 1992
Cholerny świat (Zatracený svět), 1994
Tam i z powrotem po tęczy (Tam a zpátky po duze), 1997
Męka kartoflana (Bramborová muka), 2000
Mój Wehrmacht (Můj Wehrmacht), 2004
Chodźcie, idziemy (Pojďte, jdeme), 2007
Śmierć czeskiego psa (Smrt českého psa), 2009