Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012

Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012

přehled sci-fi

Literární událost jara, veletrh Svět knihy, tradičně disponuje bohatým doprovodným programem. Své místo zde má i vyhlašování cen Akademie science fiction, fantasy a hororu. Letos proběhl již sedmnáctý ročník. Jak Akademie, která v posledním roce prošla radikální přestavbou, rozhodla?

Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu (2012)

Literární událost jara, veletrh Svět knihy, již tradičně disponuje bohatým doprovodným programem. Své místo zde má i vyhlašování a udílení cen Akademie science fiction, fantasy a hororu. Letos proběhl již sedmnáctý ročník. Jak Akademie, která v posledním roce prošla radikální přestavbou, rozhodla?

Nejprve jen stručně k oněm změnám, které měly pročistit vzduch a zabránit nejrůznějším spekulacím o „protežovaných“ dílech a zákulisních rozhodnutích. Největší změnou proto prošlo složení hlasujících. Podrobně jsou změny popsány na webu Akademie (asffh.info), pro naše účely postačí, že vznikly dvě sekce: odborná (tedy lidé v každodenním kontaktu s fantastikou, u kterých se předpokládá největší znalost věci) a všeobecná (ostatní fanoušci žánru). Odborná sekce hlasuje ve všech kategoriích vyjma Web/časopis (kvůli střetu zájmů). Všeobecná pak nehlasuje v tzv. hlavních kategoriích (Nejlepší sci-fi, Nejlepší fantasy/horor, Nejlepší domácí kniha, Nejlepší povídková kniha).
Změnami prošly i samotné kategorie. Zanikly Výtvarník a Překladatel roku a byly nahrazeny kategoriemi Nejlepší obálka/ilustrace a Nejlepší překlad – pozornost je tedy upřena na konkrétní dílo, nikoliv na osobu (čímž by se měla omezit ocenění ze setrvačnosti či za zásluhy). Sloučením ocenění pro povídkové soubory a antologie vznikla cena pro nejlepší povídkovou knihu. Zvláštní režim získalo hodnocení médií věnujících se fantastice – v ročních intervalech se má střídat ocenění pro média tištěná a elektronická.
Zcela pak zanikly kategorie Nejlepší editor a Nejlepší teoretický text. Především druhý případ považuji za nešťastný, protože organizace mající v názvu slovo „akademie“ by podle mého měla právě o teoretickou stránku věci pečovat. A fakt, že většinu členů tato oblast jejich žánru nezajímá, není omluvou a důvodem ke zrušení, ale naopak pobídkou k nalezení konceptu, který by náležitou reflexi teorie zajistil.

Možnost hlasovat pro teoretický text v kategorii Počin roku je spíše alibistickým, nikoliv koncepčním řešením, doufejme, že ne definitivním. Ostatně, v kategorii Povídka se uvažuje o zřízení speciální komise, což by mohlo být řešením i zde (byť se tím neřeší problém, jak s teoretickými díly a koncepty seznámit širší veřejnost).

Nejlepší internetové médium: Legie – databáze knih fantasy a sci-fi (www.legie.info)
Dalši nominace:
Fantasy Planet (www.fantasyplanet.cz)
XB-1 (www.casopisxb1.cz)

Komentovat tuto kategorii je pro mne obtížné – na Fantasy Planet jsem v letech 2008–2011 působil, dokonce i jako zástupce šéfredaktora. A navíc se domnívám, že v domácím prostředí, kde existují momentálně pouze dva profesionální časopisy a několik amatérských webů, případně webů propojených s knihkupectvími či se zmíněnými časopisy, je jakékoliv ocenění spíše výzvou do budoucna a pobídkou k rozvoji než otevřenou soutěží. Ocenění pro Legii ovšem chápu – databáze fungující na principu populární CSFD.cz je zdrojem řady informací pro čtenáře i publicisty (se všemi výhodami i nevýhodami podobného formátu). Pokud by však měla Legie, v podstatě suchý přehled faktů, vyhrávat i v dalších ročnících, bral bych to spíše jako selhání dalších webů.
Pokud vezmu v úvahu pouze letošní nominované, Fantasy Planet by měla bodovat nejen živými diskusemi, ale především rozmanitou škálou článků a rozhovorů (totéž platí o Sardenu, Fantasyi a dalších…). XB-1 zase může těžit ze svého propojení s tištěným časopisem a být zdrojem seriózních informací s důrazem na zpravodajství z oblasti povídky a teorie a osobní vizi Martina Šusta. Ten je nejvýraznější tváří média (a možná jedinou osobností, která může být v české fantastice – s trochou nadsázky – iniciátorem něčeho, jako byly Šaldovy Zápisníky či Kritický měsíčník Václava Černého). Otázkou je, jak se v dalších letech jednotlivé weby s výzvou v podobě samostatné ceny vypořádají a jakou roli budou hrát stránky knihkupectví Daemon (obsahující recenze z časopisu Pevnost a aktuální přehledy připravovaných knih) či oficiální stránky časopisu Pevnost, setrvávající dlouhodobě „ve výstavbě“ a mající ambice být jakousi sociální sítí.

Cena za dlouholetou práci pro SF: Michael Bronec
Další nominace:
Petr Kotrle
Richard Podaný

Michael Bronec, stojící za nakladatelstvím Straky na vrbě, si ocenění zaslouží jako málokdo. Straky se dlouhodobě profilují skrze domácí jména (v současnosti především Robert Fabian, Míla Linc či sborníky začínajících autorů Žoldnéři fantazie), ovšem zarputile se snaží šířit i slávu klasika Rogera Zelaznyho a nebojí se zabrousit ani do sféry prodělečné poezie a teorie (loni vydaný text profesora Zdeňka Neubauera aj.). Absolutně bez výhrad.

Nejlepší dílo (domácího) výtvarníka: Milan Malík (Bacigalupi: Dívka na klíček)
Jan Dřevíkovský (Tajná kniha Šerosvitu)
Michal Ivan (Červenák: Ďáblova pevnost)
Tomáš Kučerovský (Zelazny: Tvorové světla a temnoty)
Jana Šouflová (Medek: Dobrodruh 3)

V kategorii výtvarného díla se přes změnu zaměření stále reflektují především obálky knih, tedy stále jen to, co je nejvíc vidět. Ponechme stranou, zda by neměla mít Akademie větší ambice (což ostatně měla asi v polovině kategorií), a konstatujme, že je ocenění pro Milana Malíka zasloužené. Jeho práce jde daleko za běžný standard obálkové kresby. Jedná se o koncepční dílo, které může provázet knihy Paola Bacigalupiho ještě dlouho (a ocenění zaslouží i fakt, že se toto pojetí podařilo prosadit u dvou různých nakladatelství).

Nejlepší překlad: Richard Podaný (Bacigalupi: Dívka na klíček)
Další nominace:
Adéla Bartlová (Crowley: Malý, velký)
Jan Kantůrek (Pratchett: Obléknu si půlnoc)
Petr Kotrle (Bakker: Tisícerá myšlenka)
Milan Žáček (Harrison: Viriconium)

Za minulý rok jsem trochu zklamán, že se ani do nominací nedostal Pavel Bakič za Rozpoznání vzorů – ideálně na úkor Jana Kantůrka, který odvedl svůj zeměplošský standard u zeměplošského standardního románu. Jinak měl ale vítězný Richard Podaný silnou konkurenci. Adéla Bartlová získala nominaci za nejatmosféričtější text minulého roku, Petr Kotrle se musel vypořádat s knihou naplněnou teologickými a filozofickými koncepty, Milan Žáček naopak s omnibusem, který zahrnuje několik navzájem silně odlišných stylů od dynamického akčního příběhu po silně symbolistní prózy (právě Viriconium by dnes bylo mým favoritem). Pro hlasující to muselo být těžké rozhodování, kde nakonec Dívku na klíček možná popostrčil k prvnímu místu obdiv domácího čtenářstva k Bacigalupimu. To ale nic nemění na skutečnosti, že cena je ve správných rukou.

Počin roku/zvláštní cena: Ivan Adamovič za výpravu ke kořenům české science fiction v antologii Puls nekonečna
Další nominace:
Autoři antologie Cynické fantasie (zřekli se honoráře ve prospěch dětí Martiny Šrámkové)
Helena Diesing za Český komiks 1. poloviny 20. století
Dračí doupě II (nová česká hra na hrdiny, navazující na původní hráčskou klasiku)
Nakladatelství Netopejr za knižní řadu Pramlok, mapující Cenu Karla Čapka od začátku soutěže

V kombinované kategorii se sešli dva favorité a tři soutěžící v podstatě do počtu. Poraženým je nakonec záslužné dílo o českém komiksu, za které tleskám, ale neodpustím si poznámku, že Akademie dlouhodobě odmítá udělovat cenu komiksu (a já chápu a uznávám její argumenty i argumenty komiksových odborníků namítajících, že komiks jako médium má vlastních cen dost a jeho část spadající pod fantastické žánry by naopak nebyla schopna dodávat tolik děl, aby měla cena nějakou vypovídající hodnotu). Je proto mírně paradoxní, že je toto dílo v nominacích. Vyjadřuje to spíše přetrvávající spřízněnost fantastiky a komiksu z dob, kdy obojí bylo ghettem a cílové skupiny se takřka stoprocentně překrývaly. Vítězem se stal Ivan Adamovič se svou druhou kronikou české science fiction. Výborně připravená antologie obsahuje nejen reprezentativní texty od 40. do 70. let, ale i fundované medailonky autorů, díky nimž se science fiction stává živoucí součástí české literatury, nikoliv (jak bývá obvykle nahlížena) jejím okrajovým či zcela cizorodým jevem. Zásadní kniha pro dějiny žánru i české literatury obecně.

Nejlepší nakladatelství: Laser-books
Další nominace:
Argo
Brokilon
Straky na vrbě
Triton

Vítězství obhájilo Laser-books. Vzhledem k vyváženému mixu nadprůměrného čtiva a mapování současných tendencí žánru (kupříkladu knihy populárního Scotta Lynche, ročenky Jonathana Strahana aj.), k reedicím klasiky žánru (knihy Alfreda Bestera či Poula Andersona) a k ambiciózním projektům (např. souborné vydávání děl Williama Gibsona či již zmíněné Viriconium) je vítězství zasloužené. V jednotlivých titulech bychom se mohli bavit i o jiných nakladatelstvích, z hlediska celkového portfolia nikoliv.

Nejlepší povídková kniha: Ted Chiang: Příběhy vašeho života (Albatros Media – Plus)
Další nominace:
Ivan Adamovič (ed.): Puls nekonečna (Albatros Media – Plus)
Philip K. Dick: Podivný ráj a jiné povídky (Argo)
Jiří Walker Procházka: Druhý krok nikam (Brokilon)
Jonathan Strahan (ed.): Nejlepší science fiction a fantasy 2010 (Laser-books)

Jedna z kategorií, kde by si vítězství zasloužil každý z nominovaných. Již jsem se zmínil, že chovám obdiv k počinům Ivana Adamoviče, ovšem soubor Dickových krátkých textů z padesátých let či průřez tvorbou českého fantastického buřiče Jiřího W. Procházky jsou také silné knihy. Strahanova ročenka je pak knihou možná „jen“ skvěle zábavnou, ale je plná zajímavých starých i nových jmen, na která by si měl dát člověk pozor. Vítězem se ale stal Ted Chiang. Jeho sbírka by se dala přirovnat k loňskému vítězi Bacigalupimu s Čerpadlem 6. S jedním rozdílem – Chiang představuje mnohem chladnější typ autora. Jeho texty jsou orientované na intelekt, nikoliv na emoce. Někdo s tím může mít problém, jiný za to bude autorovi provolávat slávu.

Nejlepší povídka: Karolina Francová: O chlapci, který kreslil komiks (Tajná kniha Šerosvitu)
Další nominace:
Zuzana Droppová: Telo (Fantázia 2011)
Jan Hlávka: Vyrovnání (Tři kruté příběhy)
Jana Rečková: Annin čas (XB-1 8)
Michal Spáda: Sedem dcér poštára z Mittwaldenu (Fantázia 2011)

Kategorie, kterou bohužel nemám podrobněji zmapovanou, ale jistě je potěšujícím faktem, že se mezi nominované po několikaleté odmlce výrazně prosadily povídky časopisecké (byť nakonec nevyhrály a byť je důvodem menší počet velkých domácích antologií typu Memento mori). Pro domácí povídku, především pro ještě nezavedené autory, jen a jen dobře.

Nejlepší SF: Paolo Bacigalupi: Dívka na klíček (Argo)
Cory Doctorow: Malý bratr (Triton)
Greg Egan: Luminous (Talpress)
Ted Chiang: Příběhy vašeho života (Albatros Media – Plus)
Dan Simmons: Flashback (Plejáda publishing)

Bylo by zajímavé, kdyby se z vítězství radovali v Talpressu – jejich Egan je totiž povídková sbírka, která se ovšem ve své primární kategorii nedostala ani mezi nominované… Zajímavostí je i to, že hned tři tituly mají silný politický nebo společenský apel. Co se samotné kvality týče, je prvenství ve správných rukou. Bacigalupiho román netrpí nevyrovnaností (jako Simmons), určitou naivitou (jako Doctorow), odtažitostí (jako Chiang) ani obskurností „tvrdé vědy“ (Egan). Pořád však platí, že nechápu, proč má počtem titulů slabší žánr samostatnou kategorii, když ten silnější (a minimálně podle mého momentálně vitálnější, zajímavější a rozmanitější) se musí dělit o místo pod sluncem s hororem.

Nejlepší fantasy a horor: Joe Abercombie: Hrdinové (Polaris)
Další nominace:
Peter S. Beagle: Poklidné a tiché místo (Argo, Triton)
John Crowley: Malý, velký (Triton, Argo)
M. John Harrison: Viriconium (Laser-books)
Jiří Kulhánek: Vyhlídka na věčnost (Crew)

Ovšem nakonec si fantasy ukrást pozice od hororu nenechala. V nominovaných je přesně jedna zběsilá akční jízda (a to Jiří Kulhánek), dva atmosférické, poetické a ve své podstatě téměř existenciální romány (John Crowley a Peter S. Beagle) a jedna opojná směs stylů, žánrů i vyprávěcích postupů (M. John Harrison)… ale vítězí Joe Abercrombie a jeho Hrdinové. Mnozí mohou posledně jmenovaný titul označit za knihu, která je brutální, krvavá a cynická... prostě další barbarská rubačka. Ovšem zároveň je to nejnápaditější práce s žánrovými konvencemi za posledních deset let. Důsledná analýza řetězení náhod a dobrých úmyslů, které se vymkly kontrole, rozbor toho, kdo a kdy je ve válce hrdinou, zbabělcem, obětí či predátorem, a neuvěřitelná dávka sarkasmu a černého humoru, ze kterého mrazí. Ironická tragédie člověka. Odvážná, ale ospravedlnitelná volba.

Nejlepší původní česká nebo slovenská kniha: Juraj Červenák: Ďáblova pevnost (Brokilon)
Další nominace:
Jiří Kulhánek: Vyhlídka na věčnost (Crew)
Jiří Walker Procházka: Druhý krok nikam (Brokilon)
Pavel Renčín: Věk nenávisti (Argo)
Petr Schink: Vylévání krve (Epocha)

Rozhodně největší letošní překvapení. Petr Schink byl se svou špinavou sci-fi gangsterkou tak nějak do počtu (raději bych místo něj viděl Mílu Lince pro skvělou práci se středověkým jazykem či retro stylizaci Leonarda Medka v jeho Dobrodruhovi 3 – kterému asi uškodilo, že vyšel těsně před Vánoci, takže jej řada lidí četla až v letošním roce) a Jiří Kulhánek nevysekl zrovna nejlepší knihu své krvavé kariéry, takže s těmi se nepočítalo. Ale že Červenák porazí i výbornou průřezovou sbírku Jiřího W. Procházky či završení ambiciózní městské fantasy trilogie Pavla Renčína…
Aby bylo jasno: Ďáblova pevnost je skvělý román, dobrodružná historická fantasy jedna radost a... vlastně nic víc. Prostě perfektní oddechová četba… a navíc třetí díl dosud neukončené série! To je na poli Akademie doslova revoluce (i když zrovna Červenák ji – byť v době mnohem menší konkurence, kdy navíc bylo „žádoucí“ ocenit „slovanskou fantasy“ – již dvakrát absolvoval). Jenže na druhou stranu; když už ocenit čistou oddechovou žánrovku, těžko vybrat lépe. Červenák perfektně zná jak svůj žánr, tak své čtenáře, má cit pro vizualizaci prostředí i akce, ve výstavbě zápletek se učil u dosud nepřekonaných klasiků typu R. E. Howarda, a především dospěl. V jeho knihách už není ani záblesk pubertální okouzlenosti násilím, sexem či cool hrdiny jak z akčních filmů osmdesátých let. Místo toho nastoupila realistická brutalita, šťavnatý, ale účelně využívaný jazyk a postavy, které mají konečně skutečné, děj i povahu ovlivňující problémy.

Kniha roku
V této kategorii je možné hlasovat pro jakýkoliv z titulů nominovaných ve výše uvedených kategoriích. V podstatě předplaceným vítězem je vítěz kategorie Nejlepší sci-fi (případně kniha nadšeně přijatá mainstreamem, jako byla v roce 2008 Cesta C. McCarthyho). Letošek není výjimkou a Paolo Bacigalupi je prvním autorem od nástupu Chiny Miévilleho, který dokázal tuto kategorii vyhrát dvakrát po sobě. Dívka na klíček je rozhodně knihou, kterou více než jedno ocenění sluší. Přesto by mne právě v této kategorii zajímalo celkové pořadí podle počtu hlasů zdaleka nejvíc. Nejen v Akademii totiž stále převládá názor, že science fiction je královna fantastických žánrů, a mne by zajímalo, nakolik se tento mýtus do kategorie, kde jiný fantastický žánr dominoval naposledy za rok 2007, stále promítá... Mimochodem, do mého osobního top ten by se v minulém roce krom Bacigalupiho nedostala sci-fi ani jednou...

© Boris Hokr

Diskuse

Vložil: Jan Vaněk jr., 23.05.2012 15:41
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012
Ještě k tvrzení, že Puls nekonečna "obsahuje [...] reprezentativní [?!] texty od 40. do 70. let": nejstarší povídka je z roku 1958.
Vložil: Boris Hokr, 23.05.2012 13:51
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012
Ano, uvedené chyby padají na mou hlavu (smutnější u překlepů o fakt, že u většiny vím, co mi s nimi Word udělá, a snažím se je kontrolovat). Má omluva všem, které urazily, a všem postiženým. K povídkám ovšem dodám, že jádro sdělení mělo být tedy formulováno tak, že se nominované texty nerekrutovaly... pouze z antologií, kam se dostanou pouze zavedení autoři. Ivanovi díky i za upozornění na FB, kde jsem ještě nestihl odpovědět. Pana Vaňka bych pak rád ujistil, že mám rád nejen Fantasy Planet, a před jeho ironii spočívají v uvedení komentáře slovem Odpoěď smekám. Měl jsem vás za většího suchara, za což se omlouvám též.
Vložil: iLiteratura, 23.05.2012 09:13
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012
Překlepy opraveny.
Vložil: Jan Vaněk jr., 23.05.2012 02:36
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012
Odpoěď je prostá: pan Hokr se vyznačuje ignorantstvím, které je vpravdě bezedné. Hlavně že svůj bohorovný rozklad začal bezelstným přiznáním, jak o povídkové kategorii nic neví! (Ano, že "Fantázia 2011" neznamená slovenský časopis toho roku definitivně zaniklý – srovnej měsíčník XB-1, u nějž je uvedeno... konkrétní číslo a ne celý, tuplem zbytečný ročník –, bylo lze dočíst se i na jeho oblíbené Fantasy Planet.) Vedle toho bledne i jeho obvyklé komolení vlastních jmen, tentokrát "Alfreda Bastera" a "Zdeňka Neubaera" (mimochodem, jeho stať nebyla vydána loni, ale už roku 2010). A dokonce i čtenář, který by je neznal, si může všimnout, že Hokr nezvládá ani opsat vlastními slovy jméno, které v předchozím odstavci správně zkopíroval z vyhlášení výsledků ("John M. Harrison" a "Bengle"). Nebo poslední případ spíš znamená, že Hokr neumí ovládat Word a automatické opravy pravopisu? Tomu by nasvědčovalo negramatické "špinavou sci-fi gangsterskou" místo "gangsterkou".
Vložil: ivan, 22.05.2012 16:50
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012
Zaujímala by ma len jedna vec - ako je možné dôjsť k názoru, že väčšina finálových poviedok pochádza z časopisov, ak je to práve 1 poviedka z 5-tich? ;)Ale vcelku k veci postrehy, hlavne o tej fantasy.Ale nabudúce kus pogúgliť a nájsť cenafantazie.sk a možno aj www.brloh.sk.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 5558x

Inzerce