Gib I. Mihăescu (1894–1935) patří k nejvýraznějším představitelům rumunské meziválečné prózy. Vynikající psychologickou analýzou postav a rozporuplných duševních stavů dokázal vystihnout i nejskrytější – a nejtemnější – zákruty lidské psychiky. Vyrůstal v městečku Drăgăşani a prožil i část života v prostředí tohoto maloměsta, které dokonale zobrazil ve svých povídkách. Začal studovat práva v Bukurešti, ale v r. 1916 narukoval, zúčastnil se bojů na ruské frontě a se svým plukem se dostal i do Besarábie (1918). Po propuštění z armády publikoval, pracoval jako redaktor. V r. 1923 dokončil studium práv a odešel do Kišiněva, kde působil v advokátní kanceláři. Po smrti otce se však asi po půl roce vrátil do rodného města, oženil se a věnoval se literární tvorbě, především psaní povídek. Výbor z nich vyšel česky r. 1986 v Odeonu pod názvem Přeludy. V r. 1930 získal místo ministerského úředníka v Bukurešti, ale nepřestal psát. Již druhý román, Ruska (1933), mu přinesl úspěch u renomovaných kritiků a obdržel i prestižní cenu Společnosti rumunských spisovatelů. Ruska byla také prvním knižním překladem z rumunštiny vydaným na Slovensku (1935) a z korespondence autora s mladou překladatelkou Zuzkou Dohalovou vyplývá, že některé postavy i události měly svůj reálný předobraz. Po 2. světové válce byl román v Rumunsku z  pochopitelných důvodů dlouhá léta na indexu a ani jeho ostatní díla nebyla příliš popularizována. Mezi čtyřmi dalšími romány vyniká zejména Donna Alba (1935). V říjnu 1935, na vrcholu tvůrčích sil, Gib I. Mihăescu v poměrně mladém věku umírá na tuberkulózu a zanechává za sebou nedokončené dílo.