Z plešatého tlouštíka štíhlý bonviván
Zahradníčková, Hana

Z plešatého tlouštíka štíhlý bonviván

Román Alexeje Tolstého z roku 1924, jeho překlad do francouzštiny, dvě české verze a o několik desetiletí mladší Rabatého komiks, který původní dílo připomněl, ale také přetvořil k obrazu svému. Co si s tím vším počne překladatel?

iLiteratura: Ibikus je krásný a zajímavý komiks. Má taky docela napínavé pozadí: jeho autor Pascal Rabaté napsal scénář podle románu Alexeje Nikolajevič Tolstého (1882–1945) Priključenija Nevzorova ili Ibikus. Je to tedy zvláštní situace, kdy do hry vstupuje hned několik děl: Tolstého román, jeho překlad do francouzštiny, verze česká a o několik desetiletí mladší Rabatého komiks (podrobné údaje uvádím pod článkem). Co si s tím vším počne překladatel? Co všechno jste měla, musela mít v ruce?
Hana Zahradníčková: Šandův překlad jsem četla ještě dřív, než se mi do ruky dostal komiks Pascala Rabatého. Když se začalo o překladu Rabatého uvažovat, objednala jsem předlohu v českém překladu přes internet, protože v knihovnách není až tak lehko dostupná, až bych řekla, že je nedostupná. Klementinum má jen archivní exempláře a jeden exemplář do studovny. Snažila jsem se sehnat oba překlady – překlad Karla Horváta z roku 1927, který by byl datací překladu blíže tomu, co četl Rabaté. Nakonec vyhrál Šandův překlad z roku 1959, přihrála mi ho internetová aukce jistého antikvariátu.

iLiteratura: A bylo při práci na české verzi komiksu nutné nahlížet do českého překladu? A šla případně ta česká verze použít, nepůsobila třeba čeština překladu z 50. let, vzhledem k tematice díla, dnes už zastarale, nepochopitelně, směšně?
Hana Zahradníčková: Nijak směšně mi Šandův překlad nezněl, naopak i dnes působí vcelku svěže. Novela je výborná. Byla jsem zvědavá na to, co si z ní Rabaté vezme, protože dějová linka sice není nedůležitá, ale text je plný historicko-politických narážek. Nejspíš je i lehce autobiografický (rozpadávající se svět venkovské šlechty a osudy ruské inteligence v letech po revoluci a během občanské války). Zajímavý byl ale jiný aspekt: ilustrace k českému překladu (od Josefa Hollera) navozují spíš čechovovskou atmosféru. Tolstého Něvzorov v českém vydání je upachtěný plešatý tlouštík. Tak vypadá na ilustracích, a v souvislosti s tím tak působí i v textu. Zatímco Rabaté z něj udělal štíhlého fešáka, interesantně vyhlížejícího bonvivána s jistým zájmem o avantgardu a drogy (v originále to není nijak významné). Zkrátka ilustrace je v obou případech pro vnímání textu dost klíčová.

iLiteratura: Cituje Rabaté z románu Alexeje Tolstého hodně? Používá autentické citace, nebo se románem jen volně inspiruje?
Hana Zahradníčková: Přímá citace ze Šandy je v českém překladu Rabatého jen jedna, a to ta poslední strana, jakoby přetištěná. Říkám „jakoby“, protože je to vlastně koláž: podtisk je z francouzské verze, do něj je vložený přepsaný text Šandova překladu, datum přidané opět z francouzské verze a Rabatého douška taky dolepená. Zkrátka drobná hra, ale snad docela přesvědčivá.

iLiteratura: Jak tedy reálně vypadala práce na překladu: bylo nutné konfrontovat jednotlivá řešení s tím, jak určitá pasáž vypadala v původním ruském románu, jeho překladech, nebo stačilo jen držet se Rabatého verze příběhu?
Hana Zahradníčková: Jak jsem zmínila, Šandův překlad jsem měla přečtený předem, při překladu už jsem ho neotevírala. Pokoušela jsem se to udělat jako Rabaté – nasát atmosféru překladu ruské novely, inspirovat se volně. (Rabaté třeba místy drží fazonu doby, ale místy Něvzorov mluví jako frajer z jedenadvacátého století.)
U vlastních jmen a reálií jsem se se Šandou spíš radila, když jsem váhala, o koho či o co vlastně jde. Mám k Francouzům v zacházení s cizími reáliemi zkušenostmi nabytou nedůvěru. Písmenko ve jméně osoby či místa tam, písmenko sem... Odtud přepisy jmen Semjon Něvzorov, Liverovskij, Burštejn nebo pomístních Jekatěrinský kanál a podobně. Tam, kde jsem doufala, že mi Šanda pomůže – v případě citátů „zaumistů“ Kručonycha a spol. – jsem odešla s prázdnou. Doufala jsem, že díky nim dohledám české překlady z ruštiny, ale chyba lávky – Rabaté si dost pasáží přimyslel, včetně těchhle intelektuálských. Po dlouhém pátrání a debatách s odborníky na ruské futuristy jsem se nakonec musela do překladu Kručonycha a Chlebnikova pustit sama (přes francouzštinu). Trochu jsme také poopravili azbuku v obrázcích, alespoň tam, kde to bylo příliš okaté. Pro Francouze je azbuka podobně exotická jako „rozsypaný čaj“ čínských znaků, takže opět písmenko sem, písmenko tam, zrcadlově obrácené znaky apod... Abych to nějak shrnula, tak setkání se Šandovým překladem mi hlavně příjemně rozšířilo obzory, pokud jde o Tolstého, o němž jsem do té doby neměla ponětí. S Rabatém mi „pomáhal“ jen velice okrajově.

iLiteratura: Děkujeme za zajímavé podrobnosti.

Bibliografická poznámka
Román Alexeje Nikolajeviče Tolstého (1882–1945) Priključenija Nevzorova ili Ibikus u nás vyšel v překladu dvakrát, jako Dobrodružství Něvzorova čili Ibikus (přel. Karel Horvát, v r. 1927 vydalo nakladatelství Pokrok) a Dobrodružství Něvzorova aneb mluvící lebka Ibikus (přel. Jaroslav Šanda, r. 1959 vyšlo ve Světě sovětů). Rabaté sám ale asi nepracoval s originálem: a protože jeho první sešit Ibicus vyšel už roku 1998, mohl mít k dispozici překlad Ibicus ou Les aventures de Nevzorof, který pořídil B. Cauvet Duhamel (vydání z roku 1926). V novém překladu (jehož autorem je Paul Lequesne) kniha vyšla až roku 2005 v nakladatelství Payot et Rivages, bezpochyby na základě úspěchu komiksu z dílny Pascala Rabatého.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Rozhovor

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Hana Zahradníčková, Mot, Praha, 2011, 354 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Jan Vaněk jr.,

Zázraky se dějí, v MKP ten Šandův překlad našli. Jmenuje se Dobrodružství NěvzorOVova na hřbetě, titulním listě i v tiráži. V té stojí "Z ruského originálu [psáno dokonce azbukou: Priključenija Něvzorova ili Ibikus], vydaného nakladatelstvím [Sovětskij pisatěľ], Moskva", bohužel bez datace. Pořád se přikláním k tomu, že je to chyba Světa sovětů (odpovědný redaktor Ondřej J. Sekora).

Jan Vaněk jr.,

Už mám zkušenosti, že katalog NK je nutno prověřovat i ve věcech, kde by to člověk vůbec nečekal. Ještě jsem jeom zkontroloval v naskenovaném lístkovém katalogu (lístek č. 148 v katif.nkp.cz), že Priključenija byla už i tam; nezdá se mi pravděpodobné, že by se původní katalogizátor takto spletl. Ale s jistotou by se to dalo potvrdit jen přímo v knize (ideálně by v tiráži mohly být i údaje o vydání originálu), která se zjevně nesežene jen tak. Mimochodem, Městská knihovna v Praze uchovává v hlubinách skladu (ale pouze k prezenčnímu studiu!) jeden výtisk Horvátova překladu (název originálu v něm není uveden) a jeden ruského vydání z r. 1925 (Gosudarstvennoje izdatěľstvo, Moskva-Leningrad; v Souborném katalogu ČR vedeném NK ovšem chybí). MKP pochopitelně mívala i Šandův překlad; ve webovém katalogu ho neukazuje, ale v elektronickém na pobočkách ano, dokonce si ho lze rezervovat, akorát že neeviduje žádný exemplář: jak to tak chodí, nejprve většinu výtisků nevyžadované knihy zlikvidovala a pak ten zbylý někdo ukradl nebo se jinak ztratil.
---
V Google Books se mi váš nález nepodařilo replikovat; měla byste přímý odkaz? Pokud zadám sousloví "Priključenija Něvzorova" v  azbuce, dostanu pár desítek výskytů; žádný titul, ale zmínky v sekundární literatuře evidentně toho druhu, že si autor při citaci zpaměti spletl synonyma. Pokud chci knihy od Tolstého s Něvzorovem v názvu Tolstého s Něvzorovem v názvu, je jich ca 15; samá Pochožděnija, jednou prý "Pojcožděnije", ale to mi přijde jako chyba ve skenování, kterých jsou GB plné: další Pochožděnija mají dokonce jéčkový háček nad I, ovšem nějaký záhadný podtitul v angličtině psané azbukou a při rozkliknutí místo informací o knize vyskakuje chyba. Navíc z dotyčných knih GB až na jednu výjimku neukazují ani titulní list, takže bych výsledky bral s velkou rezervou; nemůžeme vědět, nejsou-li to jen bibliografická data importovaná z bůhvíjakých pochybných zdrojů, která zaneřáďují spoustu online databází.
---
Článek, na který odkazujete (na obou adresách je totožný text), je sice pěkný, ale pokud dotyčná pasáž cituje Rabatého, tak jen velmi nepřímo; preferuji jeho slova na knize.

Magda de Bruin,

K datu narození: vzhledem k tomu, že se narodil na přelomu roku (29. prosince 1882 nebo 10. ledna 1883), hraje tu evidentně roli druh použitého kalendáře - viz problém říjnové revoluce, která se ale podle našeho kalendáře rozpoutala 7. listopadu.

jovanka,

Máte pravdu, katalog NKP považuji za dostatečně věrohodný zdroj, ovšem jak jste se dopídil, antikvariáty mají údaje přesnější (třeba www.knihynainternetu.cz, kde lze konfrontovat s obrázkem obálky). V uvádění názvu originálu je ovšem trochu zmatek: katalog BNF uvádí jako Pohoždeniâ Nevzorova ili Ibikus, pražská Slovanská knihovna má ve fondech 4. díl Sebraných spisů obsahující Pochoždenija Nevzorova, ili Ibikus (Moskva : Gosudarstvennoje izdatel’stvo chudožestvennoj literatury, 1948), u hesla Šandova překladu (1959) se uvádí název originálu Priključenija Nevzorova ili Ibikus, u překladu Horvátova(1927) originál uveden není. Hledám-li v Google Books, najdu i Pochoždenija Nevzorova, i Priključenija Nevzorova (Prikliučenija Nevzorova) - očividně existují obě varianty, možná se měnily s vydáním v souborném vydání, ačkoli to se mi potvrdit nepodařilo. Další problémový údaj je datace narození A. Tolstého: NKP uvádí 1882, BNF 1883. "Jekatěrinký" kanál a další názvy a jména H. Zahradníčková uvádí jako argument pro nutnost ověřování všech Rabatého citací z ruštiny (zde v textu mezitím naše editace opravila na správné znění: Jekatěrinský). K citaci o blešáku - jinde se traduje, že Rabaté mluvil o nákupu u "bouquiniste" (misterapictures.wordpress.com; www.actuabd.com), proto ta zdrženlivější formulace.

Jan Vaněk jr.,

Šandův překlad je sice v katalogu NK jako genitiv "Dobrodružství Něvzorova", ale přinejmenším na přední straně přebalu stojí přídavné jméno přivlastňovací "Něvzorovova". Taky máte ve druhé větě neskloněné otčestvo a (v poznámce opakovanou) podivnou transkripci ruského "?????????" tvrdým "Nevzorova"; podezřelý je i "Jekatěrinký kanál". Dále, navzdory katalogu NK (aha, odtud vítr vane?) ruský titul nezní – jak by našinec přeložil nejdoslovněji – Priključenija, nýbrž Pochožděnija. Konečně, vyhýbavé "asi" a "mohl" není na místě; sám Rabaté v rozkošném (ač na můj vkus místy trošku moc bujně přeloženém, viz originál www.gallimardmontreal.com) vysvětlení na obálce, které Mot nebyl s to dát na svůj web, ale bez poslední věty je citováno na www.knihstisk.cz, výslovně uvádí "Červenec 1993. Na blešáku jsem koupil … vydání z roku 1926 … Uběhly tři měsíce, je osm večer, nemám co číst, říkám si: sjedu tu vykopávku. Odložil jsem ji nad ránem, přečteno" (tolik tedy také k "Rabaté rád dává k dobru historku, jak knížku A. N. Tolstého koupil v antikvariátu a po letech se k ní vrátil" v recenzi).