Současný úspěch severských detektivek zjevně otevírá dveře také severským titulům jiných žánrů. Jak si jinak vysvětlit, že se kniha, která tolik let marně hledala svého vydavatele, objevuje na pultech českých knihkupectví právě teď? Řeč je o románu Národní satanista od u nás dosud zcela neznámého norského spisovatele Erlenda Erichsena. Tento spisovatel a bubeník se narodil v roce 1975 v Bergenu, úspěšně dokončil bakalářské studium literární vědy a podobně jako řada dalších norských autorů (např. Hanne Ørstavik, Gaute Heivoll, Gro Dahle, Trude Marstein) navštěvoval roční spisovatelský seminář na vysoké škole v Bø. Národní satanista je jeho debutový román, v němž zúročil vlastní zkušenosti z blackmetalového prostředí – působil jako bubeník ve skupinách Molested a Gorgoroth, s níž pod uměleckým pseudonymem Sersjant (česky Seržant) nahrál studiové album Incipit Satan. Kromě Národního satanisty z roku 2005 vydal o pět let později ještě román Sol under jorden (Slunce pod zemí). V současnosti pracuje na své třetí knize.

Román Národní satanista se vrací do Bergenu 90. let 20. století, tedy do doby, kdy se blackmetalová scéna v Norsku teprve formuje. Dva mladíci se inspirováni koncertem skupiny Gorgoroth rozhodnou založit metalovou kapelu s názvem Stormvold. Oba si zvolí patřičně hrozivou přezdívku (do češtiny však obvykle jen stěží převoditelnou), jak to správná blackmetalová image vyžaduje. Hlavní postavou, z jejíž perspektivy čtenář děj sleduje, je umírněnější Ljåvold, v civilním životě vcelku citlivý a rozumný kluk, kterého zajímá především muzika. Jeho temnější protipól, radikální a dominantní Vinterblod, je mnohem agresivnější a stejnou měrou jako hudba ho ovládá blackmetalová ideologie, kterou zcela přijímá za svou a řídí se podle ní naprosto ve všem. Pod sebemenší záminkou neváhá sáhnout k brutálnímu násilí a nezastaví se ani před vypálením kostela. Neustále ostatní oblažuje svými názory, poučkami a životními moudry plnými klišé a bezobsažných obratů. Bezpochyby se jedná o autorský záměr, někdy je však těch ukoptěných hlášek přece jen poněkud příliš.

„Budeme co možná největším protikladem obecných hodnot naší doby, tedy nebezpečím pro lidi všech kultur a ras! Slovo satan znamená jak svobodu, tak i odpor, a pro nás jedinečnou norskou volnost. Přestože národní satanismus je jen můj pojem, všichni čtyři jsme vlastně synové zapomenuté mentality a autority, která kdysi vládla v naší zemi. A já chci, aby se něco z toho vrátilo, chci se setkat s nádhernými a zhrzenými dušemi minulosti a pak je přetvořit podle svého!“

Propojení líčení prostředí, jež autor důvěrně zná, s dospíváním náctiletého kluka činí knihu mnohem zajímavější, než kdyby se soustředila pouze na black metal. Ostatně o významných historických událostech spojených s blackmetalovou scénou v Norsku, především o vraždě kytaristy skupiny Mayhem Øysteina Aarsetha a vypalování starobylých dřevěných kostelů po celé zemi, se toho čtenář z knihy zase tak moc nedozví. Což je možná trochu škoda. Spíš sleduje Ljåvoldovu proměnu z obyčejného kluka v pravověrného, bezohledného metalistu, způsobenou zhoubným Vinterblodovým vlivem. Právě vztah mezi dvěma kamarády patří k tomu nejlepšímu, co kniha nabízí, i když sama Ljåvoldova proměna je do velké míry povrchní a Vinterblodova prohnilá osobnost zase příliš černobílá. Podrobnější rozpracování by si určitě zasloužil také Ljåvoldův vztah k rodičům, kteří záhy po začátku z knihy mizí.

Na první pohled na knize jistě upoutá neobvyklá grafická úprava. Fialovočernou obálku doprovází černé lemování všech stránek. V tomto lemování byly z boku ještě bílou barvou vytvořeny různé znaky včetně pentagramu. Pak snad ani nepřekvapí, že se symbolicky (ať už fingovaně či doopravdy) jedná o 666. publikaci vydanou nakladatelstvím Host. Kniha rozhodně není krásná, spíš právě naopak, ale ona ani krásná být nemá. Pojednává o násilí, zločinech, bolesti, zlu a osamělosti, na něž pohlíží jakoby objektivním okem zvenku, aniž by se stavěla na jednu nebo druhou stranu, zároveň ale čtenář vše prostřednictvím hlavního hrdiny prožívá na vlastní kůži.

Román Národní satanista představuje slibný literární debut, který těží z autorovy důvěrné znalosti blackmetalového prostředí a má rozhodně co říct nejen fanouškům této hudby. Je to totiž jedinečná možnost, jak vplout do nitra tohohle svébytného životního stylu, který v Norsku zapustil hluboké kořeny, a jak lépe poznat důležitou součást severské moderní historie. Až během čtení této knihy jsem si uvědomila, proč se náš norský lektor díval vždy tak nevěřícně na mé dvě spolužačky, co metalu holdovaly. Vždyť jsou to tak milé dívky, opakoval pokaždé. Kniha je nicméně místy stylisticky nepřesvědčivá, a tak se nabízí otázka, zda autor bude mít čtenářům co nabídnout i poté, co ve své tvorbě blackmetalové vody opustí.