Loeb, Jeph; Lee, Jim; Williams, Scott: Batman. Ticho (2)

Loeb, Jeph; Lee, Jim; Williams, Scott
Batman. Ticho (2)

recenze komiks

Batmanovský komiksový román Ticho by mohl sloužit jako příručka, jak uvádět a řetězit postavy v dlouhodobé sérii, jak vytěžit maximum z konvencí žánru. Je to ryzí mainstreamový Batman, u něhož je vše podřízené tomu, abychom si vychutnali, jak náramně vypadá.

Scenárista svázaný světem superhrdinů
Jeph LoebJim LeeScott Williams: Batman – Ticho. Přel. Jiří Pavlovský, BB/Art, Praha, 2012 (2. vydání), 320 s.

V Gothamu řádí nový padouch. Za nitky tahá zpovzdálí a učí Batmanovy staré protivníky nové, smrtelně nebezpečné triky. Nejděsivější však je, že zná všechny Batmanovy slabiny, možná dokonce i jeho skutečnou identitu… Netopýří strážce Gothamu tak nebude čelit pouze svým nepřátelům, ale bude se muset postavit Supermanovi, vyjasnit si svůj vztah s Catwoman a vrátit se hluboko do minulosti, pokud chce střet s tajemným Tichem přežít…

Batmanovský příběh Ticho vycházel původně v letech 2002–2003 a zaznamenal velký úspěch. Totéž platí i pro o několik let mladší českou mutaci, kterou vydalo ve dvou knihách nakladatelství BB/Art. To se letos k tomuto dnes již nedostupnému titulu vrací hned dvojmo. Jednak v podobě vázané sběratelské edice (100 kusů se začalo prodávat na letošním Světě knihy a je možné je brát jako další důkaz rostoucí síly a vitality komiksového trhu u nás) a jednak v uživatelsky přístupnější brožované verzi (v obou případech se však jedná o jednu knihu). Důvěra vkládaná v tento konkrétní titul má jednoduchý důvod: spolupráce scenáristy Jepha Loeba a kreslíře Jima Leeho slibuje skvělý čtenářský i vizuální zážitek. S naplněním očekávání je to však dnes těžší a těžší…

Loeb totiž pracoval na Batmanovi již dříve – u nás známe dva speciály Dlouhý Halloween a Temné vítězství, které rozvíjejí Millerův Rok jedna (tedy úplné počátky Batmanovy kariéry, dobu, kdy se teprve ustavují základní vztahy i nepřátelé) a z nichž čerpá i současná filmová podoba režiséra Christophera Nolana. Tyto dvě minisérie se obracely k noirovým kořenům titulní postavy a Tim Sale, zodpovědný za kresbu, neváhal odkazovat na filmový expresionismus či staré horory studia Universal. Výsledkem bylo kongeniální dílo – temné, komorní tragédie, které sice nabízely plno bonusů znalcům všech batmanovských řad, ale fungovaly i zcela samostatně.

Ve srovnání s nimi je Ticho poloviční. Má to ovšem objektivní příčiny, nad nimiž nemá cenu lamentovat, pouze na ně upozornit. Tentokrát se totiž nacházíme v pozdější fázi batmanovského univerza – v době, kdy okolo Batmana nacházíme doslova desítky postav, z nichž většina je navíc „nedotknutelná“. Jejich využití je tudíž značně omezené – a nejlépe fungují ty, které měl Loeb v péči již ve svých speciálech (Catwoman a Two-Face), případně ty, které vznikly přímo pro tento příběh. S postavou chirurga Thomase Elliota se navíc může komiks vrátit do mladých let Bruce Waynea a oprostit se od jinak silně mainstreamové kresby…

Ostatně kresba je pravděpodobně největší zbraní i slabinou Ticha. Jim Lee patří k největším legendám amerického komiksu – stál za společností Image Comics, která se proslavila především důrazem na výtvarnou stránku, často inspirovanou manga stylem. Jeho kresba je precizní a velkolepá, libuje si v ikonických pózách všech postav a dokáže jim vtisknout i pro Batmana typické temné ladění. Ale jeho práci nejlépe svědčí zachycení akce. Jeho Gotham, i když je ponořen do tmy či deště, je místem dobrodružství (ne vždy končících dobře), nikoliv noční můry či deliria.

Navíc se v komiksu vyskytuje řada moderních „udělátek“, kterými si Batman vypomáhá – ovšem tyto supermoderní technologie či motivy paradoxně rychle zastarávají, oproti retro jednoduchosti třeba takového Temného vítězství, a ještě víc podtrhují, že Ticho je v podstatě jakýmsi komikovým lunaparkem, kam se chodí za atrakcemi, nikoliv za nějakým hlubším prožitkem.

Leeova kresba tedy dokáže strhnout a odpoutat pozornost, ale neumí dotvářet scénář, dávat mu větší hloubku, jako to uměl Tim Sale. Ostatně nejvíce emocí vytěží ze scény hrdinova odhodlání ukončit bitku či z flirtu s Catwoman – všude jinde se musí Ticho spolehnout především na Loeba, který ovšem, jak už bylo řečeno, měl částečně svázané ruce, a převládající hodnocení bude tedy pravděpodobně takové, že je to krásně nakreslený, nikoliv krásně napsaný dobrodružný komiks… Loeb neměl do Batmana přinést zemětřesení (jako Bendis do Daredevila či Brubaker do Captaina Ameriky), ale stvořit dostatečně silný příběh, který by umožnil plně rozvinout schopnosti Jima Leeho – protože pokud to ještě z recenze není patrné, tak právě on je hlavním esem projektu. A tak Loeb Batmanovu postavu či jeho spolupracovníky nijak zásadně nemění, jen důsledně dbá na to, aby příběhem zamaskoval, že se jedná vlastně o přehlídku gothamských i metropoliských padouchů a hrdinů (v podstatě každý z nich má svůj velký detail). A pokud ve svých speciálech umně pracoval s čtenářovými znalostmi toho, co přijde, zde pracuje s jeho znalostmi toho, co už bylo.

Z tohoto hlediska je nakonec Ticho skvěle i napsáno a mohlo by sloužit jako příručka, jak uvádět a řetězit postavy v dlouhodobé sérii, jak vytěžit maximum z konvencí žánru, a zároveň zůstat těsně za hlavní hvězdou. Je to ryzí mainstreamový Batman, u něhož je prostě vše podřízené tomu, abychom si vychutnali, jak náramně vypadá. Pokud si toto uvědomíme, nemůžeme být zklamáni.

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 71 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

50%autor článku   53%čtenáři

zhlédnuto 2673x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce