Heath, Joseph; Potter, Andrew: Kup si svou revoltu!

Heath, Joseph; Potter, Andrew
Kup si svou revoltu!

recenze sociologie

Jako celek je kniha Kup si svou revoltu! vtipná a čtivá. Těm mladším může sloužit jako poučení o tom, že jejich zcela „nové“ a zásadní revoltě, kterou v jistém věku a v nějaké podobě přirozeně prochází skoro každý, předcházela řada podobných.

Věčné dilema, jak nebýt jako ostatní: „koupit“ protest, starou knihu, nebo jít do McDonalda?
Joseph Heath, Andrew Potter: Kup si svou revoltu! O mýtu kontrakultury aneb Proč revolta proti konzumnímu kapitalismu není pro systém hrozbou, ale naopak hnací silou. Přel. Jana Žůrková, Rybka, Praha, 2012, 392 s.

Už samotný název knihy Kup si svou revoltu! O mýtu kontrakultury aneb Proč revolta proti konzumnímu kapitalismu není pro systém hrozbou, ale naopak hnací silou dostatečně vysvětluje, oč v ní jde. Podle autorů Josepha Heatha a Andrewa Pottera, přednášejících na kanadských univerzitách, rebelové proti většinové společnosti ve skutečnosti systém nepodvracejí, ale naopak jej posilují. Revolta podle nich není „hrozbou pro systém, revolta je systém“, přesněji řečeno právě snaha odlišit se je samotnou jeho hnací silou.

Autoři uvádějí množství vtipných příkladů, v nichž ironizují všechny hledače autenticity a zaručeně „nezávislého“ způsobu života, a analyzují také nemálo filmů, v nichž se kontrakulturní hodnoty nějak odrážejí, jako Americká krása, Matrix, Přelet nad kukaččím hnízdem či Star Trek. Za posledních čtyřicet let podle nich paradoxně sloužily antimaterialistické hodnoty jako „největší dojná kráva amerického konzumního kapitalismu“. Co se týká touhy po zážitku, exotiky a úniku ze západní civilizace, kontrakulturní rebelové vydávající se do těch nejodlehlejších končin podle autorů vlastně působí jako „úderné oddíly masového turismu“. Autoři dodávají, že o skutečný kontakt s domorodci stejně západní turisté, jakkoli v opozici k vlastní většinové kultuře, nemají zájem, zato je ale podle nich cestování výbornou příležitostí, jak navázat vztah (i sexuální) – k jiným západním turistům. Zvláště sarkasticky se autoři zaměřují na ty, kteří si hrají na zachránce planety, ale přitom jde jen o druh snobismu, který si daní šťastlivci můžou dovolit díky dostatku financí a volného času, ale jako univerzální recept je zcela nereálný. Referují třeba o bohaté Kanaďance, instruktorce vaření, hlásající využívání lokálně vypěstovaných potravin, která stála před dilematem, zda „živořit na tradičních pokrmech z drceného sušeného masa a ovesné kaši“. Její řešení? Aby splňovala požadavek lokálního původu surovin, přestěhovala se prostě do Francie, kde koupila domek a kolo, aby mohla dojíždět na farmářský trh. „Kdo by čekal, že zachraňovat svět může být tak malebné?“, komentují to ironicky autoři. Na adresu kritiků konzumní společnosti pak uvádějí, že vždy kritizují především to, co „kupují ti ostatní“.

V mnoha rysech se autoři projevují jako konzervativci, kteří nevěří v mýtus o vrozené lidské dobrotě nebo zásadní reformovatelnosti lidské povahy. Neomezená svoboda na internetu podle nich nepodporuje mír, lásku ani porozumění, a proto zdůrazňují nutnost jeho regulace (která je ale dnes myslím pro většinu příčetných lidí samozřejmá). Také trochu právem ukazují na to, že na mnoha konceptech duchovního růstu, který alternativci hledají na Východě, není v podstatě nic exotického, neboť leccos z toho je obsaženo v západní křesťanské tradici, již ovšem „rebelové“ odmítají.

Joseph Heath a Andrew Potter ovšem nechtějí společnost konzervovat, ale měnit. Obviňují přitom aktivisty z toho, že se až příliš často staví proti užitečným reformám s odůvodněním, že ony rozumné návrhy údajně „zůstávají v zajetí logiky systému“, zatímco podle autorů jsou v zajetí systému sami aktivisté (autoři knihy se tedy s alternativci navzájem obviňují ze zrady). Autoři se v protikladu k těm, kteří chtějí naráz změnit celý systém fungování západní civilizace nebo uniknout jeho přehnané racionálnosti, přimlouvají za „malé a proveditelné reformy“. Takové, o kterých slyšíme skoro každý den ve zprávách, jako jsou všeobecné zdravotní pojištění, které Spojené státy díky prezidentu Obamovi teprve teď zavádějí, systém emisních povolenek, regulace držení střelných zbraní nebo uniformy ve školách, které mají předejít přílišnému soutěžení žáků v tom, kdo má dražší a značkovější oblečení. O řešeních, která autoři nabízejí, prohlásil ve své recenzi literární vědec Martin C. Putna, že jsou „slaboulinká“; svoji duchovní energii podle něj máme radši věnovat „věcem ducha; především čtení dobré staré literatury“. S tím tak úplně nesouhlasím, ani tohle jistě není recept pro všechny, ony návrhy asi fungovat můžou, jen jsou prostě – zvlášť pro člověka zvyklého na fantastické světy literatury – příliš všední, obyčejné a nudné. Jako celek je ale kniha Kup si svou revoltu! vtipná a čtivá. Těm mladším může sloužit jako poučení o tom, že jejich zcela „nové“ a zásadní revoltě, kterou v jistém věku a v nějaké podobě přirozeně prochází skoro každý, předcházela řada podobných. A těm, kteří už rezignovaně chodí dokonce i do McDonalda, protože třeba (jako já) často neví, kam jinam jít s dětmi, aby si člověk mohl být jistý, že se ocitne skutečně v nekuřáckém prostředí a jídlo nebude připálené ani příliš pálivé, autoři dávají jakési rozhřešení. Úspěch McDonaldu a podobných firem, které díky zavedenému systému jisté negativní zážitky předem „eliminují“, je podle nich zasloužený a nic moc špatného na něm ani na využívání jeho služeb být nemusí. I když já osobně se nepřestanu vzpírat proti tomu, kolik k zakoupené porci vždycky obdržím papíru, který při odchodu z restaurace vyhodím! Ale tím můj skromný protest končí…

© Jan Lukavec

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 89 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Hugo, 03.08.2016 15:14
Heath, Joseph; Potter, Andrew: Kup si svou revoltu!
Milá Jitko, nejdříve si knihu přečti, pak se k ní vyjadřuj. Tvé shrnutí je velmi primitivní a poněkud zcestné. Shrnutí autorů je naopak poměrně komplexní a vyargumentované.
Vložil: JL, 28.08.2012 13:03
Heath, Joseph; Potter, Andrew: Kup si svou revoltu!
Tu knihu samozřejmě každý může interpretovat jinak: někdo z ní opravdu odvodí rezignaci na jakékoli pokusy o změnu, jiný podnět k pokusům o pečlivé rozlišování toho, co má smysl a co ne, což se ale s větší jistotou stejně ukáže až tak za padesát let či později. Rozhodně si ale nemyslím to, co stojí... v jedné z recenzí, že autory prosazovaný přístup „promlouvá k té úplně nejmenší menšině lidí na světě: těm, kdo si prošli mládím rebelů a nyní už nechtějí být rozmazlené děti, chtějí umět žít skromněji“. Naopak: podle mne si v ní něco může najít každý. A kdo si v mládí neprošel fází rebelství?
Vložil: Jitka. W., 17.08.2012 11:45
Heath, Joseph; Potter, Andrew: Kup si svou revoltu!
Nevím jen, jestli autoři nepřišli s kritikou kontrakultury poněkud pozdě. Existuje dnes vůbec nějaká kontrakultura – nikdo snad dnes nevěří tomu, že by koupené potrhané džíny mohli něco změnit – ani ten kupující si to nemyslí. To že se kontrakultura mýlila, je jasné; jestli dnes existují nějaké kontra... životní styly, pak je to kontra – kontrakultura: viz výzkumy současné mládeže, která již vůbec není tak kritická ke společnosti jako jsme bývali zvyklí očekávat od vždy mladší generace. Tito lidé se vydělují vůči jiným lidem, ovšem to nikdy neznamená kritiku systému. Principy současné společnosti jim sedí – kdo nevyužije možností pro svůj prospěch je looser. Ti lidé, kteří jsou sympatizanty hnutí jako bio, fair trade, local food… jistě nejsou kontrakulturní – právě jako autoři knihy chtějí systém opravit – jistě nechtějí zničit demokracii, odvrhnout všechna pravidla… Jen velice málo lidí je schopno svoje kritické názory převtělit do činu: participovat na občanské demokracii. I ty malé reformy, které autoři hájí jako jediné smysluplné, stojí nesmírné úsilí prosadit. Nebezpečí tedy vidím v tom, že kritika kontrakultury (což určitě autoři nezamýšleli) může poskytnout argumenty pro kapitulaci jakéhokoli snažení o změnu vůbec. Nejenže nikdy nemělo smysl si obléknou jiné oblečení, už nemá smysl ani nechodit do McDonaldu…a možná ani koupit bio. Pro lidi, kteří budou ochotni nějak se občansky zasazovat o změnu to bude ještě těžší.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.