Guerra, Wendy: Posar desnuda en la Habana (Diario apócrifo de Anais Nin)

Guerra, Wendy
Posar desnuda en la Habana (Diario apócrifo de Anais Nin)

recenze beletrie zahraniční

V románu Posar desnuda en la Habana (Pózovat nahá v Havaně) se kubánská spisovatelka Wendy Guerra drží své oblíbené deníkové formy a jejím prostřednictvím líčí nevšední okamžiky ze života spisovatelky Anais Nin (1903–1977).

Pózovat nahá v Havaně (Apokryfní deník Anaïs Nin)
Wendy Guerra
: Posar desnuda en la Habana (Diario apócrifo de Anaïs Nin), Alfaguara, Madrid, 2011, 208 s.

V románu Posar desnuda en la Habana (Pózovat nahá v Havaně) se kubánská spisovatelka Wendy Guerra drží své oblíbené deníkové formy a jejím prostřednictvím líčí nevšední okamžiky ze života spisovatelky Anaïs Nin (1903–1977). Zápisky se týkají hlavně roku 1922, v němž se Anaïs Nin vydala na Kubu za svými příbuznými, poznamenána tím, že ji coby jedenáctiletou opustil otec. Tato skutečnost však ovlivnila Anaïsin vztah k osobám mužského pohlaví a neustále ji pronásleduje.

Anaïs Nin byla spisovatelka francouzsko-kubánského původu, žijící mezi Francií a Spojenými státy, ovšem před vypuknutím druhé světové války se usadila v USA, kde také v roce 1977 zemřela. Proslavily ji hlavně její Deníky, které jsou zatím v češtině nedostupné. Do češtiny ale byly přeloženy některé její romány (mezi nejnovější překlady patří Henry a June, česky 1992, nebo Ptáčci, česky 1993). Ve svých textech se Anaïs Nin často zaobírá evropskou a americkou literární scénou, analyzuje své vztahy se spisovateli a jejich bohémský život, který jí byl blízký; stýkala se například s osobnostmi jako Henry Miller či Lawrence Durrell.

Wendy Guerra u jednotlivých deníkových zápisků neuvádí přesné datum, ty tak následují jeden za druhým, odděluje je jen větší mezera mezi odstavci – takovéto zpracování pak působí spíše celistvým „románovým dojmem“ s vyprávěním v ich-formě, vyprávění plynule „teče“. Na jednotlivých dnech nezáleží, podstatné je, co se přihodilo. Volná deníková forma však nebyla zvolena náhodou – jak již bylo uvedeno, Anaïs Nin je svou deníkovou tvorbou známá především. Jenže právě z tohoto „kubánského" roku existuje asi jen devět zápisků, ačkoli to bylo období pro Anaïs Nin zásadní. Wendy Guerra se tudíž pustila do rekonstrukce toho, co v deníku mohlo být, a počíná si při tom zdatně: fiktivní text je občas doplněn (kurzívou, pro odlišení) autentickým zápiskem z deníku Anaïs Nin, ale oba styly do sebe zapadají a prolínají se, jako by text byl dílem jen jedné autorky.

Dějová linie je prostá – devatenáctiletá Anaïs Nin se z New Yorku vypraví lodí do Havany. Její rodina přitom doufá, že příbuzní na Kubě ji dají dohromady s bohatým mužem, který by rodinu dostal z mizerné situace, do níž se dostala s odchodem otce, pianisty Joaquína Nin. Anaïs si zatím přivydělává na živobytí jako modelka: pózuje malířům, a to i nahá. O své budoucnosti má ale k nelibosti své rodiny jiné představy: chce si vzít Hugha Parkera, amerického bankéře, s nímž si během svého pobytu na Kubě stačí vyměnit pár dopisů, on nakonec přijede na Kubu a vezmou se. Než se tak stane, Anaïs přichází o panenství s jiným mužem a objevuje v sobě jinou ženu, než byla ta, která toužila po svatbě s Hughem. Jistou komičnost později navozuje scéna, kdy kubánská příbuzná přivede Anaïs k lékaři, aby jí obnovil panenskou blánu. K manželovi se po svatbě chová natolik chladně, že svatební noc skončí fiaskem. O druhé panenství ji opět připraví kubánský milenec a Anaïs se nadále chová natolik zvláštně a odtažitě, až manžel Hugh zakročí a z Kuby, která má na ni podle jeho názoru neblahý vliv, ji odveze.

Prostou dějovou linii zvíří rozmanité detaily: bohatý vnitřní život Anaïs Nin spolu s popisem jejích prožitků a dojmů z okolního světa. Wendy Guerra navozuje možná až kýčovitě líbivou atmosféru Havany dvacátých let dvacátého století, na jejímž pozadí se odehrává Anaïsino hledání vlastního já – spisovatelského, ženského a svobodného já, přičemž je zdůrazněna autorčina počínající inklinace k feminismu. Deníkové zápisy jsou plné intimních zážitků, nechybí ani výše zmíněný popis ztráty panenství. Erotické scény jsou ale vykresleny vkusně a smyslně a celkově ladí s poetickými pasážemi textu. Dokonale tak zvýrazňují iluzi autentičnosti soukromých deníků zmatené dívky měnící se v ženu. Smyslnost se ale neomezuje jen na téma erotiky – Wendy Guerra ji přenáší na všechny smyslové počitky, tedy chuť, zrak, hmat a čich – jako by kubánské klima zintenzivňovalo vnímání. Fakta jsou v textu obecně spíše druhořadá, důraz je přenesen na smysly a pocity, touhy, zklamání, obavy z neznámého, stesk po milovaném muži, jímž je kromě jejího milého i její otec. Nahota v titulu knihy může odkazovat na Anaïsinu práci modelky či objevování ženské sexuality, ale zároveň přesahuje do roviny odhalování sebe sama v denících, jimž se detailně svěřuje.

Čtenář může mít pocit, jako by se někomu díval do ložnice klíčovou dírkou – nahlíží do intimního soukromí mladé ženy a napadá ho, jestli to všechno chce vlastně vidět/vědět.

Deníkové zápisky jsou sice fiktivní, ale postavy skutečné. Rodinné události Anaïs Nin má Wendy Guerra dobře zdokumentované (na konci knihy je k dispozici i rodokmen Anaïs Nin, spolu se jmenným seznamem rodinných příslušníků, kteří pobývali po celém světě od Mexika přes Kubu až po Dánsko), autorka se na konci knihy věnuje chronologickému záznamu důležitých mezníků v životě Anaïs Nin, a neopomíjí ani netradiční informaci, že byla současně provdána za dva muže. Tento autorčin „doslov“ deníkové zápisky nijak nenarušuje ani neopravuje, naopak jim dodává stabilnější kulisy – právě proto, že v denících je kladen důraz na niterné prožitky, nikoli na fakta.

Možná překvapí, že na rozdíl od předchozí prózy Wendy Guerra je zde ponechána stranou politická situace Kuby. Rok 1922 byl však pro Kubu klidným obdobím prosperity a o pozdějších událostech, konkrétně o období po nástupu Fidela Castra k moci, se čtenář dozví v souvislosti s rodinou Anaïs Nin jen krátce a spíše heslovitě z autorčina „doslovu“, v němž uvádí, že rodina v si podstatě sbalila majetek a odebrala se do exilu. Autorka tedy tentokrát nelíčí strasti života za „castrismu“, jako tomu bylo v novele Všichni odcházejí, ale zprostředkovává náhled do nitra začínající spisovatelky, v němž se mísí vše podstatné pro počátky její tvorby. Posar desnuda en la Habana je pozoruhodné, poetické až snové dílo, jímž Wendy Guerra dokazuje, že k tématu „Kuba“ má stále co říci.

 

© Denisa Škodová

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 44 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   45%čtenáři

zhlédnuto 2353x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce