Čech, Pavel: Velké dobrodružství Pepíka Střechy

Čech, Pavel
Velké dobrodružství Pepíka Střechy

recenze komiks

Když před časem zkoušel výtvarník Pavel Čech nakreslit svůj první komiks, omlouval se, že se nezkušeně pohybuje po tenkém ledě. Dopadlo to výborně a autor sklidil náležitá ocenění. Nyní přichází s dalším podobným dílem, na kterém prý nepřetržitě pracoval dva roky. Pečlivý čtenář ho hravě přečte za dvě hodiny, v hlavě mu však utkví na hodně dlouhou dobu.

Další kapitola z fantastického světa Pavla Čecha
Pavel Čech
: Velké dobrodružství Pepíka Střechy, Petrkov, Havlíčkův Brod, 2012, 216 s.

Když před časem zkoušel výtvarník Pavel Čech nakreslit svůj první komiks, omlouval se, že se nezkušeně pohybuje po tenkém ledě. Dopadlo to výborně a autor sklidil náležitá ocenění. Nyní přichází s dalším podobným dílem, na kterém prý nepřetržitě pracoval dva roky. Pečlivý čtenář ho hravě přečte za dvě hodiny, v hlavě mu však utkví na hodně dlouhou dobu.

Velké dobrodružství Pepíka Střechy je kniha, která na první pohled i dotek působí magicky. Je veliká a váží něco přes kilo a půl (průměrný výbor z pohádek má nanejvýš tři sta gramů). Na obálce je vyobrazen ústřední hrdina v typickém, poněkud vystrašeném postoji, na začátku cesty, která prověří jeho schopnosti a změní jeho život. To je přesně on, plachý, hubený, kudrnatý chlapec, který se právě v tomto dobrodružství jmenuje Pepík Střecha. Pohybuje se na hranici snu a skutečnosti, a i když právě bdí, velká část jeho prožívání je ponořena do četby dobrodružné literatury. Zbytek je naplněn šedivou každodenností ve škole, kde nemá žádné kamarády a nezbývá mu nic jiného, než koktat. Pepík Střecha je typický antihrdina, jeho osud se však ubírá přesně určeným směrem, jako kdyby na něho bylo všechno dávno narafičeno. Jako by i ten stařičký převozník Antonín Amerling, kterého poznal o prázdninách v nemocnici, dávno věděl, co ho na následujících stranách čeká. Copak to nebyl právě on, kdo mu poradil hodit kámen do vody, aby už svět nebyl takhle stejný? Ozvalo se obyčejné šplouch a pak Pepík našel modrou knihu. Velké dobrodružství kapitána Fragoramise. Příběh bez poslední kapitoly, do kterého mu přes rameno s chutí nahlíží i jeho nová spolužačka ze třídy, záhadná plavovláska Elzevíra. Jako jediná Pepíkem neopovrhuje a snaží se porozumět jeho světu. Nevyhýbá se žádným chlapeckým lotrovinám, a přitom je to éterická, pomíjivá bytost. Není divu, že se ji Pepík nebojí doprovodit do opuštěných míst kolem starého mlýna, kde možná straší. Právě tam začíná jeho velké dobrodružství. Nebo se mu to všechno jenom zdá?

Ve Velkém dobrodružství Pepíka Střechy nalezneme množství motivů, které jsou pro tvorbu Pavla Čecha typické. Pokud jsme tedy příznivci jeho díla, nebudeme zklamaní. Nejjednodušší ovšem je přečíst si Pepíka Střechu jako svébytný, samostatný příběh, oddělený od těch předcházejících. Přehledně se seznámíme s hlavními postavami a uděláme si jasno v jejich vzpomínkách, snech a oblíbené beletrii. Pak zjistíme, že jasno nemáme vůbec. A čteme zase od začátku. Prostředí i zápletka nás rychle pohlcují, fiktivní svět prastarého města vstupuje už i do našich nočních snů. Interpretace příběhu je jednoduchý, a přitom nadlidský úkol. Vypravěč nás zkrátka doběhl. Mile nás vyburcoval z každodenní pasivity a donutil ke spolupráci. Dokázal, že jsme i my právě nalezli svou velkou modrou knihu... A pak si to všechno můžeme zkomplikovat – když si vezmeme starší Tajemství ostrova za prkennou ohradou nebo O zahradě. Všechny postavy a příběhy se slijí dohromady a my můžeme začít znovu. Jsou to však příjemné začátky a my jsme zbrusu novými čtenáři magického žá