Loe, Erlend: Kurtovi přeskočilo

Loe, Erlend
Kurtovi přeskočilo

recenze dětská

Kurt je takový norský Homer Simpson. Jako otec je velmi nefunkční, jeho výchova je silně neexemplární a manželství s ním taky není zrovna žádné terno, přesto je to v podstatě sympaťák a my se smějeme tomu, jaký umí být trouba. V knize Kurtovi přeskočilo se Kurt stane ze dne na den multimilionářem. To s člověkem zamává. A někomu z toho může i přeskočit.

Nevíte, koho volit? Volte Kurta!
Erlend Loe
: Kurtovi přeskočilo. Přel. Daniela S. Zounková, ilustr. Kim Hiorthøy, Baobab, Praha, 2012, 94 s.

Vydání druhého dílu série o šoférovi Kurtovi norského spisovatele Erlenda Loea, který v překladu Daniely S. Zounkové vydalo nakladatelství Baobab (první díl vyšel pod názvem Ryba v roce 2009), nemohlo být načasováno lépe. Krajské, senátní i prezidentské volby momentálně zaměstnávají mysl velké části rodičů. Kdy jindy by se měly jejich ratolesti začíst do tragikomického příběhu Kurtovy volební kampaně než právě teď?

Kurt je takový norský Homer Simpson. Jako otec je velmi nefunkční, jeho výchova je silně neexemplární a manželství s ním taky není zrovna žádné terno, přesto je to v podstatě sympaťák a my se smějeme tomu, jaký umí být trouba. Nejvíc jeho přešlapů vzniká proto, že myšlenku a čin u něj obvykle dělí jen zlomky vteřin. Impulzivita není samozřejmě jenom negativní vlastnost. Někdy má i dobré následky. To třeba když se ospalý námořník potácí po molu, kde Kurt se svojí multikárou pracuje, a ve spánku spadne do vody. Kurt nepřemýšlí a koná – vrhne se do moře a spáče zachrání. A tady se dá příběh do pohybu. Kurt se stane ze dne na den multimilionářem. To s člověkem zamává. A někomu z toho může i přeskočit.

Na začátku knihy vede Kurt se svojí manželkou zajímavou debatu o penězích. Zatímco Anna-Lisa tvrdí, že mají všechno, co potřebují, a že by si tudíž neměli stěžovat, Kurt zastává názor, že trochu si postěžovat není na škodu a že mít moc peněz je vždycky lepší, než jich mít málo. Příběh pak lehce didakticky demonstruje, kdo z nich dvou měl pravdu.

Jestliže se klasická pohádka obvykle vyvíjí tak, že chudý chlapec překoná vrtochy osudu, je za to odměněn půlkou království a žije pak šťastně až do smrti, v příběhu o Kurtovi jde o poněkud reálnější ekonomický model. Kurt není chudý, náleží k nižší střední vrstvě, vlastní dům a auto a má práci. K bohatství přijde naprosto neočekávaně a poměrně očekávaně o něj zase přijde. Morální poselství? Peníze kazí charakter.

Jak souvisí příběh padesáti milionů korun s volbami? S penězi roste chuť po moci a Kurt by rád o něčem rozhodoval. Být multimilionářem může být totiž docela nuda. Člověk musí přestat chodit do práce, boháči přece nepracují, a musí se nějak na celý den zabavit. Provrtávat nábytek vrtačkou a skákat na trampolíně člověka brzy omrzí. A tak si Kurt najde novou zábavu: spolu se svým nejmladším synem Budem, samozvaným předškolním odborníkem na politické kampaně, jednu takovou odstartují – Kurtovu kandidaturu na předsedu vlády.

Pro severskou dětskou literaturu je typické, že se nevyhýbá závažným tématům. Pro Erlenda Loea je zase příznačné, že se při psaní na dětského čtenáře příliš neohlíží. Knížky, které to dělají, podle něj totiž děti snadno prokouknou. Důležitější než důsledné zachování dětské perspektivy je pro Loea, aby knihu četlo dítě spolu s dospělým a aby byla kniha začátkem jejich společného rozhovoru. Přirovnání kníratého Kurta k Homeru Simpsonovi a celé šestidílné ságy o Kurtově rodině k seriálu Simpsonovi není samoúčelné. V Norsku byl v roce 2008 podle druhého dílu natočen animovaný celovečerní film. Devadesát čtyři stránek téhle útlé knížky by materiálem těžko vystačilo, a tak si tvůrci vypomohli i následujícím dílem série – Kurt quo vadis – a vytvořili v podstatě nový příběh, který se naštěstí nijak zásadně neprohřešuje poetice ilustrací Kima Hiorthøye. A podobně jako kultovní americký seriál má i příběh o Kurtovi, ať už v knižní, nebo ve filmové podobě, ambice být oblíbený bez rozdílu dětmi i dospělými.

Budete-li tedy při čtení postupovat podle autorova doporučení, zkuste dětem vysvětlit něco z tajných fíglů, které člověk podle Kurta musí v politice dělat. Třeba tento Kurtův předvolební příspěvek k otázce rybolovu a zemědělství: „Řekni jim, že jsem ochoten použít část vlastních peněz, pokud budou mít zemědělci pocit, že jim něco schází.“ Když se Bud zeptá, jestli jim chce opravdu dát své peníze, odpoví Kurt bez uzardění: „Ne, to jsem řekl jen tak. Říkám toho přece spoustu. To se musí, když se člověk chce stát předsedou vlády.“ Možná nám na takovéhle dětské četbě vyrostou angažovaní mladí voliči.

V Norsku má série už šest dílů a vyvíjí se velice zajímavým směrem. Přestože se příběh knížky Kurtovi přeskočilo může zdát místy trochu skromný a šustící papírem, další díly slibují o dost fantastičtější zápletky. A jejich vyznění někde na pomezí mezi knihou pro děti a satirou pro dospělé se bude zřetelně posouvat ve prospěch dospělého čtenáře. Loe tak možná tvoří nový žánr, dětskou knihu pro dospělé. Není nás nejspíš málo, kteří si chceme beztrestně číst dětské knížky, ale doteď jsme se trochu ostýchali. Těšme se na další díly série! Nezbývá jen doufat, že Baobab bude v načatém díle pokračovat.

© Pavla Nejedlá

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 36 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   42%čtenáři

zhlédnuto 2658x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce