Duteurtre, Benoît

Duteurtre, Benoît

portrét beletrie zahraniční

Benoît Duteurtre, současný francouzský spisovatel, publicista a hudební kritik.

Benoît Duteurtre (narodil se 20. 3. 1960 v Sainte-Adresse, poblíž města Le Havre ve francouzské Normandii) je současný francouzský spisovatel, publicista a hudební kritik. Již ve svých patnácti letech, v době studií v Le Havru, se pokoušel o literární tvorbu, v čemž ho podporoval francouzský dramatik Armand Salacrou. Zájem o hudbu jej vedl ke studiu muzikologie na univerzitě v Rouenu. Po absolvování se usadil v Paříži a živil se hraním na piano. Hudbě se věnoval i později, v době, kdy se již stal úspěšným spisovatelem. Na poli hudebním se proslavil zejména publikací kontroverzní eseje Requiem pour une avant-garde v roce 1995, ve které kritizoval tehdy vysoce oceňovanou francouzskou hudební avantgardu. Vytvořil si tak image útočného kritika a provokatéra. Proti ustrnulému „akademismu“ avantgardní atonální hudby usiloval o obnovení zájmu o populárnější žánry, jakým je například opereta. Z této snahy také vychází jeho pravidelný rozhlasový pořad Ettonez-moi Benoît na stanici France Musique, vysílaný od 90. let až dodnes.

Literární dráhu započal roku 1982, kdy na doporučení Samuela Becketta publikoval svou první novelu v Revue des Editions de Minuit. V roce 1985 mu již vychází jeho první román s názvem Sommeil perdu (Ztracený spánek). Za román Drôle de temps z roku 1997 obdržel cenu Francouzské akademie. Toto dílo vyvolalo také obdivnou reakci ze strany Milana Kundery. Kundera ocenil Duteurtrův konkrétní a kritický pohled na svět a život člověka v něm.

Duteurtre ve svých dílech čerpá náměty z banálních životních situací, v nichž se mísí komické i tragické, vysoké i nízké. Jeho díla naplňuje jakási hořkosladká reflexe života a nešetří se v nich ironií. Zejména v pozdější tvorbě se u Duteurtra objevuje motiv zapomínání tradice a pocit úpadku současného moderního světa. Z této perspektivy například autor srovnává Paříž a New York v románu Le voyage en France (Cesta do Francie), za který v roce 2001 obdržel cenu Médicis. I v dalších dílech se zabývá paradoxem moderního světa, přínosem globalizace i s ní spjatým omezováním lidské svobody. Jeho díla mají často patrný autobiografický rozměr; všechna místa, kde autor pobývá – Paříž, rodná Normandie, venkov v pohoří Vosges, New York – se v jeho románech odrážejí.

V Duteurtrově pojetí literární tvorby lze nacházet jistou paralelu s jeho názory na hudbu. Nepotrpí si na formalismus, usiluje o plynulou, jasnou formu, která podtrhuje vlastní vyprávění. Pro otevřeně kritický pohled na současný svět vyvolává Duteurtre četné polemiky nejen svou esejistickou tvorbou, ale i nejedním románovým dílem. Své názory otevřeně hlásá nejen z obecného pohledu v oblasti kulturní, ekonomické, společenské, ale je připraven se vyjadřovat třeba i k otázkám specifičtějším, například komentovat prostředí homosexuálů (v románu Gaitée parisienne).

Pro někoho je Duteurtre nepříjemným, útočným kritikem, pro jiné možná trefným satirikem. Jeho díla již byla přeložena do téměř dvaceti světových jazyků a jsou oceňována i odbornou veřejností.

Romány
Sommeil perdu, Grasset, 1985
Les vaches, Calmann Lévy, 1987
L’amoureux malgré lui, Gallimard, 1989
Tout doit disparaître, Gallimard, 1992, česky Totální výprodej, přel. L. Kavanová, Atlantis, 2000
Gaieté parisienne, Gallimard, 1996
Drôle de temps, Gallimard, 1997, česky Divná doba, přel. R. Ostrá, Atlantis, 2003
Les malentendus, Gallimard, 1999
A propos des vaches, 2000 – Les belles lettres, 2000
Le voyage en France, Gallimard, 2001, česky Cesta do Francie, přel. R. Ostrá, Atlantis, 2004
Service clientèle, Gallimard, 2003, česky Služba zákazníkům, přel. R. Ostrá, Atlantis, 2005
La rebelle, Gallimard, 2004, česky Rebelka, přel. E. Blinková Pelánová, Atlantis 2012
Petite fille et la cigarette, Gallimard, 2005, česky Holčička a cigareta, přel. R. Ostrá, Atlantis 2009
Chemins de fer, Fayard, 2006, česky Dráhy, přel. E. Blinková Pelánová, Atlantis 2010
La cité heureuse, Fayard, 2007
Les pieds dans l’eau, Gallimard, 2008
Ballets roses, Grasset, 2009
Le retour du Général, Fayard, 2010
L’été 76, Gallimard, 2011
A nous deux, Paris !, Fayard, 2012

Eseje
Requiem pour une avant-garde, Robert Laffont, 1995
L’opérette en France, Seuil, 1997
Le grand embouitellage, Editions du Rocher, 2002
Ma belle époque, Bartillat, 2007

© Iveta Picková

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2401x

Inzerce
Inzerce