Haslinger, Josef: Jáchymov

Haslinger, Josef
Jáchymov

recenze beletrie zahraniční

Jak známo, realita často předčí sebeodvážnější fantazii. Potvrzuje to i příběh brankáře Bohumila Modrého, který se svým týmem vybojoval pro Československo dvě zlaté medaile na mistrovstvích světa v hokeji. V důsledku vykonstruovaného procesu však poté strávil devět měsíců v jáchymovských uranových dolech, což se drasticky podepsalo na jeho zdraví. Přinejmenším stejně jako o osudu Modrého vypovídá kniha Jáchymov i o obrovské lásce a obdivu jeho dcery, a především o zoufalství, kterým si prošla.

Můj tatínek
Josef Haslinger
: Jáchymov. Přel. Libuše Čižmárová, Jota, Brno, 2012, 228 s.

Jak známo, realita často předčí sebeodvážnější fantazii. Potvrzuje to i příběh brankáře Bohumila Modrého a jeho spoluhráčů z hokejového týmu, který vedle dalších úspěchů vybojoval pro Československo zlatou medaili na mistrovstvích světa v letech 1947 a 1949. Nedlouho po těchto vítězstvích byli hokejisté zatčeni a ve vykonstruovaném procesu odsouzeni k nečekaně dlouhým trestům, sám Modrý k patnácti letům těžkého žaláře. Devět měsíců strávil v jáchymovských uranových dolech, což se drasticky podepsalo na jeho zdraví. Na následky ozáření v sedmačtyřiceti letech zemřel, zanechal po sobě manželku a dvě dcery.

Jeho osud bezpochyby stojí za připomenutí. Ujal se jej rakouský spisovatel Josef Haslinger, který se ve Vídni setkal s dcerou Bohumila Modrého, úspěšnou baletkou a herečkou Blankou, a její vzpomínky a vyprávění se rozhodl románově zpracovat.

Jak Modrého tragický osud ztvárnit, aby nezůstalo u suchého chronologického zaznamenání událostí? Tuto otázku řeší Haslinger s citem. Nepouští se do přehnaných experimentů, zároveň se mu však daří vyprávění příjemně ozvláštnit. Výchozí situací je mu náhodné setkání fiktivního vídeňského nakladatele Anselma Findeseina s Blankou, v textu nazývanou Kudrnka, k němuž dochází ve zchátralém lázeňském městě Jáchymově. Zatímco nakladatel sem přijel kvůli léčení, dcera slavného hokejisty místo navštívila, protože chtěla na vlastní oči vidět, kde trpěl její otec. Nakladatel Blanku přesvědčuje, aby tatínkův příběh zpracovala, a ta mu nakonec skutečně zašle rukopis. A jak si jej Findesein postupně pročítá, seznamuje se s textem i čtenář, přičemž s nakladatelem zároveň prožívá jeho všední dny poznamenané nemocí.

Pasáže o hokejových úspěších, o šoku ze zatýkání a o následných letech utrpení, velice těžkých pro celou rodinu, se tak střídají s těmi, kde se dozvídáme o potížích starého ironického nakladatele. Díky tomu je četba o hrůzách vězení o něco snesitelnější. Další zajímavostí je Kudrnčin styl, věcný a strohý – což nakonec působí nejsilněji –, ale také prokládaný sny a vizemi o milovaném tatínkovi, jehož tragédie dceru provázela celý život.

Josefu Haslingerovi se podařila i další nesamozřejmá věc: text určený německojazyčným čtenářům, který se dotýká československé historie, není ani pro českého čtenáře nudný, vysvětlivky nepůsobí nadbytečně. A co je možná ještě zvláštnější: poměrně dlouhé pasáže o hokeji nejsou nezáživné ani pro někoho, kdo se o tento sport vůbec nezajímá!

Je třeba ocenit, že román Jáchymov silný příběh silné osobnosti působivě zpracovává, ale netěží jen z něj: v pasážích ze současnosti se autor zlehka dotýká nejrůznějších aktuálních témat. Nejvíce prostoru však přece jen ponechává Kudrnčinu vyprávění. Dalo by se říci, že přinejmenším stejně jako o osudu Bohumila Modrého vypovídá kniha i o obrovské lásce a obdivu jeho dcery, a především o zoufalství, kterým si prošla.

 

© Marie Voslářová

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 105 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Eva Mikešová, 08.02.2013 13:46
Haslinger, Josef: Jáchymov
Dobrý den, k českému vydání knihy Jáchymov J. Haslingera bych měla připomínku ke značně špatnému překladu: kromě některých křečovitých překladů (např. otrocký překlad „kávový přístroj“ – „Kaffemaschine“, nezvládnutí převedení vět bez členů, které se projevuje jejich častým opakováním – „…ve své pracovně... zkontroloval poštu na svém stole…“), jsou zde faktické chyby na základě špatného pochopení věty: „…zápas proti švédskému mužstvu, které rok předtím našim hráčům jen o vlásek zmařilo titul mistra světa…“ (z předchozí kapitoly i z následujícího odstavce ovšem vyplývá, že titul mistra světa předchozí rok /1947/ nebyl zmařen a čs. tým vyhrál), ponechání německé podoby jména sovětského vyslance jako Sorin, ačkoliv český úzus je Valerián Zorin. Dále zde jsou zcela nevyvážené překlady místních názvů: na jednu stranu světoznámá Ringstraße, nejsrozumitelnější v originále, je přeložena jako Okružní ulice, uvedení města nedaleko Lanškrouna jako Hohenmauth je pro českého čtenáře zavádějící, protože se jedná o Vysoké Mýto. Otázkou je i jak zacházet s překladem Vater - tatínek: v případě tanečnice se vzhledem k citové vazbě tento posun původního termínu jeví na místě, v případě jiných osob (nakladatel) je to nepřiměřený usnadněný překlad. Podobných nedostatků je v knize bezpočet. Je škoda, že tuto poměrně zásadní knihu, jednu z literárních událostí loňského roku, nepřeložil kvalitnější překladatel, ale překladatelka, která má zjevně s německo-českými překlady minimální zkušenosti (do té doby pouze „Nejostřejší pokrmy tatarské kuchyně“ 2011) a je otázkou jakou práci na knize odvedla odpovědná redaktorka.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 3928x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce